Jak jsem byla venku
Ahoj, já jsem Rozálie a chci se s vámi podělit o to, jak jsem včera byla na procházce. Ležela jsem si takhle na křesle a najednou přišli dvounožci a povídají: „Rozaličko, potřebovala bys trochu zhubnout, a tak by neuškodilo, kdybys na chvilku šla ven.“ Pomyslela jsem si, no toto, říkat o mně, že potřebuju zhubnout! Ale hned mě lapli a nasadili mi šraky. Potom mě vzali do náruče a šlo se ven. Tam mě postavili na zem, ale jelo zrovna kolem auto a já se strašně bála! Tak jsem, znovu v náručí, vyrazila k lesu. Ale ejhle! Na kraji lesa je kurník a v něm ti hrůzní tvorové: slepice! Když začaly kvokat, honem jsem utíkala pryč. Došla jsem do lesa a tam už jsem se moc nebála a celkem svižně jsem si chodila po pěšince mezi stromy. Asi po čtvrt hodince dvounožci usoudili, že už stačilo a je třeba jít domů. Ale mi se moc nechtělo. Když jsme vyšli z lesa, začal na mě za plotem štěkat obrovský vlčák. To víte, jak jsem fičela! Takhle jsme doběhli domů a doma přímo na křeslo a honem očistit nožky! Už jsem byla ráda, že jsme doma. Nakonec jsem si dala trošku granulí a šla jsem se prospat, to víte, po té velké námaze, ale dvounožci tvrdili, že jsou z nás víc unavení, než my z procházky. Tak zase někdy příště a ahóóój!
| O sdílení
HaniK 
8. srpna 2016 19:16
Taky jsem tehdy nestačila čumět, člověk si udělá obrázek o přístupu ke zvířeti.
Annie626 8. srpna 2016 19:12
No to se vám nedivím, nazvat zvíře zbožím, to je fakt něco strašného.
HaniK 8. srpna 2016 17:56
Zkušenosti s kočkami s PP nemám, ale ve čtrnácti letech jsem sháněla psa s PP. :-) Výslechy byly, ale dost málo chovatelů už tehdy prošlo mým sítem. Doslova si pamatuju jednoho, který mi řekl, když jsem štěně odmítla s tím, že je pro mě už moc drahé, že za lepší ZBOŽÍ se musí holt připlatit. Už tehdy se mi označení "zboží" příčilo a příčí se mi to doteď.
Další výslech byl u pejska, co jsem původně chtěla brát z dočasné péče, tam slečna chtěla vědět fakt detaily. Ale tak mně to třeba v principu nevadí, asi bych jednala stejně.
MaJ 8. srpna 2016 17:40
Gwen - žádné bližší podrobnosti si nepamatuju. Byla jsem dítě školou ppovinné, takže se nedivím, že mě těch pár chovatelů rychle odpálkovalo. Na jejich místě bych udělala totéž :)
Máša 7. srpna 2016 13:35
pro gwen, já jsem toužila po bílé perské s PP, a nakonec ji před32 lety také koupila, stála 1 500,- Kčs, byla s PP a založila jsem si také chovnou stanici, co to stálo si již přesně nepamatuji ale mám dojem že něco kolem 500,- Kčs a musela jsem být samozřejmě ve spolku chovatelů.Chovatelka, od které jsem kočku chtěla, mě řádně vyzpovídala, než s podejem souhlasila:-)
Pokud mohu posoudit, tak chovatel, kterému na kočičkách záleží, se vyptává dodnes :-) našeho Guliverka nám p. chovatelka přislíbila až po tom, co jsem jí řekla že starší s námi spí v posteli a on bude samozřejmě taky :-)
gwen 7. srpna 2016 10:44
MaJ a jaké byly kromě toho ještě podmínky? Musela jste dokazovat, kde bydlíte, jak bydlíte, jestli máte další zvíře, jestli nejste v insolvenci.o)))) atd, atd?..
Pamatujete si, na jaké plemeno jste volala? A kolik tenkrát stálo?
PaschaMami 6. srpna 2016 22:26
Pascha by určitě na kšírkách šel - když nám vyměňovali okna, museli jsme balkony odsíťovat, protože nová okna tahali do každého patra zvenku jeřábem. Všechna naše okna najednou vysadili, dveře ke schodišti a všech 4 bytů na celém patře byly kvůli řemeslníkům otevřené. Paschu jsem zavřela do koupelny, vyltam příšerně a škrábal na dveře. Jednou jsem náhodou koupila kočičí kšírky (zase v akci Nekupto!), nechal si je klidně nasadit. Pak chtěl ale do chodby, tak jsme vyrazili. Bez zábran jsme navštívili všechny troje sousedy, prošli jsme každým bytem (znali jsme se od stejného data nastěhování do novostavby, takže žádný problém). Pascha by určitě rád šel ven - máme kolem našich domů krásné prostředí a hned les. Již jsem jednou psala, že Baden-Württemberg a Bavorsko jsou ze všech spolkových zemí nejvíc "zaklíšťované", takže mu to nemohu dopřát. S Belami nevím, ale ta hnusná klíšťata to vyřídí za něj. Škoda, ráda bych to klukům dopřála!
MaJ 6. srpna 2016 22:08
Pro Gwen - já si z té dávné doby (před cca 35 lety) pamatuju, že inzeráty na prodej koček s PP byly v časopise Pes přítel člověka. Na pár z nich jsem potají volala, ale ani jeden chovatel mi nechtěl přenechat kočku bez souhlasu rodičů, který jsem bohužel neměla.
Karla z Končin 6. srpna 2016 21:47
Rozálí, není jak doma že, stála jim ta procházka za to :-)
Já myslím, že i bytová kočka by venku přežila, jsou na to dost chytré. Ale snad to nebudou nikdy muset zkusit.
evelinas 6. srpna 2016 18:07
Rozalie si velmi odvážna a poslušná íst na vodítku von.My sme to skúšali s Aladarkom odmala,nakoniec som to vzdala a chodíme na zahrádku len tak.Aladárko je jediná mačička,ktorá niekedy so mnou chodí venčit Elinku.Smudlinka sa mimo záhradky bojí.Ked šla prvý krát von ,dcéra ju položila na trávnik a ona utekala dnu ako o život.Ak opustím záhradku čakajú ma pri bráne zdnu.Jony si stále pamätá ako ho vyhodili z auta a ked prechádza auto uteká na druhý koniec záhrady.Naši by problém prežit bez nás mali,okrem vonkajšej Fionky,ktorá sa za 10 rokov už naučila.
gwen 6. srpna 2016 13:21
Jenže ono jde asi o to, kdy...Kočka, která "čichne" v raném věku k tomu chodit ven, ta asi mít problém nebude..
Ale kočka, která byla třeba jen jako malá a pak 13 let jen doma, ta by asi problém měla. A kočka, která je celý život doma a po deseti letech by šla ven, tak nevím, nevím. Ale možná s tím někdo má zkušenosti..
viera 6. srpna 2016 13:13
ja si myslim,že celkom dobre by mačky vonku prežili..Mafi sa vyhražam,že ak ma naštve pôjde von a ona sa asi chechta,že ,,len sľubuješ" ..Murko je rad aj dnu aj vonku,Micka prišla aj dnu,ale hned sa otočila a že ,,nie"..mačka si asi zvykne hocikde..chce mať len pokoj a teplo..AAnka,aj mňa Mafi zmenila..ľubila som všetky mačky,len nebol s nimi až taký tesny kontakt,berieme ju ako vzacny porcelan..niečo krehke,užasne..dokonca aj môj muž sa začal spravať k mačkam zdvorilo..predtym ich mal rad,ale city neprejavoval,s Mafi sa začal aj rozpravať..je to asi nakazlive :)
Annie626 6. srpna 2016 13:02
To vážně nevím, já jsem totiž před tím byla pejskařka, kočku jsme nikdy neměli, až Rozinka ze mě udělala kočkařku až do morku kostí :-)
gwen 6. srpna 2016 11:01
Filip mi vždycky říká, že Lilly a Charlie by venku nepřežili. Že na to nejsou zvyklí, že by se báli, že by byli úplně ve stresu.
Je to možný? Že kočka zapomene takový ten svůj pud - šelmy?
V tomhle nemám jasno, protože za mého dětství byly kočky venku, vůbec si nevybavuji, že bych někdy viděla, slyšela, že mají kočku doma. Jak to bylo s kočkami s PP a bytovýma asi tak před 30 lety? Víte někdo? Pamatujete si?
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 144x / 6x
