Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Blog: Jak jsem zachránila dvě kočičky a jednoho kocourka

Datum14. července 2017  |  AutorPaschaMami  |  Zobrazení celkem/dnes793x / 1x

Přestože jsem jela druhý den do ČR, byla jsem zvědavá na těch prospektovaných 300 koček a vydala se již v 9 h. busem (zastávka skoro před domem), tímto ke stanici metra, protože to staví přímo na výstavišti (nemusí se hledat zaparkování za nestydatý poplatek).


Ilustrační foto, Výstava domácích zvířat ANIMAL, Stuttgart, 12. září 2016 Výstava domácích zvířat ANIMAL, Stuttgart, 12. září 2016 (ilustrační foto)


Hned po vlezu jsem krátce zhlédla taneční představení jedné v bílé robě oblečené dámy + její Boardcollie. Bylo to zajímavé, ale já chtěla vidět především těch 300 koček.

Plánek výstavních hal byl velmi nedostatečný - u třech bylo pouze ANIMAL, ale ne který druh zvířat. Jasně, že kočky byly v té poslední, nejvzdálenější!

S naostřeným smartphonem jsem se vrhla dovnitř v naději, že mi můj aku na všechny kočky vystačí. Vystačil skvěle - napočítala jsem jich celých 98! Věřte mi, umím dobře počítat (ve škole jsem vyhrávala matematické olympiády!). Možná, že jsem nějakou přehlédla, některé byly zachumlané v dekách, takže jich mohlo být asi o 5 víc. Byla jsem dost zklamaná, číči většinou ještě spaly, bylo to na ně asi moc brzy (krátce po 10. h.), takže jsem toho moc nenafotila. Kromě toho mělo hodně klecí jako přehoz folii, která se vlnitě leskla a oslňovala foto. Oběhla jsem ty klece 2x, vystavovatelky se spolu bavily a snídaly, žádnou nenapadlo se mne zeptat, jestli mám zájem. Nemělo to žádný flair, litovala jsem svého ztraceného času.

Ale šla jsem tedy dál, viděla jsem akvária, želvária, krokovária, dravoptačovária, oslovária, slepicovária, ovcovária, koňovária, krávovária, lamovária, králíkovária s překážkovou dráhou, psovária. U těch posledních bylo nejvíc návštěvníků z celé výstavy. A šíleně moc veškerých psích potřeb, pelíšků bylo na několika místech narovnáno až do výšky cca 2 metrů. Nejlepší bylo, že podlaha se psy přímo hemžila a nebylo kam šlápnout, všude psí tlapka a občas i tlapa.

Přesto jsem se ještě jednou vrátila ke kočkám v naději, že jich uvidím víc, ale nic. Zato jsem uzřela mamutí množství kočičích potřeb. Tolik pelíšků a hraček jako u štěkalů tedy ne, ale kilometrové regály kočkojídla, různých zdravotních a žrádlodoplňků, les škrabadel.

Dalo by se říci, že tímto skončila moje kočičí anabáze, ale neradujte se předčasně, to dosud nejhorší (alespoň pro mne), nebo snad následně nejlepší (také pro mne), ještě přijde.

Konečně jsem se přes psy vyhrabala do chodby, která vede zpět k metru. U vstupu/výstupu haly bylo na zdi pár sedaček na odpočinutí. Já jsem spěchala domů, ještě se dopřipravit na cestu. Najednou na mne volá tam sedící paní a ukazuje, že k ní mám jít. Dojdu tam, ona sundá z klína deku, já vidím tři nádherná, krásně mourovatá koťátka a ona mi je nabízí, prý alespoň jedno. Nechce žádné peníze, jenom se musí zbavit koťátek, nesmí je přinést domů, manžel by je zabil. To už se mi udělalo špatně, přesto jsem si k ní sedla a ona začala vyprávět.

Jejich mladá kočka již jednou koťata měla a ten chlap je nechtěl. Vzal jí je pryč a řekl jí, že je daroval. Ona je potom našla v rohu zahrady zabitá a asi od nějakého psa (nemají tam pořádný plot) vyhrabaná a částečně ožraná. Přitom plakala, já jsem se chvíli nezmohla na to cokoliv říct. Pak jsem se vzchopila, při pohledu na ta živá zadržela vlastní slzy a pozvala ji si sednout o kus dál od vchodu.

Tam jsem koťátka prohlídla, byla dobře živená, ona je schovávala a nosila do kůlny k jejich mámě do bedny, když byl chlap v hospodě, plná strachu, že on ji uvidí. Jsou již 6 týdnů stará, mňoukají a chtějí běhat ven, ona je již neuhlídá. Řekla jsem jí, že zaplatím kastraci její kočky - zjistím, kolik by sociální případ stál, a ona ať ji dopraví na veterinu i s koťátky. Řekla, že to nejde, že ten chlap by jí ty peníze vzal a okamžitě propil.

Co dělat? Na nedalekém terminálu jsem našla telefon na veta v blízkém okolí. Naštěstí tam byl, chtěl ale už vypadnout. Krátce jsem mu řekla, co se děje, vzaly jsme koťata a šly na parkoviště před výstavištěm. Přijel za chvilku (má ordinaci cca 5 km daleko a 6 km k té paní), kouknul v kufru auta na chlupáčky, shledal je v pořádku.

Chudinky už ale plakaly, asi strachem a hlady. Jsou to dvě kočičky a jeden kocourek. Domluvili jsme se, že on je vezme hned k sobě, vyřídí papíry a zkusí pro ně u svých "zákazníků" najít místo, v nejhorším případě v nedalekém útulku. Dodala jsem si odvahy a zeptala se ho, jestli by nevykastroval jejich maminu, že mu to zaplatím. Podíval se mi až na dno duše a řekl, ať si nemyslím, že jenom já mám srdce. Napřed tedy, že odveze paní domů a vezme kočku a malé k sobě do ordinace. Ať ale jedu s ním, že mne potom doveze ke stanici mého metra.

Řečeno, uděláno. Skoro jsem padla do mdlob, když jsem viděla jeho ordinaci a hlavně na ni napojenou krásnou zimní zahradu. Po vyšetření tam nechá mámu s dětmi 14 dní ještě spolu, po operaci ji tam nechá ještě týden na doléčení, pak ji odevzdá paní a bude se starat o harantíky. Se mnou zůstane v kontaktu, sám mi zavolá, až bude něco vyřízeno, ale ať ho neotravuji zbytečnými otázkami, když jsem mu přidělala práci. Kolik mne to bude stát mi při příštím setkání pošeptá do ouška (aby jeho kolegové nemysleli, že se zbláznil), ať si připravím "balík".

Doma jsem potom litovala, že jsem ty drobečky z celého toho rozrušení nevyfotografovala. Byla to z počátku smutná záležitost, připadala bych si jako ti fotografující čumilové u neštěstí.

Jak slíbil, tak splnil - zavolal on. Tak jsem se dozvěděla, že jeho sestra si vzala kočičku jménem Alisha (arabsky "malá princezna"), její kamarádku zpracovala na kočičku Lillianku. Kamarádky se občas scházejí na kafíčko v bratrově zimní zahradě a kočičky si spolu hrají.

Kloučka si vzal jeden manželský pár - před rokem jim 12letý kocourek zemřel, vet to věděl a nabídl jim přírůstek - hned si ho zamluvili, vše prý připraví a za týden si pro něj přijeli, jmenuje se Chili.

Mamina byla ozdravěná odevzdána, paní plakala radostí, ten její pařez ani nezjistil, že byla pryč. Má ji prý jenom na lov myší a tím ona nemá nárok na žrádlo, páč tam mají myší dost!

Můj dluh jsem splatila v naturáliích - krásná truhla plná mého nejlepšího vánočního cukroví, moje kasa zůstala nedotčená, třeba bude potřeba na příště.

Takových lidí jako tento zvířecí doktor by mělo být víc. Moje zásluha byla ta nejmenší - jenom jsem telefonovala, ale on ocenil tu pohotovost v rychlém jednání.



Tento blog vyjadřuje názor autora, nejedná se o stanovisko Modrého kocouře.cz.


Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





14 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

PaschaMami
KocouřákPaschaMami  Datum17. července 2017 21:48

Díky všem, naštěstí to bylo nějaké "osvícení" - bleskový nápad zavolat a šťastná náhoda, že padl na "rodnou půdu". Sobotní poledne není zrovna nejvhodnější doba pro takové akce, ale jsem vděčná, že to tak dobře dopadlo.

Andrea Klegová
KocouřákAndrea Klegová  Datum17. července 2017 10:53

Klobúk dolu pred majiteľkou mačky, že našla vôbec odvahu pred tým svojím dementom a odniesla ich preč z domu v nádeji, že im nájde pekné domovy, klobúk dolu pred tebou, že si bola pohotová a že si sa zaujímala, klobúk dolu pred veterinárom, ktorý bol hlavne človekom so srdcom na správnom mieste :-)

Matýsek z Pankráce
KocouřákMatýsek z Pankráce  Datum16. července 2017 13:18

PaschaMami, osud to dobře zařídil, že Vás poslal té paní do cesty... Vám a vetovi VELKÝ dík.

mirkacab
Kocouřákmirkacab  Datum15. července 2017 21:30

Že jsi jen telefonovala???Zachránila jsem už nějakou tu kočinu a vím jak je únavné to tvoje jenom telefonování. Napsala jsi to moc pěkně 🥀

evelinas
Kocouřákevelinas  Datum15. července 2017 20:59

Pri čítaní mi bolo velmi smutno,vdaka vám to má dobrý koniec.Veterinár ako z rozprávky.Je tažké takto úžasne pohotovo zareagovat.Mnohí,aby si nenarobili problémy by to nedokázali.Nebol to zbytočný výlet,zachránili ste 4 nevinné tvorčeky.

PaschaMami
KocouřákPaschaMami  Datum15. července 2017 0:22

Milá děvčata, milý ween, děkuji za pochvalu, ale věřím, že by to udělal každý z Vás - třeba jiným způsobem, já jsem si ty drobečky vzít domů nemohla, protože jsem měla v MB termín u právníka. Sice až v pondělí, ale do odjezdu v neděli bych s nimi nic nezmohla. A u nás do útulku bych je nedala, měli na svědomí mého E.T.Aliena (řekl mi to náš vet).

Velké štěstí bylo, že dr. byl (a je dosud!) charakter. Věřte, že po příchodu domů a pohledu na ty moje dva kluky, kteří mi mňoukajíc a bok po boku přiběhli naproti, všechno na mne teprve potom dopadlo a já jsem se rozbrečela štěstím a v naději, že to snad opravdu šťastně skončí.

Ještě teď mne při vzpomínce na to, že by ty chudinky měly stejný osud jako jejich předchůdci, mne mrazí. Až budu mít
zase trochu klid (jak jsem již psala, řádím v bytě a nejde to bohužel tak rychle), domluvíme se s jeho sestrou a její kamarádkou na kafíčko v zimní zahradě, slíbila jsem dortík!)

Reda
KocouřákReda  Datum14. července 2017 19:35

Mami, ta paní měla velké štěstí, že tě oslovila :-) Ty jsi zase měla štěstí na moc hodného veta :-) Takové příběhy se moc hezky čtou a pohladí na duši.

ween
Kocouřákween  Datum14. července 2017 18:14

Ivi jsi prostě skvělá... ale to všichni víme .)

Pája6
KocouřákPája6  Datum14. července 2017 16:59

Já smekám před vámi i vetem. A také před tou paní, která vám koťátka nabídla. Sama to měla těžké a zachránila je. Tomu ozralovi přeju, at si cestou z hospody zlame obě hnaty a urazi si tu svou vypatlanou palici.

sanny
Kocouřáksanny  Datum14. července 2017 15:15

Mamííííí, moc smutný příběh, ale díky Tobě a Pana Doktora měl nakonec šťastný konec. Smekám před oběma jste perfektní.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum14. července 2017 14:43

Strašně smutné. PaschaMami, vymyslela jste to a zařídila úplně skvěle, máte obrovskou zásluhu na tom, že to dobře dopadlo. A vet, tak to je Pan Doktor, klobou dolů.

JaGa
KocouřákJaGa  Datum14. července 2017 14:23

Děkuji za záchranu koťátek a také kočičí maminky - již nebudou další stresující zážitky s koťaty.

gwen
Kocouřákgwen  Datum14. července 2017 11:56

Ivo, paráda. Sepsala jsi to krásně a pan doktor je na jedničku. Musím říct, že u této pasáže "akvária, želvária, krokovária, dravoptačovária, oslovária, slepicovária, ovcovária, koňovária, krávovária, lamovária" jsem se rozesmála, i když celý to bylo pak nějaký smutný. Ale dobře to dopadlo.

micousa
Kocouřákmicousa  Datum14. července 2017 11:18

Jsem se rozslzela. PaschaMami tohle budeš mít v knize osudu určitě připsáno k dobru zlatou tužkou. Moc krásné a dojemné a naštěstí s dobrým koncem. Doktor je borec a nemyslím si, že jsi měla zásluhu nejmenší, naopak první krok a schopnost úspěšné organizace je kolikrát to nejpodstatnější.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější  |  Nejkomentovanější

1
Třicátá pátá Poznávačka vyhlášena (170x)
2
Fotočlánek: Maya - šilhající kočička (133x)
3
Kočičí jména (89x)
4
Zažívací potíže koček (zvracení, průjem, zácpa) (56x)
5
KočkoKLIP: V jakém věku je možné odebrat kotě? (46x)
6
Výběr článků o kočkách 19. října 2017 (43x)
7
Šťastný konec (42x)
8
Britská krátkosrstá kočka (39x)
9
Creepy kočky: Najdi kočku (37x)

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2017

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top