Vysílá rádio Cipísek

Nazdárek, hlásí se Cipísek :-)

Dostal jsem děsně důležitý úkol. Mám napsat něco na MK. Jenže proč? Ptám se. Prý aby se Rozárka necítila blbě, že jsou tam jen její zápisky. Nevím proč se cítí blbě, vždycky se dvounohá moc nasměje a hned má lepší náladu. Ale tak co, no, něco sesmolím! Veselá dvounohá mi za to stojí!
Velmi dlouho jsem nic nenapsal, tak vám trochu shrnu dění u nás.

Jak víte, dvounohá u mě bydlí od mých pěti týdnu, tak brzy proto, že jsem tehdy měl vztah k vozidlům a hrozilo, že si najdu jiné bydlení úplně mimo naší vesnici. A to se jí nelíbilo, byl jsem prý neodolatelný.
V podnájmu už žil 10 let starý kocour Ferda, ale ten teda byl velmi lehko ovladatelný, stačilo jen dělat, že jsem malé opuštěné koťátko, a hned byl pěstoun na světě. Ale bohužel mu to vydrželo až do mého věku pěti let. Kdykoliv si ke mně vlezl do mojí ložnice, hned mě začal umývat a umývat a umývat... No děs, přeci už nejsem prcek. Jenže Ferda loni zemřel a mě to normálně začalo chybět, tak se občas nastěhuju k dvounohé na klín a vyžaduji hlazení stejně tak, jak mě Ferda gruntoval.

Od doby, co jsem byl kotě, jsme se neplánovaně rozrostli. Pro mě teda žádná radost.:-(

Nejdřív přišla Myška, moje platonická želvovinová láska, co mi ukázala, jak se značkuje, i když jste vykastrovaní. Je to 14 let stará dáma, ale teda ránu má jak mladice. Byla nemocná, když jí dvounohá adoptovala od sousedů. Vetka se vyjádřila, že teda takový zánět uší, kdy při oklepání hlavou lítá hnis na metr daleko, ještě neviděla. No Myšku jsme uzdravili a je z ní kočka, co se v létě dojde jen nacpat a moc jí nevidíme, ale v zimě je to gaučovací model a z baráku nevytáhne paty.

Pak přišla Micka mourinka, co má tak 2,5 kila i s  pelíškem, ta si adoptovala dvounohou, a to doslovně. Byla těhotná, hubená jak tyčka a patřila sousedním romům. Srst měla jak drsnosrstý jezevčík, to dvounohá ještě neviděla a myslela, že je to takový druh. A začala nás vyhánět od venkovních misek. Nejdřív jí šla dvounohá vrátit sousedům, ale ona na ně zavrčela a mazala zpátky k nám. Když to naši viděli, bylo jasno. Budeme jí krmit, ať má na koťátka dost sil. A bylo to. Micka porodila ukrytě dvě koťátka a po měsíci je přišla hrdě ukázat. Byla to holka a kluk, ty se podařilo udat do dobrých rukou a Micka byla vykastrována. Má separé u pána domu v kanceláři, ale v poslední době hodně přichází i do postele a dělá ze sebe samolepu. Na její původní majitele, když šli kolem, vrčela i přes sklo.

A co se nestalo, romové si pořídili nové kotě. Ani Micku nehledali. :-( Pořídili si naštěstí kocourka, tak alespoň nehrozilo množení koček a nebo likvidování koťat. Bydlel s nimi v domě do té doby než dospěl, pak byl bez milosti vykopnut ven. Ale k nám nechodil a vypadal i dobře živený, takový jak uhel černý medvídek. Jenže oni barák opustili a my po měsíci (v listopadu) zjistili, že kocoura nechali svému osudu. Ten chodil vyžírat zbytky z popelnice u hospody. A naše dvounohá... záchranářka, zpunktovala jeho kastraci a krmila ho.
Já ho teda z duše nesnáším, ale jí to bylo normálně fuk. Dostal jméno Uhlík, ale občas mu říkají Jouda.
Pořád mi vysvětluje, že je náš. No to teda NENÍ! Je to cizák a cizákem zůstane. Jenže on u nás bydlí! Doma! Chápete to?!

A tak jsem zdokonalil své umění jak dát najevo nelibost. Totiž, abyste tomu rozuměli, asi před čtyřmi roky jsem přišel na to, že nejlíp se značkuje doma. A JÁ se snažil... tu to byl botník, tu knihovna, tu televize, tu spodní chodba, tu obkladačky u sporáku, bundu přehozenou přes židli a tak.

Jenže jsem to dost nepromyslel a pán domu se nejdřív s dvounohou jen hádal, že to tak dál nejde, ale ona se za mě bila jak lvice, až jsem totálně přestřelil a doslovně jsem jim počůral zeď v kuchyni od výšky 1,2 metru. Úspěch se dostavil okamžitě, dostal jsem na prdku a definitivní zákaz vstupu bez dozoru do baráku.
Ále co, mám bydlík, který pán domu vyrobil už na podzim, a tam je mi fajn, ale aby si nemysleli! tak pořádám každý den pěvecké vystoupení pod okny ložnice tak okolo dvanácté v noci a v pět ráno dám reprízu, kdyby jako špatně slyšeli.

Ale víte co je vůbec, ale vůbec nejhorší?! Uhlík, tak se ten černej jouda jmenuje, spí s mojí... MOJÍ... dvounohou v posteli. To je drzost, co?! A ještě mu říká LÍBAČ, prý jí pořád leze čumákem doslovně do obličeje a nenechá se odstrčit.

Bohužel můj pěstoun Ferda se loni od jara léčil s játry, a když na podzim dvounohé volali, že jaterní testy jsou dobré, tak přišla celá šťastná domu a zjistila, že má Ferda pod oháňkou bouli jak hrom. Druhý den na veterině mu z toho vytáhli plno hnisu a další dny se to otevřelo v obrovskou díru. Musel na operaci, aby se to sešilo a vyčistilo, statečně bojoval ještě měsíc, rána se sice zahojila, ale játra už nápor narkózy a antibiotik neustála, a tak dvounozí nechali Ferdu uspat. Bylo to pro ně strašné.
A i teď, když to dvounohé diktuji, je celá uslzená.:-(

Jenže já jsem pako a nemohl jsem je nechat truchlit jen tak a  měsíc po odchodu Ferdy jsem se rozhodl, že se vydám na výlet a na pět dní se zdejchnul. Sice jsem je slyšel, ale měl jsem moooc práce a domů se nechystal. Z vyprávění vím, že dvounohá myslela, že se zblázní. Chodili po vesnici a v lese a oblézali všechny možné díry a JÁ... nikde. Nakonec udělali vývěsku a na každý roh jí přidělali. A já jako kočka vzdělaná jsem si to přečetl a hned ráno v pět jim pod oknem hlásil: JSEM DOMA!

Teda, dodnes jsem se nepochlubil, kde jsem byl, ale smrděl jsem starými hadry a byl hubený jak lunt. Ale to mazlení po návratu a hlavně ještě celou zimu byli ochotní (ze strachu, že se zase ztratím) nechat mě doma i přes mé značkování.

Myslím, že jsem tak nějak shrnul vývoj v mé domácnosti, a příště napíšu snad i něco veselejšího.

Přeji vám všem plné misky a oddané poddané

P.S.: Na fotce je můj apartmán a v porovnání se starou boudičkou :-)

Sdílejte!  |  O sdílení

11 komentářů

Reklama
Reklama