Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum18. listopadu 2015  |  KočičákWillard  |  AutorPavla5  |  Zobrazení celkem/dnes5 001x / 2x

Jak se Elsa učila správnýmu chování

Jak se Elsa učila správnýmu chování

Polehával jsem zrovna mezi dveřma, když se něco s šíleným řevem prohnalo kolem mě. Stačil jsem si všimnout, že to má shora mourovatý a zdola černý tlapky, a hned mi bylo jasný, kdo to je. Za Elsou snaživě běžela dvounohá, ovšem ve dveřích se o mně málem přerazila, takže Elsa stihla zaběhnout za psací stůl. „Neboj se, Elsinko, nic se ti nestane!“ slibovala dvounohá podezřele sladkým hlasem a pátrala očima po pokoji.

Elsa vytušila, že její úkryt bude brzo odhalen, a vyběhla zpoza stolu. Dvounohý se vyhnula elegantní rychlou kličkou, ladně mě přeskočila a zmizela v kuchyni. „Je to pro tvoje dobro, kočičko malá!“ křičela na ní dvounohá a vyběhla za ní. Ve dveřích dodala: „Jauvajs,“ jak se o mě přerazila, až ztratila pantofli, a s bojovným pokřikem „je to moc hodná paní doktorka“ se jala pronásledovat Elsu po kuchyni.

Radši jsem se odebral pod postel, protože i když překážím rád, ve dveřích se mi zdálo být trochu nebezpečno.

Z kuchyně jsem slyšel ještě trochu hartusivý zvuky, jak dvounohá posouvala lednici, aby za ní vyhmátla někoho s mourovatým kožíškem, a pak tlumený úpění, jak si lednici pustila na nohu bez pantofle. Elsa tou dobou v kuchyni už stejně nebyla, přiběhla do pokoje a právě se mi snažila vsoukat pod postel. Kulhající dvounohá se přibelhala hned po ní a v rukou třímala přepravku. Hned mi došlo, že jí bude chtít někým zaplnit, takže jsem v sebeobraně vyšoupnul Elsu zpod postele, dvounohá jí čapla, strčila do bedýnky a obě zmizely.

Pospával jsem v klídku velkou část odpoledne. Užíval jsem si, že mám konečně klid, když ženský vypadly, a věnoval jsem se svejm nejoblíbenějším koníčkům, od spaní v překroucený poloze přes olizování mezinoží až po spaní na zádech se zakloněnou hlavou. Až k večeru se ty dvě rachejtle zase přihnaly domů.

Čekal jsem, že Elsa bude bojovně naladěná, ale šeredně jsem se zmýlil. Ochomejtala se kolem dvounohý, a ta jí děsně chválila, jaká je šikovná. Prej že v čekárně seděla paničce na klíně a vrněla a pak si nechala píchnout injekci a v autobuse se skamarádila s cizíma dvounohejma. Byl jsem z toho v šoku. Zdálo se mi, že Elsa nepochopila základní zásady slušnýho kočičího chování. Správná kočkovitá šelma přece ví, že v autobuse se řve, na cizí dvounohý se syčí a u doktorky se buď schovává pod deku v přepravce, nebo se splašeně lítá po ordinaci. Při injekcích se může i vrčet a vrhat na dvounohou vyčítavý pohledy.

Když jsme šli večer spát, zaujal jsem svý oblíbený místo u hlavy dvounohý, sešlápnul párkrát polštář, aby se mi na něm udělal důlek, a pak jsem se stočil do klubíčka, vzdychnul a začal chrupkat. Nespal jsem dlouho, když mě probudilo něco dotěrnýho. Byla to Elsa, která si chtěla jít lehnout ke mně, jako by se nechumelilo. To tak! Nemá vychování a bude se vtírat! Rozčílil jsem se a vyťal jí políček mezi ušiska.

„Sssssejmu tě!“ odvětila Elsa a práskla mě tlapou do čenichu. Rafnul jsem jí za krk, až vyjekla. „Ježkovy voči, tady se nedá spát,“ postěžovala si dvounohá a překulila se na druhej bok. Pustil jsem Elsu, která hned zmizela z dohledu, a jal jsem se pokračovat v chrupkání.

Elsa si zatím sáhla do svědomí. Pochopila, že nemůže ztrapňovat kočičí populaci nevhodným chováním na veterině, a pokusila se napravit chybu. Vlezla dvounohý do tašky, vytáhla odtamtud papír se svojí lékařskou zprávou, a celej ho skartovala. Pak udělala ještě menší průzkum v pokoji, našla za skříní vánoční papír, na stolku ubrousky a na velkým stole kalendář a všechno skartovala do posledního lístečku. Já jsem mezitím vrněl, protože to dvounohou uklidňuje, a zrovna jsme nepotřebovali, aby se vzbudila. Když Elsa dokončila skartaci veškerých písemností v dosahu, přišla si lehnout ke mně. Olízal jsem jí hlavu, a pak jsme spali a spali a spali.

Až do chvíle, kdy šla dvounohá v noci na záchod. Rozsvítila a zjistila, že to v pokoji vypadá jako po chumelenici. Droboučkejch útržků papíru tam bylo aspoň tisíc, ale možná i milion. Dvounohá se nabídla, že nám to spočítá, ale nakonec nic nepočítala a šla zase spát. Prej že nemá nervy na to, aby se rozčilovala.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







14 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Reda
KocouřákReda  Datum20. listopadu 2015 9:55

Willarde :-))))))))))))

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum19. listopadu 2015 22:06

Ty ještě Elsu vychováš :-)

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum19. listopadu 2015 22:06

:-)))))

gwen
Kocouřákgwen  Datum19. listopadu 2015 20:11

Jo, fotka je k tomu dokonalá!.o))

Ája0804
KocouřákÁja0804  Datum19. listopadu 2015 19:54

Dokonalé včetně velmi výstižné fotky:-)))) Úžasně jsem se pobavila a moc se těším na další zápisek:-)

monyna76
Kocouřákmonyna76  Datum19. listopadu 2015 19:44

:-D, to jsem po dnešku potřebovala :-D

Jarka od Zrzků
KocouřákJarka od Zrzků  Datum19. listopadu 2015 19:14

Elso, se rozumí!

Jarka od Zrzků
KocouřákJarka od Zrzků  Datum19. listopadu 2015 19:14

Super čurbes, lso!

gwen
Kocouřákgwen  Datum19. listopadu 2015 15:40

Skvělé!

PaschaMami
KocouřákPaschaMami  Datum19. listopadu 2015 14:55

Willarde, Ty jsi nezklamal, zase jeden bezvadný zápisek! Je prima, že si s Elsou rozumíte!

Micubiši
KocouřákMicubiši  Datum19. listopadu 2015 11:25

Hlavně, že se máte rádi. Skvělé.

viera
Kocouřákviera  Datum19. listopadu 2015 8:18

pozname..mame doma podobne..aj ten pocit dvojnohej akoby tesne pred infarktom..Mafia odkazuje,že kožena sedačka sa driape lepšie a že mate to skusiť zospodu do fotelky ,/tam je priestor na ležanie /sa predriapať,to je uplne eňo ňuňo a ani vas chvilu panička nenajde a potom bude vrieskať ako tur :)

marcelab
Kocouřákmarcelab  Datum19. listopadu 2015 8:17

To jsem se nasmála. Moc krásný článek. Díky.

Maud
KocouřákMaud  Datum19. listopadu 2015 7:35

... celej ho skartovala...mřu smíchy! Fakt povedený zápisek. S kočkami je všechno, jen ne nuda! :-)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (23x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2021

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top