Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum14. dubna 2008  |  KočičákAlasca Arien  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 171x / 3x

Bylo nás pět

Čus a mňus, čau mňau, pardálice a pardálové,

hele, my kocouři, co spolu kocouříme, co kdybychom se dneska vymňoukli na nějaký tlapkování a čtení a dali do kupy mejdan? Že bysme jako byli in, chápete, jo? Normálně, ne? Přece nebudem mňout, že jo, to by byla fakt nudáááá... si myslím, že bychom to měli big roztočit, protože se mnou už se stejně všechno točí... je to teda síla, a to když před časem dvounožkyně povidala, že nechce vidět, co nastane, až na mně přijde puberta, tak jsem jí nebrala vážně, protože o těch, co měli přijít a nepřišli, toho už povidala spoustu... a žádnej advent, Mikuláš, Ježíšek a zima nepřišli. Za to puberta přišla!
Nejdřív jsem teda ani nevěděla, že takový to, co se mnou teď točí, mlátí a tříská a zmítá, je ta puberta, ale pak jsem slyšela, jak vona říká, že to tušila, že moje puberta nebude jednoduchá, ale že to bude takovej mňausakr a horor, to že nečekala. Pche. Neumí předvídat nebo co?
Takže, puberta přišla a vlezla do mě asi, protože mi pořád namňoukává, co mám dělat, a teda vám řeknu, kocouři, jsem z toho úplně celá vzhůru kožichem, fakt.

Třeba hned dnes ráno... puberta mi mňoukla, že mám ulovit dvounožkyni palec. Já teda pubertě říkala, že to ne, protože za ty řeči to fakt nestojí, ale ona tak dlouho mě poňoukala, až jsem teda skočila a... špatně jsem si to vyměřila a ulovila jsem místo palce malíček. Ten, co už prý měla dvounožkyně zlomenej a pořád ji bolí. Nevim sice, co to je mít malíček zlomenej, ale podle toho, jak vyváděla, tak to musí být něco příšernýho. Nahodila jsem úplně nevinnej výraz, jakože to já nic, to puberta... a šla jsem radši okouknout, jestli už v květníku vyrostly další lístky bramboříku, protože předtím dvounožkyně povídala, že to bude zázrak, jestli vůbec někdy vyroste, když je tu ta malá potvora... teda jako já, chápete to? Tssss! Tady žádná kytka zázraky dělat nebude, tady jsem přes zázraky já... a aby to bylo hodně jasný, tak jsem ty dva lupínky, co zrovna začly vyčuhovat z hlíny, zase odborně zubně zaštípla. Ti dám zázrak, brambore jeden květníkovej!
Už dopředu jsem věděla, že kvůli tomu zas bude jekot, a tak jsem se šla připravit na nejhorší bezva relaxační technikou, kterou jsem nikdy nedělala a kterou mi poradila až puberta. Dvounožkyně tomu nevim proč říká mléčný krok... nějaká blbost, copak šlapu po mléku? Šlapu po polštáři, křesle, gauči... a vůbec nejradši šlapu po Bubu, protože je pěkně širokej a nesjíždí mi z něj tlapy... tedy sjížděly by, kdybych se nejistila drápy... Tak jsem vstoupila na horu... totiž na Bubu, srovnala tlapky a už jedu, krok, krok, tlap, tlap, krok, krok, šlap, šlap, jedu, šlapu... Bubu to začlo asi lechtat, vrtěl se... abych nesjížděla, zasekla jsem do hory cepíny a jištěná zas jedu, šlapu, krokuju... šmňaurjáá, co je, co je?? zemětřesení? Horotřesení? Hora se chvěje, otřásá... hora se začíná zvedat... puberto, puberto, co teď, poraď... PRÁSK! Hora se s rachotem zřítila do údolí. Dvounožkyně přilítla a při pohledu na Bubu, jak se pracně po pádu z gauče sbírá z podlahy, okamžitě věděla, co se stalo, a na mě zasyčela: „Zase si Bubíka zlobila, nenechavko?“ Drze jsem odvrkla, že za to nemůžu, že je Bubu jako Mňaunt Everest nepoužitelnej a že za to vlastně vůbec nemůžu, protože kdyby mi to neporadila puberta, tak bych na něj asi nelezla, né?
Puberta ale nedala pokoj a už zas mě hnala do kuchyně, kde dvounožkyně něco matlala na lince.
Puberta povidala, že mám strááášně moc a nejvíc loudit, škemrat a doprošovat se. Nebylo mi sice jasný proč, když můj spolehlivý čichopachosenzor nesignalizoval nic o kuřecím nebo hovězím, ale přesto jsem pubertu poslechla a zahájila rituální tanec na téma „Umííírááám hladyyyy, dej mi něco na misku!!“ Když o mě dvounožkyně zakopla poosmé, ujistila mne, že to, co matlá, je tvaroh a ten přece nežeru. Už už jsem si chtěla dát pohov, když puberta zavelela, ať tanec zesílím. Zmateně jsem zesílila a při zvláště náročných tanečních figurách, takzvaných „nazadnízvedačkách“, jsem se ve snaze udržet rovnováhu několikrát přidržela lýtek dvounožkyně. Po krátkém přerušení, zaviněném hledání jodu a náplasti, vrátila se dvounožkyně k lince a s hlubokým povzdechem mi na misku nandala jakousi bílou hmotu, se slovy: „A běda ti, jestli to nesníš.“ Přistoupila jsem k misce s výrazem princezny, která právě vstoupila do obecní pastoušky. Promyslela jsem si, jestli vím, co znamená „A běda“, a protože mi to nic neříkalo, usoudila jsem, že akutní nebezpečí nehrozí a můžu dát najevo, že tohle opravdu nežeru. Na znamení nesouhlasu jsem plácla tlapkou do misky a pak už jen sledovala, jak tvaroh vyskakuje na podlahu a na zeď a dvounožkyně vyskakuje až ke stropu vzteky. Po mně skočit nestačila, protože kámoška puberta mi včas zavelela Zdrhej! Zdrhala jsem sprintem a když už jsem chtěla zastavit, tak puberta mňoukla A lítej dál. A že to tedy byl let!! Kdepák, že všechno lítá, co peří má! Tady lítalo i to, co peří nemá... jsem letěla přes sedačku a odraz a zpátky a tryskem do předsíně a otočka a hele, sušák s prádlem nemá peří a jak letí, a boty taky nemaji peří a jak se rozlítly, a letím dál a se mnou letí dvounožkyně kabelka, do který jsem se zamotala... dobrý, už dolítla, vylítly z ní nějaký lejstra a klíče a další nesmysly, zato já letím a noviny na stole letí a foták z druhého stolu taky letí a miska s bonbony z třetího stolu taky letí... jestli to není tím, že tady je zbytečně moc stolů... letím... a menší dvounožkyně taky letí, na podlahu, jak široká tak dlouhá, neb jsem jí vlítla pod nohy, a Missy už taky letí, protože jsem brala dráhu přes ni a vzbudila ji... normální leteckej den, paráda, vzrůšo, super... to je něco, ta puberta, teď to konečně má ty správný grády... vodvaz!
Pak zas přišla vona a vedla obvyklý lamentace, ale jsem se s ní jako moc nebavila a jenom řekla, že za to vůbec nemůžu, že za to může puberta a že teď nemám čas, protože si musím jít něco důležitýho zapsat do sedačky. A  taky že jsem šla a zapsala, zvlášť hlubokým a výrazným písmem: BYLO NÁS PĚT. Missy, Piškot, Bubu, neviditelnej kocouř Pátej a já. A TEĎ JE NÁS ŠEST. Missy, Piškot, Bubu, Pátej, já a PUBERTA.

Tak čaukýs mňaukýs a promyslete ten mejdan, jo? Vaše Lassy a Vaše Puberta

PS: Nevíte někdo, co to znamená, když se dvounožkyně chce dát na modlení?

Upozornění: Autorská práva vyhrazena – tento i další zápisky jsou bez souhlasu autora nepřenosné.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







5 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Lea
Kocouřák Lea  Datum14. dubna 2008 21:11

No, tak já už mám tu pubertu za sebou :-( a když jsem ji měla, tak jsem ještě moc nevěděla co sní. A pak frnk! a už tu nebyla. No ale na menší dvounožkyni prý začíná lízt, tak nevim... Jestli to bude tak zlý jak u tebe, tak se můžu rovnou odstěhovat. Jo, a mejdanu se ráda zúčastním, i když už jsem trochu přerostlá...srandy není nikdy dost:-) čaukýs Lea

 rabiát Franta
Kocouřák rabiát Franta  Datum14. dubna 2008 16:31

Já pubertu taky mám. Je super, má skvělý nápady. Akorát dvounožkyně nemá pochopení, jediný, co má, tak zoufalství v očích.

 Bertrand
Kocouřák Bertrand  Datum14. dubna 2008 12:20

Jupí, já chci taky Pubertu, ta je super! Tolik legrace během chvíle! Kde se prodávaj Puberty?

reina
Kocouřákreina  Datum14. dubna 2008 9:27

Lassynko, třeba si chce vymňoudlit zhmotnění pátého kocoura, někde o tom tuším už cosi říkala! a na mejdan se chystá pruhovaná vichřice, sice jí asi ještě ani nebude půl roku, ale buď s ní tříská kotěcí hravost, nebo puberta, nebo netuším co, ale tříská to s ní fakt pořádně

Alča
KocouřákAlča  Datum14. dubna 2008 7:02

No hele, když někdo chce dát na modlení, to znamená, že něco móóc chce a přeje si to. Takže jestli vona se nechce modlit aby to trvalo dál, protože se jí to líbilo, ne? Takže se bude modlit, abys nepřestávala a pokračovala. Tak to vidím já. A teď dobrou. Barča

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (31x)
2
Jsme v pořádným svrabu (28x)
3
Kdo mi to vysvětlí? (12x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top