Přitlapkovat se
3. července 2012 | Autor: Rozárka K.
Slastně hřející sluneční paprsky, vůně posečené trávy, chrousti létající až do tlamky, stále otevřené dveře do dvora a zahrady... co si může kočka přát víc? Ranní brouzdání v orosené trávě, lovení žížal omámených vedrem, honičky s pestrobarevnými motýly... miluju léto. A hlavně miluju teplem prohřáté letní večery. Tma se pomalu snáší na zahradu, stromy a keře se v šeru mění v soumračné stíny a bleskotající svatojánské mušky si s námi hrají na honěnou. Večerní vůně zintenzivní, země vydechuje po rozpáleném dni pachy zostřené na samou hranici vnímání a vedro, které každá správná kočka stráví v chladivém stínu, se mění na příjemné vlahé teplo.
Není nad ranní proběhnutí za ještě chladného rána, kdy ptáci zpívají jak o závod, ale večery... ach ty letní večery... ONI sedávají na verandě, klábosí s návštěvami nebo se kochají nádherným večerem a my... my ožíváme. Je spousta věcí, které nesmíme večer vynechat. Průzkum zadních koutů zahrady, kontrola ježků, ptáků a jiných obyvatelů našeho území, nasávání vůní přicházejících zpoza plotů... je toho prostě moc.
Jenže pak přijde chvíle, kdy ONI naznají, že už je čas jít do domečku. Zbaběle a zákeřně nás nalákají na večerní konzervičku a zavřou za námi dveře. Nepohnou s nimi naše úpěnlivé prosby o ještě pár minutek venku, ani škrábání na dveře, ani nic.
Jediné naše štěstí je ONA, zapomětlivá a nešikovná. V letních vedrech totiž bývá celodenně otevřeno i francouzské okno ložnice, vedoucí na naše kočičí schody... no ano, vidíte tu situaci správně. ONA pracně nasáčkuje všechny kočky do domečku, pečlivě zavře dole dveře, dá kočičkám večerní gourmetku a spokojena, jak má všechny kočičky doma, kde se jim nemůže nic stát, si jde sednout k televizi. Zaujatá programem nevnímá nic až do doby, kdy přijde ON a ptá se, zda je Čenda doma. ONA pyšně hlásí, že má doma všechny kočky a téměř se urazí, když se ON rozesměje, že to teda asi těžko, když Tobiáše potkal na dvoře a Rozárka sedí vzadu na zahradě a pozoruje cvrkot.
Na JEJÍ obranu dlužno říci, že trvá opravdu jen chvilinku, než JÍ dojde, kde nechal tesař díru. Jde se podívat, a opravdu. Francouzské okno je otevřené a kočky ... v zahradě. Okno nechává otevřené, aby místnost větrala, zavře dveře ložnice vedoucí na schodiště a jde lovit kočky podruhé. To už nejde tak dobře, konzervička už je v bříšku, no ale dobrá, když přihodíš druhou, tak s tebou tedy po chvilce honění se po dvoře půjdeme... ONA ještě vyloví Čendu z keřů před domem a spokojeně pozoruje opětovně se krmící kočky. Vědoma si toho, že teď už nemají úniku, jde dosledovat film (anebo dodrbat s kamarádkami na netu).
Za nějaký čas zas přichází ON a opět pátrá po stavu koček v našem domečku. ONA už trochu naštvaně říká, aby z ní nedělal vola, že jsou všechny doma a nahoře jsou zavřené dveře. ON jen suše podotkne, ať se tedy jde na ty dveře podívat a následně se zjistí, že špatně zavřené dveře jsou pootevřené asi tak na šířku kočky a kočky jsou znovu v ... zahradě.
A tentokrát, po dvou gourmetkách, už není na co kočky nalákat. Nepomáhá klepání lžičkou o konzervičku, nepomáhají výhrůžky, že budou ponechány napospas bubákům, nepomáhá honění po dvoře, večer se tak určitě dá nějaká kočka s plným bříškem ulovit, tůdle.
A tak až po nějaké době, když už ONI lapají po dechu a my se cítíme příjemně unaveni, bez odporu zabíháme sami domů a čekáme na odměnu ve formě něčeho dobrého na zub na dobrou noc.
Splavení ONI pečlivě zavírají okno i dveře a po chvíli s dobrým vědomím, že jsme všichni v bezpečí za zavřenými dveřmi, domácnost usíná. My se rozkládáme na svá místa a za okamžik již sníme své krásné sny o dalším nádherném, teplém letním dni, který nás čeká hned zítra... a moc doufáme, že se zase bude hrát ta báječná hra s večerním zavíráním do domečku.
Foto: večerní počítání ježků
Tweet
Léto budiž pochváleno
Není nad ranní proběhnutí za ještě chladného rána, kdy ptáci zpívají jak o závod, ale večery... ach ty letní večery... ONI sedávají na verandě, klábosí s návštěvami nebo se kochají nádherným večerem a my... my ožíváme. Je spousta věcí, které nesmíme večer vynechat. Průzkum zadních koutů zahrady, kontrola ježků, ptáků a jiných obyvatelů našeho území, nasávání vůní přicházejících zpoza plotů... je toho prostě moc.
Jenže pak přijde chvíle, kdy ONI naznají, že už je čas jít do domečku. Zbaběle a zákeřně nás nalákají na večerní konzervičku a zavřou za námi dveře. Nepohnou s nimi naše úpěnlivé prosby o ještě pár minutek venku, ani škrábání na dveře, ani nic.
Jediné naše štěstí je ONA, zapomětlivá a nešikovná. V letních vedrech totiž bývá celodenně otevřeno i francouzské okno ložnice, vedoucí na naše kočičí schody... no ano, vidíte tu situaci správně. ONA pracně nasáčkuje všechny kočky do domečku, pečlivě zavře dole dveře, dá kočičkám večerní gourmetku a spokojena, jak má všechny kočičky doma, kde se jim nemůže nic stát, si jde sednout k televizi. Zaujatá programem nevnímá nic až do doby, kdy přijde ON a ptá se, zda je Čenda doma. ONA pyšně hlásí, že má doma všechny kočky a téměř se urazí, když se ON rozesměje, že to teda asi těžko, když Tobiáše potkal na dvoře a Rozárka sedí vzadu na zahradě a pozoruje cvrkot.
Na JEJÍ obranu dlužno říci, že trvá opravdu jen chvilinku, než JÍ dojde, kde nechal tesař díru. Jde se podívat, a opravdu. Francouzské okno je otevřené a kočky ... v zahradě. Okno nechává otevřené, aby místnost větrala, zavře dveře ložnice vedoucí na schodiště a jde lovit kočky podruhé. To už nejde tak dobře, konzervička už je v bříšku, no ale dobrá, když přihodíš druhou, tak s tebou tedy po chvilce honění se po dvoře půjdeme... ONA ještě vyloví Čendu z keřů před domem a spokojeně pozoruje opětovně se krmící kočky. Vědoma si toho, že teď už nemají úniku, jde dosledovat film (anebo dodrbat s kamarádkami na netu).
Za nějaký čas zas přichází ON a opět pátrá po stavu koček v našem domečku. ONA už trochu naštvaně říká, aby z ní nedělal vola, že jsou všechny doma a nahoře jsou zavřené dveře. ON jen suše podotkne, ať se tedy jde na ty dveře podívat a následně se zjistí, že špatně zavřené dveře jsou pootevřené asi tak na šířku kočky a kočky jsou znovu v ... zahradě.
A tentokrát, po dvou gourmetkách, už není na co kočky nalákat. Nepomáhá klepání lžičkou o konzervičku, nepomáhají výhrůžky, že budou ponechány napospas bubákům, nepomáhá honění po dvoře, večer se tak určitě dá nějaká kočka s plným bříškem ulovit, tůdle.
A tak až po nějaké době, když už ONI lapají po dechu a my se cítíme příjemně unaveni, bez odporu zabíháme sami domů a čekáme na odměnu ve formě něčeho dobrého na zub na dobrou noc.
Splavení ONI pečlivě zavírají okno i dveře a po chvíli s dobrým vědomím, že jsme všichni v bezpečí za zavřenými dveřmi, domácnost usíná. My se rozkládáme na svá místa a za okamžik již sníme své krásné sny o dalším nádherném, teplém letním dni, který nás čeká hned zítra... a moc doufáme, že se zase bude hrát ta báječná hra s večerním zavíráním do domečku.
Foto: večerní počítání ježků
10 komentářů...
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
