| Ahoj mňoukalové, dneska vám povím, co se stalo našemu "mladýmu", dorostenci Ričimu. Já už jsem zkušenější a rozumnější, když je potřeba, mňoukám o pomoc. Ne tak to pískle. Co k nám přišel, jako malinké koťátko, tak nemňoukal, nanejvýš si tak trošku vrká - to slyšet není... Proběhl páníčkovi nepozorovaně na půdu, pak zapadly dveře - a bylo. Na půdu chodíme spolu docela často, ale vždycky nás pak zavolají a pustí ven. Ale takhle začali Ríču hledat až druhý den - na dvorku, na zahradě, ve sklepě, okolo domu... až konečně na půdě. A tam ta špinavá žížalka přešlapovala na trámech, dolů se bál. Panička musela po žebříku a Riči jí skočil do náruče. Honem mističky s dobrotami, a pak se mazlil a mazlil, dokonce asi 3x slaboulince mňouknul: "mau mauuu," a trošku předl - u něj skoro nevídaná věc. Než na chvíli usnul na klíně, žužlal a žužlal dlaň, mlaskal, sál... no prostě jako miminko, i když už je mu pěkných pár měsíců. A do večera se od paničky radši nehnul. Jojo, myslíte, že se z toho poučí? |