Přitlapkovat se
2. března 2008 | Autor: Mau Indíra Pause Ynobe.cz
Dala jsem se do psaní deníčku. Panička si myslí, že mě to zaměstná, abych pořád nevolala kocoury. Vůbec nerozumí tomu, že zpívám. Já mám tedy hlas krásný a silný. Vůbec nechápu, že mě nepřihlásila do x-faktoru. Já bych neměla trému, ani bych nepotřebovala zesilovací aparaturu. Tak abych představila své spolubydlící. A sebe. Hlavně. Jsem červená tečkovaná perská kočka. Prý babička, ale svá vnoučata jsem neviděla. To mi nebraní v tom, abych si pořídila nějaké vlastní děti. Aby mi nebylo smutno, pořídila mi panička koťátko perské. To se jmenovalo Anuška. Ta už tu s námi není, odešla do kočičího nebíčka, je tu ale její vnučka. Ta je modro-krémová. Teď jsou jí 2 roky. A jmenuje se Hraběnka. Její člověčák je větší dcera mojí paničky. Pak je tu sibiřka Bety. Je mi trochu záhadou, co s ní panička chce dělat. Nebojí se mě, ale nepere se se mnou. Tuhle pěkně zdrhla pánovi z okna. Panička se moc zlobila a nadávala. Bety se pak vrátila a za čas se jí narodila koťátka. Jedno si nechala menší dcera mojí paničky. Je to kluk a je pěkně drzej. Nic si ze mě nedělá a vůbec je to pěknej puberťák. Jmenuje se Čičin. Když šla panička s kočkama na výstavu, vzala ho s sebou s Hrabkou. Já jsem moc ráda, že mě tam už netahaj, nesnáším, jak mi lidi sahaj na klec a otravujou mě. Vrčím na ně a útočím. Hrabka tam udělala chovnost a Čičin vyhrál Bisku za domácí kocoury. Jeho malá panička radostí výskala radostí a pořád se chlubila pohárem. Ani v něm nic nebylo... Taky dostal nějaký moc dobrý granulky... všechny jsem mu je snědla... hi, hi. No pod oknem je ten pěknej zrzek a vyzpěvuje mi tu. Tak čauky zase příště, už musím. Mauzí
Tweet
Tak vám píšu z Pardubic
Dala jsem se do psaní deníčku. Panička si myslí, že mě to zaměstná, abych pořád nevolala kocoury. Vůbec nerozumí tomu, že zpívám. Já mám tedy hlas krásný a silný. Vůbec nechápu, že mě nepřihlásila do x-faktoru. Já bych neměla trému, ani bych nepotřebovala zesilovací aparaturu. Tak abych představila své spolubydlící. A sebe. Hlavně. Jsem červená tečkovaná perská kočka. Prý babička, ale svá vnoučata jsem neviděla. To mi nebraní v tom, abych si pořídila nějaké vlastní děti. Aby mi nebylo smutno, pořídila mi panička koťátko perské. To se jmenovalo Anuška. Ta už tu s námi není, odešla do kočičího nebíčka, je tu ale její vnučka. Ta je modro-krémová. Teď jsou jí 2 roky. A jmenuje se Hraběnka. Její člověčák je větší dcera mojí paničky. Pak je tu sibiřka Bety. Je mi trochu záhadou, co s ní panička chce dělat. Nebojí se mě, ale nepere se se mnou. Tuhle pěkně zdrhla pánovi z okna. Panička se moc zlobila a nadávala. Bety se pak vrátila a za čas se jí narodila koťátka. Jedno si nechala menší dcera mojí paničky. Je to kluk a je pěkně drzej. Nic si ze mě nedělá a vůbec je to pěknej puberťák. Jmenuje se Čičin. Když šla panička s kočkama na výstavu, vzala ho s sebou s Hrabkou. Já jsem moc ráda, že mě tam už netahaj, nesnáším, jak mi lidi sahaj na klec a otravujou mě. Vrčím na ně a útočím. Hrabka tam udělala chovnost a Čičin vyhrál Bisku za domácí kocoury. Jeho malá panička radostí výskala radostí a pořád se chlubila pohárem. Ani v něm nic nebylo... Taky dostal nějaký moc dobrý granulky... všechny jsem mu je snědla... hi, hi. No pod oknem je ten pěknej zrzek a vyzpěvuje mi tu. Tak čauky zase příště, už musím. Mauzí
2 komentáře...
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
