Přitlapkovat se
14. července 2012 | Autor: Čeněk D.
Můj milý Čeníšku,
když jsem před časem se staženým hrdlem četla příběh kočičky Brigitky, která se ztratila, ani ve snu mě nenapadlo, že budeme prožívat už zanedlouho stejné trauma...
Ano, je to bohužel tak. 9. 7. 2012 v pondělí ráno jsi odešel na svou každodenní potulku a už ses nevrátil.
Hledáme tě stále a hledáme tě všude. Prolezli jsme všechny zahrady v okolí, všechny kouty, prohlédli jsme všechny kontejnery, sklepy a kůlny u sousedů, polepili sloupy s prosbou o pomoc a informaci, vše procházíme opakovaně a několikrát... a nic nepomáhá.
Náš smutek je velký, vidíme tě všude a moc nám chybíš.
Čeníšku, přijali jsme tě s otevřenou náručí, když už jsi nemohl být ve svém původním domečku a měli jsme - a máme pořád – tě moc rádi.
Byl jsi s námi poslední tři roky. Před tím jsi žil nějaký čas na venkově, kde jsi měl k toulání pole, louky, a náš dvorek byl pro tebe příliš malý. Byl jsi velice nespokojený, když jsme ti postupně zahrazovali tvé únikové trasy a vždy jsi dokázal najít nějakou další. Po své potulce ses vždycky vrátil a v křoví před domem jsi čekal na to, až tě odneseme domů, aby sis útěk zopakoval dennodenně aspoň třikrát.
Víš, spousta lidí odsuzuje volný pohyb koček a i tady se asi dočkám podobného odsouzení. Je však těžké naučit kocoura, byť kastrovaného, který měl spoustu let volného pohybu, aby se pohyboval jen na malém, omezeném prostoru. Ty jsi to omezení neakceptoval a ze všech sil ses snažil si svůj volný pohyb vydobýt. Za ty tři roky, kdy jsi takhle utíkal, jsem už zažila nesčetně těžkých chvil, kdy jsem se o tebe bála, ale vždy jsi přišel, hrdý a spokojený, zase zpět. Tobiáš a Rozárka se za stávající zábrany a plot neumí dostat, tobě se to podařilo vždy. Vždy, když jsme zvedli plot a ty jsi několik dní neměl svou volnost, byl jsi nevrlý a bylo vidět, že tě život na dvorku vysloveně nebaví.
Nechci se za tebe schovávat a tvrdit, že to byla tvoje volba. Žili jsme s tímto rizikem, ale báli jsme se ho si připustit. Inu, stalo se. Ano, mohli a možná měli jsme plot zvednout ještě výš. Byl bys tu teď s námi. Ale... vždycky je nějaké ale. Bylo by to vykoupeno tvou nesvobodou a nespokojeností a těžko zvážit, co je lepší. Ty jsi chtěl mít svá pole a louky, kde ses mohl volně pohybovat a kde jsi byl spokojený, a nebyla to tvá volba, žít tu s námi na malém prostoru...
Vždy se mi sevře srdce, když přijíždím domů a vidím před domem keře, kde jsi čekával na to, až pro tebe přijdeme. Vidím tě v tvém pelíšku, na škrabadle, na pohovce, v noci se stále otáčím opatrně, abych na tebe nelehla... Chybí mi tvé předení a rozvalování se na mém klíně, chybí mi i tvé ranní vymňoukávání, kdy jsi nás s prvním ranním rozbřeskem budil... chybí mi tvůj krásný hustý kožíšek.
Víš, i když se asi – a vím, že oprávněně – dočkám odsuzujících ohlasů, ta slova mi už neublíží. Ublížila jsem si nejvíc sama, když jsem tě pustila do svého srdce a pak tě nedokázala ochránit a zastavit.
Nevím, kam tě odnesly tvé toulavé tlapky, ale pořád doufám, že tento zápisek v tvém deníčku nebude tím posledním...
Čeníšku, neloučím se s tebou. Čekám, hledám a v nejhorším případě doufám, že jsi někde, kde se máš dobře, a nic tě nebolí.
Tvá milující obsluha.
Tweet
Čeníškovi
Můj milý Čeníšku,
když jsem před časem se staženým hrdlem četla příběh kočičky Brigitky, která se ztratila, ani ve snu mě nenapadlo, že budeme prožívat už zanedlouho stejné trauma...
Ano, je to bohužel tak. 9. 7. 2012 v pondělí ráno jsi odešel na svou každodenní potulku a už ses nevrátil.
Hledáme tě stále a hledáme tě všude. Prolezli jsme všechny zahrady v okolí, všechny kouty, prohlédli jsme všechny kontejnery, sklepy a kůlny u sousedů, polepili sloupy s prosbou o pomoc a informaci, vše procházíme opakovaně a několikrát... a nic nepomáhá.
Náš smutek je velký, vidíme tě všude a moc nám chybíš.
Čeníšku, přijali jsme tě s otevřenou náručí, když už jsi nemohl být ve svém původním domečku a měli jsme - a máme pořád – tě moc rádi.
Byl jsi s námi poslední tři roky. Před tím jsi žil nějaký čas na venkově, kde jsi měl k toulání pole, louky, a náš dvorek byl pro tebe příliš malý. Byl jsi velice nespokojený, když jsme ti postupně zahrazovali tvé únikové trasy a vždy jsi dokázal najít nějakou další. Po své potulce ses vždycky vrátil a v křoví před domem jsi čekal na to, až tě odneseme domů, aby sis útěk zopakoval dennodenně aspoň třikrát.
Víš, spousta lidí odsuzuje volný pohyb koček a i tady se asi dočkám podobného odsouzení. Je však těžké naučit kocoura, byť kastrovaného, který měl spoustu let volného pohybu, aby se pohyboval jen na malém, omezeném prostoru. Ty jsi to omezení neakceptoval a ze všech sil ses snažil si svůj volný pohyb vydobýt. Za ty tři roky, kdy jsi takhle utíkal, jsem už zažila nesčetně těžkých chvil, kdy jsem se o tebe bála, ale vždy jsi přišel, hrdý a spokojený, zase zpět. Tobiáš a Rozárka se za stávající zábrany a plot neumí dostat, tobě se to podařilo vždy. Vždy, když jsme zvedli plot a ty jsi několik dní neměl svou volnost, byl jsi nevrlý a bylo vidět, že tě život na dvorku vysloveně nebaví.
Nechci se za tebe schovávat a tvrdit, že to byla tvoje volba. Žili jsme s tímto rizikem, ale báli jsme se ho si připustit. Inu, stalo se. Ano, mohli a možná měli jsme plot zvednout ještě výš. Byl bys tu teď s námi. Ale... vždycky je nějaké ale. Bylo by to vykoupeno tvou nesvobodou a nespokojeností a těžko zvážit, co je lepší. Ty jsi chtěl mít svá pole a louky, kde ses mohl volně pohybovat a kde jsi byl spokojený, a nebyla to tvá volba, žít tu s námi na malém prostoru...
Vždy se mi sevře srdce, když přijíždím domů a vidím před domem keře, kde jsi čekával na to, až pro tebe přijdeme. Vidím tě v tvém pelíšku, na škrabadle, na pohovce, v noci se stále otáčím opatrně, abych na tebe nelehla... Chybí mi tvé předení a rozvalování se na mém klíně, chybí mi i tvé ranní vymňoukávání, kdy jsi nás s prvním ranním rozbřeskem budil... chybí mi tvůj krásný hustý kožíšek.
Víš, i když se asi – a vím, že oprávněně – dočkám odsuzujících ohlasů, ta slova mi už neublíží. Ublížila jsem si nejvíc sama, když jsem tě pustila do svého srdce a pak tě nedokázala ochránit a zastavit.
Nevím, kam tě odnesly tvé toulavé tlapky, ale pořád doufám, že tento zápisek v tvém deníčku nebude tím posledním...
Čeníšku, neloučím se s tebou. Čekám, hledám a v nejhorším případě doufám, že jsi někde, kde se máš dobře, a nic tě nebolí.
Tvá milující obsluha.
25 komentářů...
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
