Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum20. října 2017  |  KočičákAšinka  |  Zobrazení celkem/dnes476x / 1x

KChk – Smutný rok 2016

Vloni odešlo za duhový most několik kamarádů.

Nejdříve Trixinka, začala hubnout, a když jí chtěl vet vzít krev, tak se tak rozčertila, že jí selhalo srdíčko.

Pak náhle a v klidu usnula Béžinka.

V létě odešla do psího nebe holčička Nejdinka, ta byla odložený týraný pejsek. Když ji přivedli, měla řídký kratinký kožíšek a proraženou pacičku. Strašně se bála ruky, starší servisní dvakrát ošklivě pokousala. Pak zjistila, že tady ji nikdo neuhodí. Obrostla, vypadala jako krásný menší zlatý retriever, ona ty chlupy měla vytrhané, proto se tak bála. Říkali, že je to vzácná rasa „liščí retriever“. Byla nejstarší čtyřnohý obyvatel. Bylo jí tak 19 - 20 let, už 3 roky neslyšela a viděla jen mlhavě, ale ráda se honila s černým Čičmínem.

Zavzpomínal jsem na Amálku, která byla dlouho „strašný prevít“, servisní jí vyhrožovala, že půjde bydlet sama na půdu. Ale samozřejmě to nikdy neudělala. Měla lehce vegetariánské sklony, jedla salátové okurky, jemně nastrouhanou červenou papriku a milovala bábovky.

Na Endžíka, který měl neuvěřitelně dlouhý ocásek, že říkali jestli není lemur.

Na Mourínka, který uměl všechno, který skákal ze třímetrových skříní na zem nebo otevřené dveře, mimo jeho doskočiště byl jen lustr. A tak bych mohl pokračovat, ale to by bylo moc nostalgické.

Současný kočičí početní stav je:
Horní kočičí společnost, čtyři holčičky Mlaskálci a Dolní tlupa, dvě holčičky, pět chlapečků.

Tak jsem vám napsal o nás všech. Moc vám děkuji, že jste nás vzali do party. Moje povídání bylo dlouhé, ale deníček jsem se snažil psát jako přehled. Opravdu jsem nechtěl soutěžit s Jiráskem. Ale když já jsem vám tak moc chtěl říci o všech členech Klanu, současných i o těch, kteří už se na nás jen z druhé strany dívají.

Všichni jsme šťastní, krásní, hraví, roztomilí a většinou žraví. Každý z nás je a byl jiný a každý z nás je prý úžasný. A vy nebuďte smutní, on je každý z nás také trochu lumpík zlobidlo.

Příště vám povím něco o pracovním poměru kočiček.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







10 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Ašinka
KočičákAšinka  Datum25. října 2017 9:30

Moc Vám všem děkuji za ocenění mé literární tvorby. Už jsem si připravoval osnovu na téma "kočka v pracovním procesu", ale servisní zmizely všechny textové soubory. Snad jí to někdo opraví, abych nemusel znovu začínat.

MařiČa
KocouřákMařiČa  Datum25. října 2017 9:19

Pro Palkovic, já jsem nikdy neplánovala zřízení "vlastního pokojového útulku". První 3 jsem považovala za maximum, ale pak jsem se ustrnula nad dalšími. Jak někteří odešli, počítala jsem, že se počet časem sníží. Pak ale přibyli 4 poslední chlupaté pohromy. Teď vždy říkám, volejte útulek, o žádném nechci slyšet a hlavně ho vidět. Kolikrát si říkám, že při mém výpadku na čas bych jim péči zajistila, ale natrvalo ...? Moje máma si naplánovala zdejší pobyt na 150 pak slevila na 120 let, samozřejmě při slušné soběstačnosti. Tak já k tomu přistupuji stejně. Ale už si nikoho vzít nemůžu, možná za 10-15 let nějakého veterána. Ono je dost náročné se všem trochu věnovat a i po stránce materiální, proto chlupaté kasičky.
Vloni jsem si zlámala pravé rameno, samozřejmě jsem pravák, fungování jen levou rukou 5 měsíců bylo jako z grotesky, léta jsem se tak nenachechtala. Je pravda, že z mého jednoručního hospodaření se domácnost bude lízat ještě dva roky, ale kočičáci žádnou újmu nepociťovali.

micousa
Kocouřákmicousa  Datum24. října 2017 16:13

Vaše deníčky a to i ty tklivé mám podstatně raději než ty od A. Jiráska☺

palkovic
Kocouřákpalkovic  Datum24. října 2017 9:56

Tak to mám radost

evelinas
Kocouřákevelinas  Datum24. října 2017 9:44

Taká obava je úplne zbytočná,moja prateta si nového kocúra zabezpečila až po osemdesiatke a ked sa jej novinár pri stovke spýtal, čo jej robí radosť a chuť žiť,tak odpovedala kocúr a tak rodina.Ked umrela zmyzol,no lásky si za tie roky dali obaja dosť.

palkovic
Kocouřákpalkovic  Datum24. října 2017 7:19

Kdyby se dalo měl bych také víc koček, než máme, jediný problém je délka věku kočky a nerad bych byl, kdybych odešel pŕedčasně do nebeských končin, abych je někomu nechal na krku. Když žije kočka cca 20 let, tak tady budu muset být do 90 - sátky :-D

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum23. října 2017 20:42

Ráda jsem si početla. Děkuji :-)
Je vidět, že jste všechny měli a máte rádi.

Reda
KocouřákReda  Datum23. října 2017 9:30

Ašinko, píšeš moc hezky, už se těším na další deníček.

evelinas
Kocouřákevelinas  Datum23. října 2017 9:07

Je to krásne a smutné,máte tam kočičí ráj.Nabudúce by som si rada prečítala o vašej dolnej a hornej kočičí spoločnosti.Akí sú a čo dokážu.Ja mám tiež v srdci mojich ,čo odišli za dúhový most,našich chlupatých prišla navštíviť zubatá v roku 2012 a odniesla si Oliverka , Pufču a pribalila si aj susedovho Bámbička,ktorý bol napoly náš.Ked som teraz čítala váš denníček,tak zase boli v myšlienkach so mnou.

palkovic
Kocouřákpalkovic  Datum23. října 2017 8:45

:-D

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
Veterinární poradna: Kotě a potíže s dýcháním (20x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2017

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top