Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum28. ledna 2010  |  KočičákWillard  |  AutorPavla5  |  Zobrazení celkem/dnes6 142x / 1x

Strašlivý příběh kocouřího drsňáka

Strašlivý příběh kocouřího drsňáka

Rozhod sem se, že vám budu vyprávět svůj drsnej životní příběh. Ale než začnu, pár věcí si ujasníme: nejsem žádnej Obézka, Čurila ani Lenoch. A kdo to nebude respektovat, tomu přijdu tenhle cituplnej a děsuplnej příběh napsat přímo domů, a to si pište, že propisku k tomu potřebovat nebudu.
Strasti, jaký předcházely mýmu narození, jsou samy vo sobě dost strašlivý. Radím vám dobře, abyste si sedli a přichystali kapesníček, páč jinak je dost dobře možný, že hrůzou omdlíte nebo se utopíte ve vlastních slzách.
Moje máti nebyla taková drsňačka, jako jsem já, takže se jedné zimní noci polekala nějakejch blikajících světel se zvukama, co dvounohý vystřelovali do vzduchu. Zdrhla ze svýho domova a prožila pár napínavejch příběhů, při jednom z nichž se seznámila s nějakým polobritskym frajerem. Trošku si spolu zašpásovali, jenže jak už to na světě chodí, když se frajírek dověděl, že zanedlouho by měl platit alimenty, zmizel jak pára nad hrncem. A tak se moje máma rozhodla, že zkusí štěstí u nějakýho obydlí dvounohejch. Kdybyste mou nebožku máti znali, věděli byste, že to byla krasavice k pohledání, jemná a něžná a s nejlepším vychováním. Netrvalo dlouho a ochočila si dvounožčí rodinku, která už byla předochočená třemi jinými kočkovitými šelmami.
Řekli byste, že v tolika schopnejch výchovnejch tlapkách museli bejt ti dvounožci ochočení, že by si nechali sedět na hlavě, ale nebylo to tak. Když si ti mizerové všimli, že se mámě kulatí břicho, hned se začali bavit o kyblíkách s vodou. Já sem tou dobou byl už velkej jako kočičí tlapka, měl sem prima místo v mámině břiše a do vody se rozhodně stěhovat nechtěl. Teď si asi říkáte – chudák malej, k záhubě odsouzenej bobeček, neviňátko malý rozkošný, jakpak by se z takové katastrofy mohlo asi vysekat? Osušte oči, hned vám to řeknu.
Přemýšlel sem a přemýšlel, a vymyslel takovou fintičku. Vám všem, co tohle čtete, je asi jasný, že my kocouři disponujem nadpřirozenýma schopnostma. Užíváme je ale jenom občas, protože ono se to nesmí přehánět. Né že by to přírodě nějak vadilo, ale dvounohé to děsně mate a vymejšlej pak nejrůznější teorie o tom, jestli když se nikdo nedívá do krabice s neživou nemrtvou kočkou, tak jestli tam ta kočka vůbec je. A to už je horší, protože když se dvounohý zaměstnávaj takovejma úvahama, nemaj čas plnit mističky. Jak ale uznáte, já byl v tak prekérní situaci, že bez ňákýho toho nadpřirozenýho snažení by to s mou kariérou moc neklaplo.
Začal jsem proto telepaticky pátrat po nějakým vhodnym dvounohym, kterej by se dal vycvičit k různejm takovejm úkonum, díky kterejm bych si ubohej já nemusel lovit myšky a přitom by se dobře napucnul. Probíral jsem se myslema různejch tvorů a nemoh jsem si dlouho vybrat, až pak sem přišel na takovej zlepšovák. Jakýpak hledání dvounožčí mysli, vyhledám telepaticky ňákýho moc spokojenýho kocoura, no a pak už svejma nadpřirozenejma schopnostma přesvědčim jeho dvounohý, aby po mně začali toužit.
Jak sem tak pátral, dopátral sem se blažené kocouří mysli, jejíž majitel právě ležel ve dřezu, sekal bojovně ocasem a vůbec se moc těšil z toho, že co nevidět dokončí číhací proceduru a vystartuje ulovit brýle, které se skvěly na nose jedné dvounohé. Ta se v té chvíli nacházela přímo proti němu a omluvným tónem sdělovala kocourovi, že je moc hezoučkej, ale přesto by měl vylézt z těch špinavejch talířů a víc se na kuchyňské lince nezdržovat. „To je vončo!“ pomyslel sem si, když sem pochopil, že dotyčná dvounohá má ráda kocoury, ale moc inteligence nepobrala. A tak sem se jí hnedka nastěhoval do hlavy. Teda vobrazně. Musel sem to zařídit tak, aby se jako dověděla, že budoucí kočičí mláďátko čeká krutá smrt. Nastražil jsem to tak, aby náhodou zaslechla jistej rozhovor, a bylo mi jasný, že při svý nevalný inteligenci se do toho vloží.
Takže se stalo, že když sem se narodil, nebyla žádná vodička, ale hodně maminčina mlíčka, a tak sem se snažil rychle růst, abych moh jít brzo do vybranýho kutlochu. Musim ale říct, že ačkoliv sem se děsně snažil bejt zdravej a pěknej a v pohodě, chyt sem ňákou ošklivou nemoc, kvůli který mě bolel krk a zalepily se mi voči, takže sem skoro neviděl. Taky v uších mě to svědilo a špatně se mi jima poslouchalo, ale říkal sem si „vydrž hochu dva měsíce a budeš v pohodě“.
No a jednou takhle zvečera chrnim jako obvykle, a najednou vedle mě někdo šišlá jak bežžubej a štrká mě do krabice s mříží vpředu. Mňouk sem na mámu, jako že čau, a pak sme jeli hrkavou plechovou věcí a pak sem se nes a pak sem byl na místě.
Hnedka sem ale viděl, že sem to ňák nedomyslel. Blaženej kocour nebyl vůbec blaženej, navopak se k šedýmu neviňátku choval dost vztekle. Taky sem zjistil, že s dvounohou sem vyfás i dvounohýho, kterej ze mě tak úplně unešenej nebyl. Naštěstí sem dost mazanej, takže sem se hned začal lísat k dvounohý, předvádět se, cpát se granulema, chlemtat vodičku a taky se tó... vyprazdňovat na záchodku, prostě sem dělal vzorňouška, že by to vobměkčilo i kámen. Se spanim to ale vůbec nevypadalo dobře, černej si asi myslel, že budu spát u něj v žaludku, a to se mi dvakrát nechtělo. Dvounohá si mě nakonec vzala na polštář, což se mi líbilo a líbí se mi to dodnes – tím víc, čím dvounohý míň. Eště teda musim dodat, že když mě druhej den prohlížel ňákej dvounohej votrapa, řek asi dvounohý něco drsnýho, páč si pak furt prohlížela svý lysý ušiska. Na mě taky nebyl dvakrát milej, bodnul mě do zádíček a lil mi do oušínek ňáký splašky, kapal mi něco na kůži a eště dvounohou donutil, aby mi čtyřikrát denně zapatlávala kukadla. Ale já sem naštěstí tvrďák, takže něco vydržim.
Abych to shrnul, zmáknul sem svý narození a ty následný záležitosti dost obstojně, takže máte to děsný štěstí, že o mně ještě uslyšíte. Tak pa a buďte ve střehu, páč jak mi řikal na uvítanou ten černej, svět je krutej!



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







20 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Kočkožrout
Kocouřák Kočkožrout  Datum23. března 2010 16:17

No tak ! Willarde, a jak to bylo dál.

 Heluška
Kocouřák Heluška  Datum6. března 2010 0:09

Do lepších rukou ses dostat nemoh, budeš se mít jako v ráji.

 Jarka
Kocouřák Jarka  Datum11. února 2010 18:57

Willíku, ten černej má pravdu, svět je krutej, jak sem se dočetla, tak už to máš za sebou, tím myslím, že máš po ptákách, po zpěvu a autogramiádách. Tak se kluci nenechte prosit a nadrásněte něco, ať je nám trochu veselejc. Ten černej je boží a ty Willíku přenáramnej krasavec.

Milena
KocouřákMilena  Datum5. února 2010 12:53

Čau Willarde. Když se dívám na přiloženou fotku, tak se mi tomu drsňáckému nadpisu Tvého deníčku nechce ani věřit. No ale jak jsem se začetla, tak mi zmizel úsměv z tváře. Život ti ještě před narozením přichystal pěkné nástrahy! No ale že ses s nimi popral se ctí! To i černej určo ocení. Drž se a piš!

Kačaba
KocouřákKačaba  Datum5. února 2010 9:41

Strašlivý drsňáku Willarde, na tu bídu, jak to všechno začalo sis život moc pěkně nalajnoval, a teď už si budeš jen užívat. Jsi šikulka a k tomu ještě drsnej. :o)))

 ilias od Fifu a Blacka
Kocouřák ilias od Fifu a Blacka  Datum4. února 2010 20:34

Jéééé, a teď jsem si ještě jednou pořádně přečetla začátek, takže se moooooc omlouvám za toho Čurilíčka, už jsem dnes dostala autogram na okno od jednoho bílozrzouna, co nám brousí na dvorek :-))))))

 ilias od Fifu a Blacka
Kocouřák ilias od Fifu a Blacka  Datum4. února 2010 20:31

Levhartíčku Čurilíčku hvězdičko rocková, kdybych nevěděla, že tvůj příběh má happyend, začala bych bulet nejpozději někde u patnáctého řádku a bulela bych doteď. Ale teď už budou jen veselé zápisky!

 Maxík
Kocouřák Maxík  Datum4. února 2010 18:49

Jedna veliká omluva pro levharTího drsoně.

 Maxík
Kocouřák Maxík  Datum4. února 2010 18:45

Tedy Willarde to přímo zírám. Já myslel, že jsi levhard papírový. Ani ve snu by mě nenapadlo jak kruté jsi měl začátky. To se nedivím, že si teď užíváš. Tak hodně legrace s ocelotím veličenstvem.

 Minda
Kocouřák Minda  Datum4. února 2010 16:51

I strastiplný začátek života, se dá popsat s nadsázkou a humorem. Je fajn,že
to dobře dopadlo a je zase o jednoho spokojeného kocourka na světě víc.

janina.z
Kocouřákjanina.z  Datum4. února 2010 15:28

Willarde, ty kluku statečnej!! Neboj, tuhle novou rodinu už máš zmáknutou a nás taky!! Takže už bude jen to dobré! :-)

tasma
Kocouřáktasma  Datum4. února 2010 12:34

Willardku, měl jsi krušný začátek života, ale teď už tě čekají jen "samá pozitiva a životní jistoty". ;o))

 Marki
Kocouřák Marki  Datum4. února 2010 11:28

Fííííííha, to byl teda horor, ještě že s dobrým koncem. V ocelotáriu jsi určitě přínosem páč dvě šelmy vymyslí víc lumpáren než jedna. Navíc spojení levharta s ocelotem je prostě nejlepší pro naše bránice. Máme je díky vám vytrénované k dokonalosti... :-)))))))))))))

Sylvie
KocouřákSylvie  Datum4. února 2010 2:51

Jeje to byl ale zacatek :-( jeste, ze jsi si to tak krasne telepaticky zaridil a myslim, ze jsi vybral dobre :-) ted uz to bude jen a jen lepsi a lepsi....svet je krutej, ale Ty jsis to zaridil perfektne :-) Tak pis dal jak ten zivot pokracuje! :-)))

 Matylda 2
Kocouřák Matylda 2  Datum3. února 2010 23:45

Huráááááááááááááá, sám šedý levhart začal psát taky mňadeníček, tak paráda, šupito presto další zápisky, ty naše zlatá milovaná chudinko. Pozdravuje černého :-))))))))).

 Laďka
Kocouřák Laďka  Datum29. ledna 2010 20:28

No Wilíku, ty jsi prostě superkocour, když sis to takhle zařídil. Jsme rádi, že ses dal také na spisovatelskou dráhu, už se těšíme na další popisy tvých a ocelotových alotrií.

Luci + 4
KocouřákLuci + 4  Datum29. ledna 2010 17:45

Willarde, šmankote, takové drama!! Uff, ještě, že si to, kluku levhartí šikovnej, tak zařídil. Ovšem, jak my dvounožci unesem dvojité útoky na naše bránice, ne už tak dost Betrandovy zápisky, ted už i ty Tvé...to je fakt normální mňautentát!! Díky za něj.

Betty
KocouřákBetty  Datum29. ledna 2010 16:22

Teda Willarde, to byl začátek :-( Ale o to hezčí a spokojenější bude jistě celý tvůj kocouří život :-)))

adelnik
Kocouřákadelnik  Datum29. ledna 2010 13:39

Pane jo, Vilíku, ještě že se o sebe umíš tak dobře postarat! Úplně mi tuhla krev v žilách při četbě tvého zápisku! Pozdravuj vaši smečku, jo? :-)

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum29. ledna 2010 12:19

Willarde, krásné, ale moc smutné vyprávění!Ještěže jsi tak inteligentní a dokážeš se svými čarodějnickými vlastnostmi dostat do mysli dvounožců!A vybral jsi moc dobře, příběh má dobrý, ba přímo vynikající konec. Moc ti přeji pěkný a veselý život,černej má pravdu, svět je krutej!

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (20x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2021

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top