Mňoukův deníček - Ríčovo tajemství

4.4.2014

Co se stalo Ríčovi? Škoda, že to není kocourek Mikeš, ten uměl mluvit... Ríča nám to nepoví, jenom se domýšlíme, co se mohlo přihodit.
Každé ráno otevřu dům; naše chlupatá parta se vřítí dovnitř na snídani a ještě si tak hodinku pospat s námi v teploučku. Ano, v pořádku, první se žene Mňouk, za ním už dupe pes Black, a kdepak zůstal třetí - vzadu? No, Ríča se asi někde zapomněl, zavřu a půjdu. Pozor, nějaký pohyb v psí boudě! Vykukuje tam černý kočičák. Cože??! V naší boudě cizí kocouř??! Nějaký tulák - vyhublý, rozježený, ocásek jako stužka. Lekla jsem se, že k nám přišel nemocný chudáček... možná zraněný? Donesu mu hned něco na zub. Jejda, z boudy se vyklátil a neomylně míří do domu. Asi honem rychle zavřu, uvnitř se někde schová - a zanese blechy či něco horšího. Nejsem dost rychlá, už je vevnitř. Teď je mi povědomý - bože, vždyť je to náš Ríča! Celý mokrý, div z něj ještě voda necrčí. Jen kebulka zůstala suchá. Určitě spadnul někde do vody. Možná v sousedních zahradách - kde mají ozdobná jezírka. Třeba chtěl ulovit rybku a žbluňk? Inu, dostal pořádně nabaštit a šupajdil se do suterénu vyspat na složené deky. Když jsem se navečer vrátila z práce, vykládám mlaďasovi, co bylo ráno. Nyní už je Ríča naprosto suchý, vyhřívá se na terase na dlaždicích a tváří se jako by nic... A dostávám možné vysvětlení. Kočičák prý často s velkou oblibou balancuje na okraji sudu, který stojí pod okapem! Nejspíš do toho sudu spadnul! Tentokrát v něm bylo vody jen půlka, a ještě tam čouhala namočená přepravka na ovoce - tož dobrá záchraná plošina. Snad se vytrestal - a dá si s tím už pokoj.
Kdo z nás měl větší leknutí, hádejte?

<< Předchozí | Obsah deníčku | Následující >>