Slečna Dorotka Černá a výčitky svědomí

Člověčka nám s Mordechajem slibovala po Vánocích nějaký vymazlený dárek a musím připustit, že jsme dárek dostali a ne jen jeden, no ba, dárky tu jsou, ale, že by byly tak skvělé, jak slibováno, no to nevím.
Začalo to rekonstrukcí naší prolézačky, kterou nám páníček vybudoval už loni, přibyla jedna polička, takže je tu více místa pro odpočívající šelmy, pokud by se některá chtěla namáhat a na prolézačku lézt, což osobně shledávám nadbytečným, protože spát se dá i na židli nebo pohovce, že?
Dále nám zakoupila fontánku s tekoucí vodou. Prý to je dárek především pro mě. Člověčka totiž za mnou pořád běhá a prosí : "Bumbej, Dorotko, bumbej." Nedivím se, že je to pro ni tak důležité, sama má pořád nalito a permanentně "bumbá".
Nakonec se vytasila s darem nejlepším, alespoň podle ní – koupila nám kulodráhu, že prý všechny kočky na Modrém kocouřovi už ji mají. Mordechaje snad takové pitomosti baví, ale já jsem se nechala velice přemlouvat, abych si pacinkou zapinkala do míčku, ale brzo mě to omrzelo. Nedá se totiž z té dráhy vyndat – víme? A  takové věci se kočkám nedělají.
Už vás to napadlo, kočičák moji milí? Napadla vás ta podstatná otázka – proč? Proč se o mě, no dobrá, a snad trochu i o Mordechaje, člověčka takhle stará?
To je totiž ta zásadní věc, co lidi mají a my, kočky, ne. Člověčka má totiž výčitky svědomí!
Kdo čtete od začátku moje zápisky, víte, že jsem se narodila ve stodole, toulavé kočce a kocourovi ze statku. Čekal mě jejich život – krátký a plný nepohody. Když mě velký člověk člověčce přivezl, měla jsem blech plný kožíšek, bříško nafouklé od červíků a zhnisaná očička. Člověčka mě vyléčila, bydlím v teple, mám pořád plné mističky, a když mi nechutná, člověčka mi donese něco jiného, a když ani to nesním, celá se chudák trápí a hned další den přinese jiné kapsičky a čerstvé masíčko a granulky, abych nehladověla. V zimě jsem pod střechou a v létě chodím na zahradu a člověčka na mě dohlíží, aby se mi nic zlého nepřihodilo. Když málo piju, koupí fontánu a když si nechci hrát, kulodráhu, a přitom všem má výčitky svědomí, že mě vzala ze stodoly, kde bych měla ten pravý kočičí život.
Chápete, jo? Já teda ne, ale využít to, to teda fakt dovedu.
Vaše Dorotka.

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama