Ta lidská technika...

No, tak jsem zase tady, poté, co jsem obdařila páníčky pár škrábanci (třepali se mnou, asi chtěli ze mě tu složenku vyklepat), a zrovna jsem si vzpomněla na něco, co se mi stalo před pár dny. Páníčci šli spát a já jsem si myslela, že je nejvyšší čas naučit se něco na tom počítači. Zatím jsem na něm jenom ležela a honila myš. Něco jsem už odpozorovala, takže jsem ho snadno zapla. Horší to bylo s heslem. Kdo by ho měl znát, když si při zadávání zakrývá panička ruce, že? Ale říká se, že za zkoušku nic nedáš. Pacičkama mi to moc nešlo a tak začala jsem se po klávesnici válet. Protože moc správných hesel jsem nevyplodila, vydávalo to patřičný zvuk. Ten se mi líbil, ale spící paničce ne. Vzbudila se a vyhodila mě od počítače. Takže za zkoušku jsem vlastně něco dala... Každopádně dneska už píšu na počítači celkem obstojně - no posuďte sami nad tímhle deníčkem. Ale teď už musím běžet, myslím, že mi právě dává večeři...
Tak se zatím mějte
Vaše Lea