Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum2. května 2005  |  KočičákLeontína  |  Zobrazení celkem/dnes1 208x / 2x

Ahojte

Ako som sa len potešila, keď ma moja mami od dvojnožcov dala zapísať do Zlatej knihy. O jéé, povedala som si - budem si písať ten ... ehm... no... aha - denníček. Už som si brúsila drápky, že čo všetko napíšem keď mi tatík povedal: "najpr sa predstav, potom píš". Hmm... no tak dobre:

Celým menom som Leontína, mám 9 mesiacov, peliešok mám u svojich dvojnožcov v Bratislave. Momentálne nemám žiadneho spolubývajúceho kočičáka. Keď som ako mrňúsik prišla k svojim dvojnožcom, už tam býval kocúr. No kocúr, ale aký! Veľký, skoro celý čierny (no sem tam tam bola aj nejaká tá biela farba) a volali ho Mauri, Mó - celým menom Mauric. Že zo mňa nie je nadšený bolo jasné, asi tak, ako že mňa nejde roztrhnúť od radosti, že ho tam vidím. On mi bral hračky a maškrtky a ja jemu tiež. Niekoľko krát sme za to obaja dostali po kožúškoch a mami cedila cez zuby, že sa teší až vyrastieme a dostaneme rozum (neviem prečo, ale tati sa pritom vždy tak smial). Keď sme si všetko vytlapkovali, začal mi Mauri nechávať v svojej miske kúsok zo svojich maškrtiek a ja jemu z mojich. Hrávať sme sa spolu síce nehrávali, ale už sme si nenadávali a nebili sa (ono Mauri mal 7 kg a ja tak 1 - 1 1/2 kg tak si asi viete predstaviť, ako by to dopadlo), dokonca sme sa k sebe pri spaní túlili (všetci dvojnožci slzili a fotili). Potom prišiel február a dvojnožci začali hovoriť o novom peliešku a akomsi sťahovaní. Lenže jeden februárový večer sa Mauri akosi hlasno dožadoval, aby mu mami otvorila dvere na kuchyni a keď to mami urobila začal šrumec. Dvojnožci mi ho kamsi odviezli v tej veľkej vrčiacej veci na kolieskach, potom ho zas priviezli - v prenosnej base (neklamem - malo to aj mriežky!). Potom pri ňom stále sedeli a venovali sa mu. A chvíľu na to mami strašne plakala, plakal aj tati... len Mauri bol ticho. Niekam ho odniesli, hovorili že "už mu je dobre a nič ho nebolí" (to preto bol zatvorený v prenosnej base?). Odvtedy som Mauriho už nevidela, ale dúfam že sa skoro vráti a ja mu ukážem nový peliešok.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







Zatím bez komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Zatím není přitlapkován žádný komentář.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2018

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top