Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum20. února 2008  |  KočičákMicínek Jelínek  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 142x / 1x

Vysklil jsem vitrínu

Vysklil jsem vitrínu

Že nikdo nevíte, co to je a jak se to dělá? Tak si hezky posedejte a dejte se do čtení. Budu vám, kočičáci a kočičenky, povídat, jak se všechno seběhlo. A není to pohádka. Je to čistá a ničím nepřikrášlená realita. Tlapku na to!
Ještě jsem tu nebydlel, ještě jsem nevěděl, kde a jestli vůbec někde bydlet budu, prostě je to jako v těch pohádkách. Před dávnými a dávnými časy... Bylo, nebylo. Ále tady, jářku, milé kočičenstvo, bylo...
Začalo dědu trápit, že už nemá kam dávat angličáky. Mít je ve skříni v krabičkách? To není ono. No a tak jednou po velkém (prý!) přemýšlení vyndal ze dveří sklo, koupil trochu lišt a překližky a už to jelo. (Tady musím odbočit, protože neskonale lituju, že jsem u toho nebyl. Za prvé by to vypadalo mnohem líp, za druhé bych se neskonale vyřádil. Když já tak rád pomáhám.) No stalo se. Do dveří místo skla děda udělal poličky, do lišt zářezy, naskládal tam angličáky a byla to paráda na dlouhé a dlouhé roky. Snad na dvacet a možná i dýl. Kdo to má za dědu počítat, když mu to dělá problémy. A to se chlubí, že umí do dvaceti bez prstů! Slováci takovým říkají „chválenkár“. Stejně mu nevěřím, že umí taky číst. Vždyť se narodil nejen v minulém století, ale dokonce tisíciletí. Tak co si o tom myslet?
Strejda se oženil, angličáky si vzal s sebou. Dodnes jsem je neviděl. Že by je střelil? Co ale místo nich? Vitrína byla prázdná, vypadala, jako kdyby prošli zloději. Tenkrát byl prý děda ještě hlava bystrá, stejně ho to ale stálo hodně přemýšlení. A to prý u dvounožců bolí. A protože sbírá téměř všechno, přišel na to dát tam místo autíček krabičky se sirkami. Fakt to vypadá hezky. Věřte mně.
Před dveřmi s vitrínou má babička bílé houpací křeslo. Ale když tam nesedí, tak na něm zkouším různé artistické figury. Popíšu. Ze stoličky skočím na hranu křesla. Tedy na jeho sedací plochu. To se zhoupne směrem ke mně. Nic zvláštního, nějaký obyčejný zákon o pohybu a protipohybu. Ale ten moment, vážení, je moc a moc důležitý. O tom jsou ty zákony. O tom je ta fyzika. Musím se pekelně soustředit, nic mě nesmí vyrušovat. Ani babička, která, když to vidí a slyší, tak volá, že dostanu na prdel. (Z toho si tak dělám!) Takže když je opěradlo v nejvyšší úvrati a chystá se vrátit, musím na ně skočit. Vždycky – zdůrazňuji – vždycky - jsem se trefil, nespadl jsem ani jednou. Trefil jsem se pokaždé na centimetr. Na píďu, no. Ale trefil. Jako dnes.
Odrazím se, skočím na hranu sedací plochy, z ní v nanosekundě na opěradlo. Jinak by to nefungovalo, víme? Ale to už jsem popsal. Tentokrát křeslo nebylo jištěné stoličkou (ale to není moje vina; to ať si probere babička), zhouplo se tak krásně, jako ještě nikdy. Zalechtalo mě to v bříšku a říkám si: takhle to příště musím dělat. To je ale paráda. Světe div se. Najednou slyším cinkání, zvonění, něco padalo, blýskalo se. Hvězdičky? ... Byly Vánoce. Zase Vánoce! Ty já miluju! A říkali, že prý až za rok. Pokrytci. No byl jsem z toho tak rozradostněný, že jsem nepostřehl, jak mě děda vzal za kožich a vynesl na balkon. Když mě tam nechal trošku dýl než on má ve zvyku, když vytáhl vysavač a dal se do práce, začalo mně docházet, že to asi nebyla ta správná figura, kterou jsem se chtěl ještě někdy pochlubit. To pitomý křeslo, ten kus pozohýbaného dřeva mě zradil. Plnou silou narazilo – jako kdybych já za to mohl – do skla vitríny. Žádné Vánoce. Plno střepů kolem. Á jé. Koukám, že jsem zase něco pohnojil.
Takže se ptám všech kočičenek a kocouřečků, co je proti tomu přesazování kytek, viď Lassynko?. Rolovat koberce, Piškotku? Co jsou to bahenní lázně, Bubu? Co je to olizování zrcadla a umývání oken tlapkama, Missy? Dám dobrou radu. Nejčistější okna jsou prázdná okna. Jestli nevěříš, tak je zkus vysklít. To uvidíš teprve čistou přírodu a opláčky. Ten čistej stuch do plíců! Ty pažidy pod nohama! Ty cvrky nepeskýho ptákovstva a šmeláci a kobylinky a ptáčkové šešveholujou. Tak to je mátinka čírota - jak se žíká – krása nevítaná.
A to všechno je vidět pouze přes naprosto – zdůrazňuji naprosto – čisté sklo. Každý fyzik, zabírající se optikou, vám řekne, že stoprocentně průhledné a čisté sklo neexistuje. Takže jestli jste dočetli až sem, vyzývám každého z vás aby se pokusil udělat si doma Vánoce v únoru. Je to nádhera, když to začne cinkat, zvonit, sypat se na zem... Kdo si troufne vysklít okno? Ha?

P.S.: Lassynko. Jestli si ale myslíš, že to tvá dvounožkyně nepřežije, tak na tu radu zapomeň. To chce jen silné lidi. Až zjistíš, že už je dostatečně připravená, tak to zkus. Dřív ale ne. Víš ty, kočičenko, že si své dvounožce musíme opečovávat? Oni si myslí, že my jsme jejich mazlíci. Tak se podle toho chovají. Šišlají, kroutí mluvidlami (hubou, jo!), snaží se nám vecpat do přízně. Přitom jsme to byli my, kdo si je vybral. Kdo se rozhodl sdílet s nimi ten život, na který furt, pořád a stále nadávají. Pajky a hezký život vedle těch otravnejch člobrdů. Někdy jsou protivní a nudní, ale už se nedá nic dělat.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







8 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

sindlerova.jitka
Kocouřáksindlerova.jitka  Datum5. března 2008 21:00

Tady jsou samý vzdělaný kocouřové s dobrým vkusem. Kaplan je k sežraní i bez obalu...lépe se v něm ale leží, obvzlášť když ho chce někdo číst. Už se zvládám rozvalit na formát a1. Ať si z toho děda nic nedělá, moji už rezignovali. Mau Indíra Pause Ynobe,čili Mauzí

 Micínek
Kocouřák Micínek  Datum29. února 2008 18:55

Sisi, bojim bojim. Že ke mně přichází ten zlý pan Alois Hammer, který prý s sebou nosí jen samé zapomnění. Já ti zapomněl napsat, že pana Kaplana žeru i s obalem jeho nádherné knihy. To se panečku čte jako když si pochutnáváš na nejlepší kapsičce. To nejde jen stuch do plíců, ale radost do celého těla. Tak ahojky a hezký večer.

 Micínek
Kocouřák Micínek  Datum29. února 2008 18:50

Ahojky Modrý Fanfánku. Asi budeš kocouřeček jako já. Takže máš taky zkušenosti s Vánocemi uprostřed roku. Nic si z toho nedělej. Člov..., pardon, kocouřek, časem přijde na to že je všechno jinak a dvounožci snad mají někdy pravdu. Už jsem se jim naučil rozumět, aspoň si myslím. Přes ten prů(-)er s vysklenou vitrínou je všechno v pořádku a dostávám pořád ty chutné kapsičky. Tak hezký večer a mňauky.

 Micínek
Kocouřák Micínek  Datum29. února 2008 18:29

Ahoj Janinko. Tak jsem si zrovna teď vzpomněl, že Janinka byla Broučkova milá, o kterých psal tak krásně pan Karafiát. Děda mě o tom říkal, ani jsem to nechtěl číst celé. Bylo to moc a moc smutné. Plakali jsme u toho oba. Taky koukám, že nejsi od nás, ale od vedle. Podle řeči, kterou píšeš. To je bezva. Babička je rodilá Slovenka (Prešov), děda (rodilý Brňák z Řečkovic) kdysi dávno v minulém století i tisíciletí pracoval celých 8 let v tiskárně v Košicích. Tam se našli a žijí spolu dodnes. Celých 40 let. Tak je důvod k oslavě. Alkohol nesnáším, bude ale prima kapsička. Tak se měj hezky a zase napiš.

 Micínek
Kocouřák Micínek  Datum29. února 2008 18:23

Ahoj Sisy. Nebo Sisynko? Bylo to o fous, ale já jsem jako vždy šikulka. Psal jsem, že ty cviky mám(?) propočítané. Takže když to všechno začalo cinkat, zvonit, svítit a já si myslel že jsou zase Vánoce, křeslo udělalo zpáteční úvrať a já zůstal na jeho sedací ploše. Žádné zranění. Jen potupa, když mě děda chytl za kožíšek a odnášel na balkon. Stejně na tom křesle cvičím. Hlavně v noci. Babička s dědou - už to mám vykoumané - spí jako dudci a já trénuji. Ráno se pak diví kde to křeslo zase stojí, když večer bylo... Ale vysvětluj jim to!

Kačaba
KocouřákKačaba  Datum29. února 2008 9:29

Ahoj Micínku, já už jsem si taky vyráběl hvězdičky, jednou z popelníku, jednou z cukřenky. Ta ale stála za to, pořádný kus poctivýho skla, takže se mi podařilo udělat dírku v kachličce na zemi. Přiznám se, že to ani nebyl můj záměr, jen jsem chtěl ulovit Carminu, ale nakonec se mi výsledek líbil. Ty jsi ale větší borec, musím se ještě zdokonalovat. Zdraví Fanfán Blue

 Jana
Kocouřák Jana  Datum29. února 2008 9:21

Ahoj Micík :)
No ty si teda ale "šikulák"... to sa musí nechať. A na okná máš podobný názor ako môj manžel.... Že ty si obdivovateľ Hymieho Kaplana?

 Sisa
Kocouřák Sisa  Datum28. února 2008 17:09

Ty Micínku, ty jeden Jelínku, ještěže ses nepořezal!!! Houpací křeslo, to je prostě paráda, taky jsme dřív jedno měli a pěkně jsme je s Maxíkem oloupali, celé opěradlo zezadu...nešlo odolat!!!

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top