14. února 2008  |    |  1 025 480 084x / 1x

Život venku je náročnej!

Ahoj kočičáci,
tak jsem myslel, že ani nebudu mít o čem psát, ale včera jsem teda měl náročnej den!
Hned ráno, když šla panička do práce, tak mne pustila ven. Trochu jsem okoukl teritorium a už přijel páník, hnal jsem domů.
Co kdyby z něj vypadlo něco dobrého :-) Jenže protože existují mobily (bych je zakázal :-( ), tak mi nic nedal, protože panička mu hned za tepla řekla, že jsme dostali pamlsek už ráno. Ach jo!
Zklamání bylo tak velký, že jsem vystřelil ven jak raketa. A když mě páník volal, že jede pryč, ať jdu domu, schoval jsem se a dělal, že nejsem.
Páník odjel. Šel jsem spokojeně zkontrolovat své skovávačky a sousedů zahradu a taky jsem se zaběhl podívat na moji mamku. Ta totiž bydlí venku ob jeden barák, ale je to čistě venkovní kočka a asi mne nepoznala, protože mne hnala pryč. Zklamanej jsem se táhnul domu jak smrad a mňoukal za dveřma a... a nic! Páník nešel! Představte si, že se vrátil až za tři hodiny. A to jsem teda pěkně vyčinil! JAk šel k baráku k tak jsem spustil:
Mńauuuuuuuuuuuuuuu, mňau, mňau, mňáááááááááááááu!
Přeložím: jak si to představuješ! Já tady mrznu a mňoukám na dveře a ty nikde. To se už nikdy nebude opakovat!!!
Páník se na mne chvíli díval a začal se smát se slovy, že už jsem jak Ferda, ten mu taky nadává jen co vyndá nohu z auta.
No jo, jenže já jsem nepoučitelnej a hned, jak jsem se napucnul, tak jsem chtěl zase ven a páník mne pustil se slovy, ať jsem za hoďku u dveří, protože pak musí pryč.
A já tam pochopitelně nebyl a on si přijel až za další tři hodiny!
Byl jsem tak vymrzlý, že jsem usnul hned, jak mi hlava dopadla na deku. Asi za hodinku přijela domů panička celá natěšená, že jí přilítnu vítat už na chodbu. Ale když otevřela dveře do baráku, já nikde! Říkala si, že jsem asi zavřený v bytě, a když zjistila, že do bytu je otevřeno, zavolala na páníka, jestli jsem venku. A to už byla v obýváku a kouká, jak chrnim na křesle. Páni, já ji vůbec neslyšel. Pak jsem na chvilku otevřel oči, slaboučce jsem ji pozdravil a už jsem zase zařezával. Když jsem se vzbudil, byla už noc a panička nikde. Zašel jsem do ložnice a už jsem jí bořil čumáček do obličeje. Panička se vzbudila a zjistila, že je teprve půl třetí ráno.
A tak jsem teda dovolil, že ještě může spát, ale jenom do šesti! I když vstává až v půl sedmé.

Tak to je pro dnes všechno. Jdu spinka. Pa, pa

Sdílejte!  |  O sdílení

Micínek  24. února 2008 18:48

Cipísku, kluku jeden. Děda do mě hučí abych ti napsal. Jestli prý to nejsi ten od Rumcajse? Ale vypadáš nádherně. A není ti zima na tom sněhu? Uháněj domů, třeba se něco najde na zub.