21. srpna 2009 |
Bertrand |
1 025 480 185x / 1xO ocelotím utrpení
Děsně jsem trpěl. Trpím sice pořád, jelikož jsem něžné a citlivé zvíře sdílející domácnost s dvounohými tyrany, ale tentokrát to bylo fakt děsný.
Dvounožci se rozhodli, že nám s Willem přestanou sloužit a radši se přestěhují do stanu. To mě natolik šokovalo, že jsem přestal žrát a začal kulhat. Pro jistotu jsem se taky naučil chodit s jedním okem zavřeným, aby můj stav vypadal hrůzostrašněji. Necitelná panička, místo aby mi začala kupovat syrové masíčko, radši mě odnesla k trapiči zvířátek. Připojil se k nám i páníček, který si jako rozený sadista nemohl takový zážitek nechat ujít.
Vrčel jsem už v čekárně, aby si snad někdo nemyslel, že to s ocelotem půjde hladce. V ordinaci se mě pokusili vytáhnout z přepravky. Mně se ale ven nechtělo, takže za chvíli panička vypadala, jak kdyby si potřásla rukou se střihorukým Edwardem. Po pár minutách hrůzostrašných zvuků, při kterých se rozklepali všichni ratlíci vedle v čekárně, jsem se nalézal na paniččině rameni, pevně k němu ukotven za drápiska. Za dvounožčina kníkání, že jí někdo sundává kůži, mě páníček odtrhl z mého strategického stanoviště a postavil na jakýsi stůl, kde se mi vůbec nelíbilo. Navíc se ke mně přiblížil obávaný trapič a začal mi hmatat na tlapy a bříško, až schytal pěkný sekanec. Pak se mu v ruce mihla injekce. „Uóó!“ skočil jsem na paničku, a abych trapiče odradil od úmyslu se ke mě přiblížit, spustil jsem smrdutou obranu a upustil obsah střev. Zafungovalo to okamžitě. Přítomní dvounožci začali zmateně pobíhat po místnosti a uklízet. Dezorientovaný páníček naprosto zapomněl, s jakým zvířetem k trapiči přišel, a náměsíčně opakoval: „Prase, prase, prase...“
Po odstranění pachové bariéry jsem byl na paniččině rameni přepaden, a zatínaje jí drápy hluboko do krku, dostal jsem injekci. Jakmile jsem zdrhnul zpátky do přepravky, zadoufal jsem, že už mám všechna příkoří za sebou. Mýlil jsem se.
Doma jsem syčel na všechny nohy od židlí i na Willarda, který si mě přiběhl očuchat. Zpod postele mě vylákaly až srandovní hrátky, které si pro mě dvounožci připravili. Máchali proti mě dekou, já lítal po bytě, kličkoval mezi nábytkem a shazoval věci a dvounožci supěli a snažili se hodit deku přese mě. Když se jim to konečně povedlo, zachumlali mě do ní, až mi koukala jen hlava a jedna tlapka. Myslel jsem, že pak budem hrát další kolo, ale páníčci šli spát.
Druhý den mě zas vzali k trapiči. Po rodeu v přepravce mě vytáhli ven, skolili na stůl a přidusili dekou. Trapič vzal nějakou vrčící věcičku (Willard to nebyl), a jak mi s ní jezdil po tlapě, měl jsem ji za chvíli nahatou. Pak mi trapič tlapku přiškrtil a bodnul mě do ní. Začala mi z ní téct ocelotí krev a myslel jsem, že bude dočista po mně. Páníci se nade mnou skláněli, ale místo aby trapiče zakousli a vysvobodili mě, ještě mu pomáhali.
Z toho šoku jsem se probral až doma. Poskakoval kolem mě Vilík a nevěřícně mi čuchal k tlapě. Zatvářil jsem se blahosklonně, aby pochopil, že má tu čest s největším hrdinou všech dob. S Bertrandem Neohroženým.
Ještě týž den odpoledne naordinoval trapič naší domácnosti bezva hru a dvounožce k ní vybavil droboučkými růžovými puky. Ty měli dvounožci umísťovat každodenně do ocelotího chřtánu, zatímco já hrál za soupeře a umístěné puky vyplivoval směrem k šedému chytači. Chytač je zneškodňoval tím, že se je pokoušel schramstnout. Chycením Willarda za zadní nohy a jeho potřásáním získávali dvounožci puky zpět do hry, většinou však až v době, kdy černý kapitán chlupatého mužstva dosáhl vítězné a nedostupné mety na garnýži.
Asi nemusím dodávat, že se mi z té legrace udělalo zase dobře a nevadilo mi ani to, že páníčci emigrovali pod stan. Šelmí ubikaci na tu dobu vybavili náhradními dvounohými slouhy. Ty jsme si s Willem brzo obtočili kolem tlapek, a když nepočítám jejich nejapné komentáře k našemu zvyku spát v noci na dvounožčích hlavách, byli jsme s nimi celkem spokojení.
| O sdílení
Pavla + kocour Bertrand + kocour Willard 7. prosince 2009 23:16
Jé, děkuju všem za tolik komentářů. Já jsem tu opravdu dlouho nebyla, měla jsem toho moc. A všechny ujišťuju - Bertrand i Willard jsou v pořádku. A rošťačí spojenými silami... :-)
Luci + 4 30. listopadu 2009 1:35
Bertrande, Bertrande, já vím, není čas a tak...ale stejně, prosím...hodně prosím....zápiseček...co? :-)
adelnik 27. listopadu 2009 12:04
Bertrande, kluku černá ocelotí báječná, napiš nám prosím zase něco o sobě.... Každý den kontroluju, a nový zápisek nepřibývá.... trpíme...všichni tví příznivci.
Heluš 22. listopadu 2009 22:25
Bertrande, jak se máš v novém bytečku??
Jennys76 12. listopadu 2009 12:04
Taky už mám strach, pořád sem chodím kontrolovat zápisky a pořád nic :-( Prosím ozvi se, Bertíčku.
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Jennys (7. října 2009 13:28)
Matylda 2 10. listopadu 2009 14:58
Tak to bude další měsíc... ach jo, snad se v ocelotáriu nestalo nic špatného, taková nějaká divná předtucha :-((, kéž bych jenom sýčkovala... Bertrande, Wilíku, prosím vás, miláčci chlupatí, natlapkujte už konečně něcoooooooooooooooooooooooooo!!! Plííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííz :-)
LaďkaR 18. října 2009 20:16
Asi napíšu zápisek "O utrpení netrpělivých Bertrandových fanynek". Tak ať napíše aspoň Willard, když Bertrand pro všechny lumpárny nemá čas na svůj fanklub!!! Pavlooooooo!!!!
beta.1 15. října 2009 11:22
...ach jo, také už mi chybí tvůj zápisek Bertrande!Co je s tebou????
Laďka Reichová 15. října 2009 7:05
Bertrandéééééééééééééééééééééééééé!!!!!!
Luci 04 14. října 2009 0:19
Bertrande? Děsně trpím. Trpím pořád... bez Tvých zápisků a hlavně bez zpráv, co je s tebou???
Jennys 7. října 2009 13:28
Bertrande, Tvoje příběhy nemají chybu, panička při nich brečí smíchy :-) Arnold J. Rimmer
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Jennys76 (12. listopadu 2009 12:04)
Luci + 4 5. října 2009 0:21
Bertrande, prosím, nadrásni svou šelmí ocelotí tlapou aspoň dvě věty, že jsi v pohodě... Nepochybuji, že nejen mně velmi chybíš.
Luci + 4 29. září 2009 0:05
Bertrandééééééééééééééééé...žiješ?
Bertík 24. září 2009 19:31
Bertrande, Bertíku, Bertíčku prosím napiš. Já su ten co se onehdá přitoulal, celej v černým, ale už nejsu plachej, už nemám kuličky, zato mám plné mističky a paničku, tu paničku co tě miluje a tak mě říká Bertíčku. A ta moje panička je teď moc smutná, že nenapíšeš a neví zda jsi zdráv a v pořádku.
Luci + 4 21. září 2009 0:08
Bertrande, jsi zdráv ? Jestli ano, prosím, mohl bys svou ocelotí tlapou zas něco nadrásat a oko i duši nás, obdivovatelů Tvých, potěšit?
BlackOrchid 3. září 2009 8:27
opět úžasný příběh, měla jsem několik výbuchů smíchu až se po mě pokoutně dívalo celé domácí osazenstvo. Bertrande, jsi třída!!!!!
sarah 27. srpna 2009 22:39
Bertrande, Bertrande, ty růžové puky mě dostaly :-))!
janča 27. srpna 2009 8:24
Dezorientovaný páníček naprosto zapomněl, s jakým zvířetem k trapiči přišel, a náměsíčně opakoval: „Prase, prase, prase...“
To nemá chybu :-))
Bertrande, ty ocelotí šelmo, nekecej, že ses pos--l strachy! :-))
tasma 27. srpna 2009 6:42
Taky se jen řehtám ! =o)))) Úplně vidím vytřepávání prášku z Willarda! =o)))
zumička 26. srpna 2009 23:31
Paráda, prochechtala jsem se až do konce. Jestli tě uzdravil hra z dvounožci, pak je to jistě případ kocouří psychosomatizace. Tak jak psala Maxik. Prostě málo pozonosti. To je na publikaci. :o)
Luci + 4 26. srpna 2009 10:05
Myslím, že Bertrand OPRAVDU nemá zapotřebí "bojovat o pozornost"...
Maxík 26. srpna 2009 8:19
Bertrande Neohrožený!!!!!!! Tak nevím, byl jsi opravdu nemocný, nebo jen bojuješ o pozornost?! Střihoruký Edward!!! Ráda si čtu tvé příběhy, ale mít tě doma to bych asi natrvalo byla umístěna na Prahu 8.
Micka 25. srpna 2009 11:20
Vidím, že se mám ještě mnoho co učit, jsi statečný bojovník.
EvaNo 25. srpna 2009 9:04
:-)))))))))) bezva hra s růžovými puky :-))))))))))))))))) nemám slov :-))))))
adelnik 24. srpna 2009 13:23
Bertrande, hlavně že jsi zase zdráv! Těšíme se na další příběhy s Willem! :-))
Betty 23. srpna 2009 20:02
:-))))))))))))))))))))))))))))) tak mi zase po dlouhé době tečou slzy smíchu :-)))))))))))))))))))))))))))). I manželovi, protože jsem mu deníček četla nahlas a bavili jsme se oba společně :-)))))))))))))))))))))))))))
Laďka 22. srpna 2009 11:31
Óóóó chrabrý Bertrande, mě se po tobě tak stýskalo!! Doufám, že tvá nemoc nebyla nijak vážná!! Zápisek opět ohromnej!! Jen, moc prosím, popros dvounožkyni o fotky tvé i tvého malého šedého spolubojovníka.
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Laďka Reichová (18. října 2009 20:16)
Matylda 2 21. srpna 2009 22:06
Bertrandíčku, ach bobánku... copak Ti bylo, ty náš chrabrý ocelote? Jsi byl skutečně nemocný? Panička z Tebe dělá hypochondra, ale ono to tak určitě nebylo... No a neříkej, že za ty 2 měsíce jste s Wilardem nic nevymysleli? :-))) Každopádně Tvůj ftip a spisovatelský talent je neuvěřitelný, bravo ocelote, bravo Betrande!
janina.z 21. srpna 2009 19:47
brecim, ze ani nevidim na klavesnici :-))))))))))))))))))
Sherlocková 21. srpna 2009 19:40
Ten lítý boj u trapiče vidím v živých barvách :)))
Silvie OK 21. srpna 2009 19:38
Perfektní, jako vždy :-)))) obzvláště představa o průběhy bezva hry s růžovými puky :-))))
beta.1 21. srpna 2009 19:36
Bertrande, tohle nemá obdoby, jsem docela mrtvá pod stolem,:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))). Je s tebou opravdu zábava, ale jenom asi pro nás čtenáře:-)))))))))))))))))))))))))
Luci + 4 21. srpna 2009 19:30
:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) Až se pořádně vychechtám, napíšu víc...ted smíchy nevládzem :-)))))))))))))))))))))))
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
