15. dubna 2008  |  Monty Jack  |  1 025 480 134x / 2x

Obyčejná radost ze života

Tak jsem zas po delší době umňoukal dvounožkyni, ať o mně něco napíše.
Takže, kde začít. Nejprve si chci postěžovat, že mi neustále nadávají, že jsem hrozný puberťák. Nevím proč, ale asi to bude díky mojí neutuchující radosti ze života a z toho, jak momentálně rád vyvádím vše možné a nemožné. Možná to bude i tím, že Cairo po mých výpadech už ztratil většinu kožichu a dvounožkyně o něm prohlásila, že vypadá jak orvaná samice. A možná taky tím, že jsem poslední dobu ztratil chuť k mazlení. A taky asi proto, že mi teď dvounožkyně místo Montýsku častěji říká Monťoure nebo zrzku (to když důkladně rozhrabe hlínu po celém bytě).
Poslední dobou jsem si našel taky bezva zábavu, kterou provozuju nejraději pod rouškou tmy, a to znamená podle páníčka, který na mě řve těroztrhnujakhadavždyťjepůlčtvrtýráno, takže v tu dobu hihi. A cože to vlastně vyvádím, no v koupelně je plno věcí poskládaných nad umyvadlem, ty věci se dají shodit na zem a honit, nejlepší je, když se zaženou za dveře, na které se útočí, a ty dveře následně na to třískají do stěny. Nejprve mi pod dveře dali zarážku, která bouchání zamezovala, ale mně se zdála zbytečná, a tak ji pravidelně odklízím a okusuju. Dvounožkyni je moje noční řádění ukradené, jelikož si pravidelně poslední dobou dává před spaním něco do uší, a prý se díky tomu vyspí do růžova a nic neslyší. Takže si se mnou ráno chodí povídat jen dvounožec a je z toho děsně nadšený.
V něčem jsem se i zlepšil, už dokážu krásně vrkat a můj tón je čistý, takže jsem někdy jak nefalšovaný holub. Co se týče mých zvukových projevů, je to lepší než dříve, kdy jsem ladil (houby, mutoval), teď vám zpívám jak božský Kája.
Taky se musím pochlubit, že je konečně jaro a my můžeme být na balkóně, jen jednu výtku mám, dvounožci balkón ozdobili jakýmsi roštím a nám nechali jen průhledy, no stačí to, ale bylo to lepší bez roští, taky se s Cairem usilovně snažíme, aby to tam moc dlouho nevadilo ve výhledu. Jen Mignon tuhle změnu kvituje, od té doby si asi myslí, že není vidět, a tak je s námi na balkóně furt.
Tuhle k nám přes balkón přiletěla moucha, nejprve vletěla do chodby a tak já za ní (viděl jí poprvé v životě), břicho jsem měl centimetr nad zemí, abych byl co nejmíň vidět. Pak jsem bleskurychle vypálil za ní do koupelny, kde jsem po cestě vzal lak na vlasy a šampón a moucha stále vytrvale letěla. Pak jsem ji začal nahánět v obýváku. Nejprve jsem zakopl o Caira, který trochu nechápal mé zběsilé běhání a ledabyle plácal do vzduchu tlapkou a při tom, světe div se, ji ulovil. Nejprve mi bylo divné, že slyším bzučení tak tlumeně, a pak jsem si všimnul, jak si Cairo opatrně očmuchává tlapku, no jasně má jí pod tlapou. Hned jsem k němu přiběhl, ale než jsem se nadál, ten trouba tlapku zvedl a zaklepal s ní a moucha frnkla. No jo frnkla, ale za žaluzie, a tak jsem zahájil další fázi lovu, nejdřív jsem přeběhl dvounožkyni po břiše, ta následkem toho zařvala (trochu jsem jí poškrábal), a pak jsem skočil na žaluzie, které zarachtaly a trochu se prohnuly, ale moucha se v nich chytnout nedala. Najednou mi dvounožkyně vynadala a chytla mě a sama začala mouchu lovit, po chvilce se jí to podařilo a místo, aby si na ní pošmákla, tak jí s odporem v obličeji vyhodila do koše a začala umývat okno, no řekněte, taková škoda. Příště na to musím chytřeji a hlavně v nepřítomnosti dvounožkyně.
Poslední věc, kterou mám, tak mi dvounožci poslední dobou říkají, že jsem skunk a že brzo půjdu na kastraci, nevím, co to je, ale že prý pak budu klidnější a přestanu rvát chudáka Caira, no to nevím, já mám energie na rozdávání a peru se teď hrozně rád, hihi.
Tak se loučím, pěkné jaro a trochu prožeňte dvounožcům faldy. Monty

Sdílejte!  |  O sdílení

Micínek  24. dubna 2008 15:46

Montýsku, je to skvělý. Ale to, co ty spolu s Cairem a Mignon, děláte (chtěl jsem napsat „vyvádíte“, ale to bylo podle dědy a babičky; my pouze konáme, děláme, bavíme se, chytáme hmyz, a to není přece nic špatného), tak to vaše konání by babičku připravilo o vlasy. Zatímco děda by se k vám přidal a lítal po bytě s vámi. Umí rozhrabat i hlínu, taky se mu občas podaří shodit babičce lak na vlasy nebo šampon. Já byl stejný. Pak mě jednou dali do takové odporné bedny. Málo místa, výhled jen přes mříže. Říkají tomu přepravka. Napřed mě dali takovou malou pilulinku, pak se mě začaly podlamovat tlapky, začínal jsem vidět rozmazannněěěě, pak už jsem... A probudil jsem se až doma. Co to mělo znamenat, ptám se. Začali mě hladit, šeptat do ouška, že už budu hodný kocouřek... Nerozumím tomu dodnes. Ale pořád mě chválí jak jsem se zklidnil a jaký je ze mě hodný a mazlivý kocourek. Je mě to fuk. Hlavně že mě mají rádi a dostávám pravidelně - a hlavně v dostatečném množství - moje oblíbené kapsičky. Mňauky.