Modrý kocouř.cz
Zlatá kniha koček > Obsah Knihy > Nenáš alias Nenynek


Nenáš alias Nenynek

Nenáš alias Nenynek

*asi 25.5.2004

Nenáš alias Nenynek: No comment...Plemeno:
Kocour domácí

Adresa pelíšku:
Študlov- Zlínský kraj

Počet kočkovitých spolubydlících:
3 - Pangur, Mefisto a Čita

Místo na spaní:
Krabice na okně

Nejoblíbenější místo:
U akvária s rybkama

Nejoblíbenější místo na spaní:
Na pohovce vpravo od Pangurka na bobku a vlevo od Mefista na křesle.

Nejoblíbenější činnost:
Otravovat a OTRAVOVAT. A taky se PRÁT! Hlavně s Mefistem a Pangym, ale občas si rýpne taky do Čity. (a taky slintání když zrovna spinká)

Nejoblíbenější hra:
No rvaní se...

Nejoblíbenější rošťárna:
S ostatníma plánují sehrané útoky na našeho pejska - Jůlinku

Nejoblíbenější místo na škrábání drápků:
Křeslo

Nejoblíbenější jídlo:
Myši, maso (krůtí), mléko


Vyrůstal jsem ve stodole s mojí krásnou černou maminkou. Jedna holka nám poblíž nosila jídlo - všichni se báli, ale maminka byla odvážná a taky hladová, takže nás naučila, že lidí se vlastně nemusíme bát, pokud jsou na nás tak hodní jak ona. Do budoucna se mi to hodilo. Vyrůstal jsem se svýma dvouma bratříčkama, kteří se s přibývajícím věkem začali vytrácet. Najednou jsem zbyl jenom já s mámou a začalo mi být ouzko. Maminka se začala čím dál víc vytrácet a přestávala se o mne starat. Najednou jsem byl sám. Začal jsem se toulat okolo toho domu, kde měli žít ti podle maminky hodní lidé. A protože byla zima, vždycky jsem vlezl do jejich sklepa, otvorem pro kočky, a vyjídal papání pro ostatní. No jo. Jenže ve sklepě mi taky nebylo nejveseleji. Všichni mí budoucí kamarádi totiž byli nahoře v teple a já tam byl sám. Přestal jsem se lidí bát a vždy, když se otevřeli dveře, letěl jsem nahoru a vecpal se dovnitř... Nemohli odolat. Taková krásná mladá milounká kočička. Takové jemné stvořeníčko! A pořádně tlusté. Mysleli si, že jsem těhotný. Měl jsem velké břicho, ale jinak ze mě byla vyzáblinka. To mi věřte. A těhotný jsem být nemohl, bo se zjistilo, že jsem teda kocourek. No jo. Byli to červi. Lidi mi dali tabletky a břicho bylo za chvilku pryč. Zas jsem měl své ladné křivky. Od té doby jsem neustále vevnitř, když se mi zachce, mňouknu a lidé aby se přetrhli, kdo mi první otevře.
No jo ale teď zííív a mňááááu! Jdu spát tak brou brou!



Tato stránka využívá kočkostyl Modrý kocouř.cz - Zlatá kniha originál
Následující stránkaPředcházející stránka
(c) 2003-2017 Modrý kocouř.cz. Všechna práva vyhrazena. | O stránkách | Reklama | Novinky | RSS | Nápověda | Hledání | E-mňau | Nahoru ^
Hledat:
23. 10. 2017
Pokračuje kočičí deníček KChK: Smutný rok 2016. A zkusit si můžete poznat dalšího kočičáka v Kdo jsem?

Modrý kocouř.cz je na facebooku!