Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum23. června 2005  |  KočičákMaxmilián Rybomil  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 142x / 1x

Kterak jsem okusil šampáňo

Milý deníčku, tohle ti tedy musím napsat. Včera se u nás slavilo a pilo. Tedy spíš bych měl napsat mělo se slavit a mělo se pít. Ale jak už jsem psal, není tu na oslavy stále ta správná atmosféra.
Začnu však pěkně po pořádku. Bráška včera odjel do školy a něco říkal, že už je to naposledy. Doma se povalovaly různé papíry a už mi nikdo neříkal, že do nich nemám šlapat a  studovat je svými zoubky. Pak zvonil telefon a maminka začala skákat jako ten můj míček a ječela, až jsem se skoro bál. A když se večer bráška vrátil, tak už mu maminka neříkala jménem, ale říkala mu pane inženýre. Bráška říkal mamince paní magistro a oba byli nějací divní. Skoro bych řekl, že praštění.
Odjeli za tátou (stále nevím, kde ho přede mnou ukrývají) a když se vrátili, tak si otevřeli takovou divnou láhev. Měla veliký špunt a ten z té láhve nešel sundat a pak to bouchlo a něco lili do skleniček. Bráškovi to nechutnalo, tak si maminka dala obě skleničky na stůl. A to byla chvíle pro mne! Přišel jsem si jako prohlédnout počítač a při té příležitosti jsem si chtěl očichat to, co bylo v té sklenici. Vonělo to docela dobře, tak jsem si tam namočil svůj mlsný jazýček. Brrrrrr! A ještě jednou brrrrrr! To je hrůza! Co to ta maminka pije?! Vůbec se nedivím bráškovi, že to nechtěl. Seskočil jsem se stolu a pořád jsem vrtěl hlavou a jazýčkem jsem se snažil tu chuť dát pryč. Brrrrrr! Ještě při vzpomínce se mi ježí chloupky.
Prý to byl sekt. No, skoro bych řekl, že to byl sek. A ještě pěkně ostrým drápem.
Maminka to pak ještě ráno snídala a měla k tomu jahody. A znovu brrrr!
Doufám, že jim (mamince a bráškovi) to bláznění přejde a budou si zase říkat jménem.
A mně dejte se všemi oslavami pokoj. Syrové ryby mi už nechutnají. Z láhve nic mít nemusím. Co mi vyhovuje je bráškovo masážní centrum. Podívejte se do fotogalerie Maxíka a Rubky. Tak takové centrum já mám u brášky. Otírám se mu hlavou o jeho bradu, plnou rezavých a tvrdých fousků. A to je pro mne to nejhezčí na světě. A nemusím ani sekt (nebo sek?), ani rybu. A jsem spokojený kocourek.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







Zatím bez komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Zatím není přitlapkován žádný komentář.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top