16. dubna 2008  |  Šérchán  |  1 025 480 132x / 2x

Gastronomický výlet pruhovaného Ham Mlaskinse

Milí kocouřové, vážené kočky, nevinná koťata a Puberto,
myslel jsem, že si svůj zážitek nechám sám pro sebe, ale protože jsem se doslechl, že se chystá nějaký gastronomický sraz, rád bych se pochlubil, aby bylo jasné, že na těchto akcích se dokážu chovat velmi vybíravě (a k jídlu povětšinou nevybíravě), a tím si zajistil vstupenku na plánovanou akci:

To bylo tak asi před měsícem. V neděli dvounohá překvapivě brzo vstala, přepravky měla nachystané už od večera, a nelítostně mě vylákala z mého úkrytu (prej mazlení, pche!). Já jako hodný a bezelstný kocourek jí na to skočil... (hele hele, ty řeči o blbém hodném si strčte víte kam! Já to jako neslyšel!). Okamžitě jsem jí dal dost nevybíravě najevo, že v přepravce, která omezuje mé vypracované svalstvo v pohybu, se mi vůbec nelíbí a ať mě kouká okamžitě pustit!!! Ale vona ne, vona mě strčila do chodbičky, asi abych si očuchal použité záchody z patřičné vzdálenosti či co, a začala z postele sundávat peřiny, polštáře, a nakonec i matrace. Za delší dobu přišla druhá dvounohá (to je ta, co mi furt cosi kape za krk a kape mi hnusy do ucha a pak mi v nich šmátrá takovým lechtavým velkým čímsi). Ještě, že jsem byl zavřený, protože to by mě museli držet, abych jí neřekl, co si o tom jejím uchošmátrání myslím!!! Tak jsem to na ni křičel z patřičné vzdálenosti, ale křičel.
Ještě, že jsem neviděl, co se pak dělo dál - druhá dvounohá si klekla k posteli a moje do ní zvrchu vlezla, že jí jako nadežene Gabinku. Jenomže Gábi taky není včerejší a vědouce, co ji čeká, tam odmítala. Přičemž se ta naše ukázala jako pěkná bestie a Gábi si chytla a dala si ji do přepravky sama! No hrůza, to nám ta neděle pěkně začíná... Oba jsme začali dvouhlasně oběma vysvětlovat, co si o té jejich akci jako myslíme, a Petra se Zuzkou, místo aby se přidaly, tak se raději někam zašily, aby se to jako netýkalo i jich.

No, tak nás oba vzali, naložili do té plechové vrčící věci, co tu o ní už vícero z vás tlapkovali, a jelo se. A jelo se a jelo se, až se dojelo k takovému divnému baráku, kde nás vzali dovnitř (smrdělo to tam stejně jako naše dvounohá, když se den předtím vrátila domů). Mě i Gábi strčili každého do jedné sekce čehosi, čemu říkali "výstavní klec" - no nic moc bejvák, řeknu vám. Sice na zemi koberec, to doma nemáme, ale stísněné to tam bylo... Tak jsem začal hned protestovat, načež po chvíli dvounohé došlo, že tam sice mám záchod, ale že tam nemám vodičku a granulky. No hned jsem tu misku granulí zfutroval. Takový stres, to se přece musí zajíst, to je přece každému jasné!!!
Mezitím se přihodila příhoda vsuvka: jiné šikovné kočičce se podařilo při pokusu o její přesun z přepravky do klece proklouznout ven (no jasně, okolo stálo několik dvounožců a asistovalo - jak to asi vypadá, když dvounožci něco vezmou do těch svých nešikovných bezdrápkových tlapek? A jak to taky asi dopadá, když kočička něco NECHCE?). Po chvilkovém honění mezi "sponzorskými dary" vylezla na žebřík (jednalo se o prostor tělocvičny), tam se ji snažil kdosi opět odchytit, ale milá akrobatka se ladnými krůčky přesunula po "kladině" umístěné ve výši cca 3-4 metrů dále, až na síť, která chránila okna (a kdosi řval na celé kolo, ať zavřou to okno - bylo dalších asi 20 metrů dál, ale řvali jak na lesy. Holt dvounozí, no). No a jeden dvounohej se teda vyšplhal po tyči zavěšené na té "kladině" a chudinku akrobatku setřepl dolů. Vůbec jí takový stres nezávidím, ta musela dostat hlad!!!
No ale zpátky ke mně - po snězení první misky granulí se dvounohá vydala na lov dalších granulek a byla úspěšná, donesla další misku... To na mě začal doléhat stres z těch lidí, co se okolo ochomejtali a čučeli na mě, takže jsem si ji taky dal... Mezitím odešla Gábi do někam pryč, takže jsem dostal hned i její porci.
Ovšem dvounohá se začala osmělovat, a jak předtím strkala do mého pidipříbytečku jenom ruku, začala tahat kocourka ven. Předl jsem, to jo, ona totiž umí docela fajn drbkat, ale začala mě brát i mezi ty cizí lidi, a to se mi moc nelíbilo. Však taky pokaždé, když mě vrátila, musel jsem zase něco rychle zbaštit, abych z těch nervů náhodou nezhubl!
Pak přišla teta Jitka, jestli nechci taveňáček. Chtěl jsem a moc, byl smetanový. Pak mi ještě nabídla šunku, sice jenom krůtí, ale abych neurazil... no tak jsem si prostě taky kousek dal, no. A prostřídával jsem to granulkama, abych to tam přežil...
No a pak už byl večer a jel jsem zpátky domů, kde jsem holkám vyprávěl, že nejenomže jsem se zbavil Gábi, ale hlavně jsem si pořádně napucnul bříško.

P. S.: na fotce je Šerchán v celé své hladové ležaté kráse (z domova)

Sdílejte!  |  O sdílení

KOČKAMŇAU  28. dubna 2008 3:04

Ahoj mourovatý Šérchánku, hodně plných mističek, svačinek a dobrůtek ti přejeme a moc se smějeme tvému vylíčení událostí, měj se moc krásně, zase příště,čaumňau