Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se!
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Strach z dvojnožce


<< Zobrazit předchozí téma | Zobrazit následující téma >>  
Autor Zpráva
missy



Založen: 14.10.2007
Příspěvky: 2

Předmět: Strach z dvojnožce
PříspěvekPřitlapkováno: 14. 10. 2007 15:10:28
Odpovědět s citátem

Dva týdny máme v bytě tříměsíční kotě, nalezence zřejmě pouličního původu. Je dost temperamentní (což patří k věku), a když ho popadne amok, leze skoro až po stropě. Bohužel se mi stále častěji stává, že přede mnou utíká a schovává se, jako by se bálo. Pokud chce spát, jíst nebo podrbat za uchem, přijde si mňouknout a je mu vyhověno. Několikrát jsem ho potrestala bezprostředně po zločinu (hrabání hlíny z kytek, procházka po jídelním stole), pak samozřejmě na chvilku zmizelo ve skrýši, ale netrucovalo.
Můj dotaz tedy zní: je v pořádku, že se kotě sem tam schová nebo jsem udělala nějakou zásadní chybu ve výchově?
(Jsem kočičí amatér; kotě si nás našlo samo.)
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odpovědět 
April



Založen: 08.11.2004
Příspěvky: 2716
Bydliště: Praha

Předmět: Re: Strach z dvojnožce
PříspěvekPřitlapkováno: 15. 10. 2007 6:26:03
Odpovědět s citátem

Ono myslím, že to může být jen subjektivní pocit - není to utíkání a schovávání spíš jako výzva ke hře? Hoň mě, hledej mě?
Pokud se běžně chodí mazlit, bez problémů baští, není nečistotné, myslím si, že se nebojí. Bojácné kotě si nepříjde ani pro pomazlení, schovává se během dne, vyráží po bytě až v noci, když je klid.

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odpovědět 
kockodan



Založen: 26.02.2007
Příspěvky: 204
Bydliště: Praha - Petrovice

Předmět: Re: Strach z dvojnožce
PříspěvekPřitlapkováno: 15. 10. 2007 10:04:54
Odpovědět s citátem

missy napsal:
Dva týdny máme v bytě tříměsíční kotě, nalezence zřejmě pouličního původu. Je dost temperamentní (což patří k věku), a když ho popadne amok, leze skoro až po stropě. Bohužel se mi stále častěji stává, že přede mnou utíká a schovává se, jako by se bálo. Pokud chce spát, jíst nebo podrbat za uchem, přijde si mňouknout a je mu vyhověno. Několikrát jsem ho potrestala bezprostředně po zločinu (hrabání hlíny z kytek, procházka po jídelním stole), pak samozřejmě na chvilku zmizelo ve skrýši, ale netrucovalo.
Můj dotaz tedy zní: je v pořádku, že se kotě sem tam schová nebo jsem udělala nějakou zásadní chybu ve výchově?
(Jsem kočičí amatér; kotě si nás našlo samo.)


Zkuste jestli Vás neláká na hru na honěnou, měla byste to poznat i podle výrazu, jestli je to strach nebo vzrušení ze hry. Když hra, má rozšířené oči, uši do zadu, je jak ďáblík, a bude vám dávat najevo, že chce vaši pozornost, možná strach ještě na očkách a uších nerozlišíte, ale bylo by takové plaché, utíkalo přikrčené, tak jakoby tiše a ne v amoku, a nechtělo jen tak vylézt. Nemusíte se rovnou za ním rozběhnout, jestli se bojíte, abyste ho nevylekala, někdy stačí i jen se naklonit a říct třeba baf, a náš kocour vyběhne jak poděs. Za chvíli se vrátí a jede se znova. Někdy je to náročnější verze, že za ním musím chodit po bytě a fakt ho jako honit (lze spojit s nutnou pochůzkou, úklidem či tak Smile ), najít ho, překvapit ho, něco říct nebo tlesknu a on zas vystřelí. Kotíci jsou srašní poděsové, nejvíc snad v půl roce, bude si hrát na raketu Smile takže možná si fakt chce jen hrát.
Když to píši, připadám si trošku divně, ale kočkaři pochopí Smile ale vlastně i štěňátka nutí lidi blbnout...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Odpovědět 
liw



Založen: 03.05.2006
Příspěvky: 152

Předmět: 
PříspěvekPřitlapkováno: 15. 10. 2007 19:53:11
Odpovědět s citátem

missy, skusim popisat, co sa deje u nas. mozno to pomoze aj ostatnym.
pre predstavu, mame troch britskych kocurov, ktorym nikto nikdy neublizil. dvaja z nich su v pohode, treti je od isteho casu bojko. Nejde len o veci ako vysavac ci mixer. Mico sa boji vsetkeho. Ked prideme domov, Mico lezi pricapnuty k zemi pod skrabadlom a ani sa nepohne. Boji sa, ked mame na sebe dlhsi kabat. Boji sa, ked mame oblecene nieco tmavsie. Zlakne sa kazdeho hlasnejsieho zvuku. Zlakne sa, ked k nemu prideme zozadu a necakane ho pohladkame. Ale ked ma svoju chvilku, je to uzasne hravy, odvazny kocur. Lovi pierka ako ziadny iny, dokaze sa za nimi nahanat desiatky minut. Chodi sa k nam maznat a spava s nami v posteli. Pride nas zavolat, ked sa chce hrat.
Prestali sme riesit, ze sa obcas schovava do skrine, ze sa preplazi cez byt (doslova preplazi...), ked uvidi nieco, co ho vystrasi. Zmierili sme sa s tym, lebo inak sa chova ako ostatni nasi kocuri. Casom sme prisli na to, ake veci ho desia a snazime sa ich co mozno najviac obmedzit.
Neviem, ci vam tieto riadky pomozu. Ale pre mna je nas Mico priklad toho, ze aj milovana a opecovavana macicka moze byt skratka bojko.
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odpovědět 
Zobrazit příspěvky z předchozích:   





Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru


Přejdi na:  

Reklama

Víte, že...

Víte, že základní informace najdete v části stránek Kocouřovy rady?


Další pomoc Vám může poskytnout naše veterinární poradna.
Kocouřova veterinární poradna Reklama
E-mňauněte nám

Reklama

Modrý kocouř.cz (c)

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube
Top