Víkend není žadný odpočinek

Tedy vážení, píšu, co je nového. Potom strašném pátku, jak jsem psala, jsem si myslela, jak si o víkendu odpočineme. No nestalo se tak. Začalo to v sobotu. To se nám panička zase zbláznila s úklidem. Co mi dalo práce si natahat svoje věci tam, kde jsem zvyklá. Co práce mi dalo poutírat prach tak, jak se to má. Čičin už vůbec není oporou, protože chodí ven. Tam hlídá sýkorky, vyhání kosáky a dokonce sojky a drzý strakapoudy. Takže když přijde domů, jde rovnou spát. Teď má nevyřízené účty s ježky. Máme na pozemnku tři. Vůbec z něj nemají respekt a neutíkají. Na to, že jsme na okraji města, je tu zvířat až moc. Ještě, že ty srnky běhaj' po ulici a neuměj' si otvírat branku. Co od nás odešel Čiko, náš pes, do zvířátkového nebe, aby si jeden packy uběhal. A ještě dostane hubování, že nejde na první zavolání k večeři. Copak jsem nějaký hloupý pes? No pak to pokračovalo. Návštěva. Do toho spací deštivé počasí... no snad si odpočineme v týdnu... odejdou do školy a práce a snad tu bude konečně klid. Vaše unavená Mauzí, Čičin, Hraběnka a Bety.