Zjevení

Ahoj kočičáci,
dlouho jsem nepsal. Nebylo totiž o čem. :-(
Ale teď už jsem docela zdravej a tak jsem se po měsíci konečně dostal ven.
Nejdřív se mi tam moc nechtělo, ale když jsem viděl, že fakt můžu a že mne hned panička nebude tahat domu, vystřelil jsem jak raketa.
Pochopitelně jsem si asi hodinu obcházel svoje panství. Pak jsem slyšel, jak na mne panička volá, že mám jít domu. Bylo docela chladno a tak jsem ani moc neprotestoval. Jenže jak si to tak štráduju domu, najednou se přede mnou objevil pes! A hnal mne před sebou, tak jsem fofrem vyběhl na strom, pes pobíhal dole okolo stromu a to už přišla panička a zahnala ho.
Tak jsem pomalu obezřetně sešplhal dolu a že bych teda šel domu.
Jenže mi najednou blesklo hlavou, že jsem ještě nepodráždil sousedovic fenky. Rozběhnul jsem se přes naší zahradu a hele, Ferda. Změním směr a běžím k němu.
Pomóóóc to není Ferda, to je nějaký vetřelec! Zkoumám ho asi tak z metru a pak se neohroženě plížím k němu. Kočičák zaprskal a utekl. Jsem machr, zahnal jsem ho!
Tak nic, on jenom popoběhl a sleduje mne. Dělám, že ho nevidím, a on se klidně jde podívat na mě. Drzost!!! Jasně mu dávám najevo, že se s ním nemůžu kamarádit, ale očuchat bych si ho chtěl. Jenže on je jak vánoční prskavka.
Po hodince neustálého kroužení po zahradě mne už vážně kočičák nebaví. Tak se jdu podívat, čímpak to panička šustí. Zrada!!!
Krucinál, byl jsem lapen a zavřen za dveře. Já chci véééééén, prosím, ale jako by mne neslyšeli. A představte si, že si ten cizí kocourek sednul před ty dveře na schody a koukal na mě. Provokace!! A náš Ferda bojovník nikde.
Pak panička otevřela dveře na zahradu a ten kocourek jenom popoběhl a koukal na ní a něco jí povídal. Jenže já jsem byl zavřenej v kuchyni a tak jsem pořádně neslyšel.
Ale panička pak říkala, že nejspíš něčí bude. Ještě, aby ho adoptovala! To by měla u mne utrum!
To je všechno, zatím pa, Cipísek

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama