| Odjela naše holka Věruna. Do Anglie, tam prý naše plemeno kočiček vzniklo. Říká se tam Británie. Je mi smutno, protože mě chovala a byla s námi doma. Mami chodí s tátou do práce a vrací se až večer. Někdy i brečím. Kocour Jaffa mi to neulehčuje. Dělá na mě staršího a někdy se i pereme. Utíkám vždycky na skříň, tam nevyleze. Je často bit a říkají mu Dareba. Zase cesta autem, já jí tak nemám ráda. Nevím, co se děje, stojím a přitom se hýbu, je mi i trochu špatně. Jeli jsme do Pardubic. Tááák daleko a zase jsem celou cestu křičela. Byla tam výstava kočiček, strašně jsem se bála, bylo tam moc lidí, kočičky mňoukaly, prostě stres. Jaffa vyhrál dva diplomy a dvě medaile, já se tak bála, že jsem se před tou paní posuzovatelkou schovala a dala mi jen diplomek a že prý se nemám tolik bát, že mi nikdo nechce nic udělat. Jen aby!!! Jaffa pokousal mamince ruku a moc jí to bolelo, Je to bareba a já se ho asi bojím!!! Venku se dělá zima a jáí se na ní dívám z okna. Papám dobře a prý jsem vyrostla, viděl mě totiž pan chovatel Řeřicha, u toho bydlí moje maminka, v Teplicích. Ale ta prý už by mě nepoznala, tak jsem ráda, že mám novou, lidskou. |