Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum16. listopadu 2009  |  KočičákSpinky  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 143x / 1x

Drezúra dvounožců začíná

Drezúra dvounožců začíná

Už je to přes dva týdny, co bydlím v novém domově. Moje úzkostlivá lidská mamina, která nikdy neví, čím by se stresovala dřív, měla obavy, jak to zvládnu, když mi při stěhování bylo teprv osm týdnů, jestli se nebudu bát a nebude se mi stýskat. Ale to mě ještě neznala. Já se totiž nebojím ničeho a dávno jsem tam jako doma.

Když si mě moji noví rodičové dovezli domů, byla jsem z té cesty v tmavé bedničce celá ukolíbaná, takže když mě vybalili, spala jsem na svém ručníčku a nechala se přenést do nového pelíšku, aniž bych se vzbudila. A nějakou hodinu dvě jsem takhle prospala. Bylo to člověčího času v sobotu tak nějak kolem poledne.

Jen co jsem se probudila, vyrazila jsem na první průzkum. Nejdřív opatrně, samozřejmě. Pak jsem si došla na záchůdek. Někdy nechápu ty svoje dvounožce. Třeba právě v té chvíli, kdy jsem si šla normálka odskočit a oni z toho byli celý nadšení a hrozně mě chválili, že to tak hezky umím. No nevím, co si mysleli, copak jsem mimino, abych se počůrala někam na koberec, nebo co?

No a pak se nějak setmělo a já usnula vedle svých rodičů na pohovce v obýváku. Pak se najednou probudím (člověčího času tak ve čtyři ráno) a nikoho kolem sebe nevidím. Tak jsem začala mňoukat, abych někoho přivolala. Hned přišla mamina, co prý stejně skoro nespala, protože měla klasicky strach, jak to zvládnu. Dveře do ložnice (to je pelíšek, kam chodí dvounožci spát) zůstaly sice na noc otevřené, ale já v té tmě ještě nevěděla, kam mám jít a že tam rodičové jsou. No tak jsem si radši zamňoukala. A chtěla jsem si hrát. Jenže rodičové byli nějací protivní a vůbec se jim nechtělo. Prý že mám jít ještě spinkat. Ukázali mi, kde mají pelíšek, tak jsem si po chvilce váhání vylezla k nim a usnula mamině u hlavy vedle plyšáků.

Málem bych zapomněla na jídlo. Samozřejmě, že jsem hned první den spapala aspoň trochu granulek a vaničky. Mamina jako obvykle měla strach, jestli mi bude chutnat, jestli neumřu hlady nebo žízní... to ona má prostě v povaze. Jediná smůla byla, že mi jako první dali vaničku s hovězím masem. Jenže hovězí já nerada. Když to konečně ti zabedněnci pochopili, baštila jsem už pořádně. A střelení rodičové se z toho zase radostí rozplývali. Ale já si je hned od začátku zamilovala, tak jsem vůči nim – aspoň zatím – dost shovívavá.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







6 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 zz
Kocouřák zz  Datum22. listopadu 2009 16:49

Náš kocouř měl podobný start - já nevěděla vůbec nic z toho "jak na to" a trnula hrůzou, aby se mu něco zlého nestalo. Krmila jsem ho lžičkou z kapsičky junior whiskas, ty malinké granulky musela ještě půlit...a radovala se z každé co spolknul. Střih - pět let uplynulo - a má 5,60 kg a je to starý mazák :-)

 Minda
Kocouřák Minda  Datum20. listopadu 2009 15:36

Hezké povídání. Nejvíce mě pobavil člověčí čas, ten výraz nemá chybu :-))

Silvie OK
KocouřákSilvie OK  Datum18. listopadu 2009 10:30

:-))) sleduji, že je to všude stejné :-))) zatímco dvounožci trnou hrůzou, jakpak se to to malé stvořeníčko doma zabydlí, ty malé kouzelné obludky mají v hlavě jasno hned a ještě jsou shovívavé :-))))) už se těším na další zápisek

 sarah
Kocouřák sarah  Datum18. listopadu 2009 10:15

Spinky, jak ti to krásně ladí na tom bílém ručníku! A za výcvik dvounožců máš 1 s *, po vašem: jsi kočka zkrátka kóča jako řemen!:-)))

 Fousek
Kocouřák Fousek  Datum18. listopadu 2009 9:41

Spinky, mě si domů přinesli jako 5-ti týdenní kotě a trpěli přesně stejnými obavami :-)) :-)) :-)) Ale já si je díky tomu také od prvního okamžiku zamiloval. Spokojenost u nás vládne už 3 roky na všech stranách. A pobavím tě :-)) !!! Pokud se někde zdržím na svých couračkách, to bys viděla jak mě shánějí a toho nadšení, když se objevím:-)) :-)). Tak ať se ti daří :-)) :-))

 Marki
Kocouřák Marki  Datum18. listopadu 2009 7:45

Spinky, u tvých dvounožců evidentně drezůra nebude nutná, vždyť ti dělají pomyšlení hned od začátku. U nás musel Alex za člověčí pelíšek bojovat daleko déle :-)))))))))

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top