Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum13. srpna 2010  |  KočičákLádík (bratři z popelnice)  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 140x / 4x

Úvod - část třetí, jak to bylo s Pepínou dál aneb Naposledy o našich kočkách, co byly

Úvod - část třetí, jak to bylo s Pepínou dál aneb Naposledy o našich kočkách, co byly

Pepína byla zvláštní kočka. Když měla koťata, měla je jen jednou do roka. Jeník, z jejího u nás prvního vrhu, chodil mámu sát ještě jako půlroční klacek, už dávno měl druhé zuby, a Pepíně ještě stále teklo mléko.
V roce 1998 Pepína koťata neměla a neměla je ani Jaruška, které byl rok. U Pepíny jsem to přikládala jejímu stáří, u Jarušky jejímu mládí. Dnes jsem
přesvědčená, že obě musely koťata v ranném stádiu potratit a zřejmě ne jednou.

V roce 1999 měla Pepína jenom jedno kotě - černobílého kocourka Fandu, Fandíka. Narodil se 10. srpna 1999. Protože se narodil tak pozdě a brzy začala zima a byl sám, stal se Fanda naší prvním opravdovým domácím kocourem. Ven jsme ho nepouštěli, on ani zájem neměl. Byl krásný, byl velký, byl kastrovaný, ale byl nadměrně štíhlý a (tenkrát mě to nepřišlo) byl bledý. V říjnu 2001 u Fandíka propukla akutní forma FELV a pro stav neslučitelný se životem jsme ho s velkou bolestí dne 6. listopadu 2001 na VFU v Brně nechali uspat.

Na začátku roku 2000 jsme Pepínu chtěli nechat vykastrovat. Pro její prokazatelně vysoký věk a chronickou rýmu, kterou trpěla, nám to veterináři odmítli, ale nabídli nám elegantní a konečné řešení tenkrát za 200,- Kč.
Tak se stalo, že se 12. dubna 2000 narodil bílomourek Jarda a mourinka Tonička. Dnes jsme ráda, že kastrace neproběhla, protože oba se stali absolutními miláčky mého muže, který se mezitím naprosto zotavil. Jarda s Toničkou se narodili do krásného jara a léta 2000. Zůstali venkovní, protože si to tak přáli. V bytě jsme je neudrželi, bylo vidět, jak jsou nešťastní.

Tonička zahynula rukou zákeřného kočičího vraha - jednoho souseda, 6. května 2005. Ten den jsme ji viděli naposledy. Podrobnosti si raději nechám pro sebe, je to nejsmutnější kapitola mého kočičího života a já jsem v sobě objevila dosud nepoznanou vlastnost, a to vlastnost jménem nenávist. Bohužel.

Jarda zemřel doma v noci z neděle na pondělí 2. února 2009, pravděpodobně na oběhové selhání. Dopoledne v neděli 1. února byl plný síly, večer došel domů, špatně dýchal, byl promodralý a zanedlouho zemřel. Bylo mu skoro 9 let.

Poté, co Pepína odchovala Jardu s Toničkou, jsme byli bezradní, jak s Pepínou dál. Další koťata jsme už v žádném případě nechtěli a už tehdy jsem věděla, že další porod by pro ni mohl mít fatální následky, o koťatech ani nemluvím. Pomohla nám náhoda. Manžel se při své práci seznámil s jednou brněnskou chovatelkou nejmenovaného plemene a ta mu nabídla antikoncepci, kterou používala sama pro své chovné kočky. Byly to tablety z humánní medicíny. Pepíně stačila 1/2 tablety podaná vždy v lednu a koťata po zbytek života neměla. Nerada se k tomu přiznávám, ale jsem tolik proklínané kočičí antikoncepci vděčná, prodloužila Pepíně život ještě téměř o čtyři roky.

Pepína byla na svůj věk stále bystrá, užívala si kočičího důchodu. V létě se ráda vyhřívala na sluníčku. Celé zimy trávila u okna, nebo ve svém pelíšku ve vytápěné místnosti, kterou jsme pro ni připravili. Sice hůř jedla, v důsledku chronické rýmy ztratila čich. V posledních dvou letech jsem ji často krmila. S vyměšováním problémy neměla. Ač celoživotně venkovní kočka, v zimě v místnosti chodila vzorně do svého záchodku.

Pepína zemřela doma 26. července 2004 na rakovinu ve věku 21, možná 22 let. Asi v roce 2002 se Pepíně na uchu udělala malá bradavička, která sem tam krvácela, a plíživě se zvětšovala. Veterinář konstatoval zhoubný nádor a opět nám bylo nabídnuto konečné řešení. Odmítli jsme a Pepína žila ještě dva roky.

Díky Pepíně jsem já, moje maminka i můj manžel naprosto podlehli těmto úžasným stvořením. Poznala jsem, jak krásná a jak citlivá jsou to zvířata a jak moc, šíleně moc jsou kočky ohroženy nemocemi a některými lidmi. Také jsem poznala, jakou láskou a jakou vděčností umí kočky trochu péče oplácet.

Doteď jsem psala pouze o našich vlastních kočkách. Přitoulaných se v té době vystřídalo hodně, opravdu hodně. Na všechny si už ani sama nedokážu vzpomenout. Kočky cítily kočky a hlavně cítily jídlo, které se u nás vždycky našlo.
Někteří se zdrželi krátce, někteří déle. Kocoury jsme nechávali být, ale kočky jsme od roku 2002 nechávali kastrovat. U dvou absolutně nepolapitelných plašanek nám opět pomohla antikoncepce, kterou v syrovém hovězím s chutí snědly. Populaci toulavých koček u nás se nám tak podařilo udržet na únosné míře, ale nedůležitější bylo, že se nerodila nová a nová, nechěná a nešťastná koťata.

A příště doufám, už jen o našich živých, současných kamarádech, kteří si nás vesměs sami našli. O našich klucích a holkách, které já, můj muž i moje maminka, které bude příští rok 70 let, milujeme a kteří se stali smyslem našich životů.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







10 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum25. června 2011 18:37

Nejstrašnější je bezmoc, když kočka člověku chřadne před očima. Ale stačí jedno přitulení toho nevšedního tvorečka a člověk se cítí v sedmém nebi!

 Arabela
Kocouřák Arabela  Datum20. srpna 2010 11:38

Ještěže není nikdo doma, protože u tohohle krásného čtení řvu jak kráva a musím utírat slzy, abych dočetla. Díky!

 Viki
Kocouřák Viki  Datum17. srpna 2010 23:30

Při čtení Vašich deníčků jsem si znovu připoměla všchny své milované kočky.
Radost, smutek i tu nenávist ke kočkovrahům.

 Snoopy
Kocouřák Snoopy  Datum17. srpna 2010 20:31

Všechny tři deníčky jsem přečetla jedním dechem a přiznám se, že jsem si utřela i nějakou tu slzičku. Život bez koček si vůbec nedovedu představit. Pro našeho kocoura Otíka bych obětovala cokoliv.

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum17. srpna 2010 16:53

Moc krásně napsané, všechny tři části!Děkuji:-)

 Minda
Kocouřák Minda  Datum17. srpna 2010 14:16

Zastávám názor,že kočky neomylně poznají dobré lidi a rády se zdržují v
jejich společnosti a to nejen pro tu trošku jídla co dostávají. Vy i vaše rodina jste toho důkazem. Přeji Vám hodně radosti z kočenek a dobré zdraví.

 sarah
Kocouřák sarah  Datum17. srpna 2010 12:52

Kočky si adoptují nás, to jen my bláhoví dvounožci si myslíme, že to je naopak.

Nico
KocouřákNico  Datum17. srpna 2010 10:43

Nevím, jestli byh řekla, že kočky se mistaly smyslem života, ale bez nich by ten život byl o mnoho chudší. Nejde ani tak o to, jestli je každá kočka osobnost a originál jako o to, jak rozličný vztah s každou z nich máme. Zrovna mi spinká na dece malá kotěcí slečna, které začíná, aspoň doufám, nová etapa jejího života - tak ať ho má tak dlouhý a bohatý jako vaše Pepína :)

 Marta
Kocouřák Marta  Datum17. srpna 2010 10:26

Krásný příběh. Kočky si opravdu umí omotat lidi kolem tlapek neuvěřitelným způsobem. A je to tak dobře.

 LA
Kocouřák LA  Datum17. srpna 2010 8:45

Kočky (a nejen ony) jsou stvořeny k tomu, aby se staly smyslem života, takže se vůbec nedivím.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
Jak jsme kupovali koupelnový závěs (81x)
2
Kitty jen tak něco neodradí (80x)
3
Jak kotě našlo nový domov a dostalo královské jméno (79x)
4
Veterinární poradna: Nakrytí více kocoury (77x)
5
Historie steliva pro kočky (76x)
6
Odpočinek po rušném dni (75x)
7
Skládali jsme origami (75x)
8
Veterinární poradna: Jak u kočky poznat březost? (74x)
9
Kočičí origami (74x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top