Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum15. září 2017  |  KočičákAšinka  |  Zobrazení celkem/dnes626x / 1x

Klan Chlupatých kasiček (KChk) - Jak to začalo.

Amálka - Před mnoha a mnoha léty (září roku 2001) maminka naší servisní uviděla v ulici, kde bývala kolonie koček, jak šla ženská, sáhla do tašky a hodila kotě přes plot, za ním vysypala pár granulí a utekla. Maminka tam došla a mezi plaňkami se krčilo vykulené klubíčko. No a tak domů přišla první čičina. Byla bílá s šedočernou pelerínkou a kapuckou. Dostala jméno Amálka, víla Amálka, ale měla se spíš jmenovat Šér Chán. Asi s ní moc dobře nezacházeli, protože naši servisní byli samý šrám. To stačilo pohnout rukou a už vám jí vyšila drápky. Pro kousnutí také nešla daleko. Oblíbila si tatínka servisní, kterému dělala společnost u televize tak, že po něm šlapala a vytahovala drápky, a on jí to trpěl. Prostě to byla jeho Amálka a nikdo jim do toho nebude kecat. Když bylo Amálce 9 let, onemocněla cukrovkou a 2x denně jí museli píchat inzulín. Z počátku to nesla velice nelibě, ale pak za kousek syrového masa už si pro včeličky chodila sama.

Mourínek - V červnu 2002 šla servisní ráno do práce a našla u zavřeného krámu malinké vřískající kotě. Stála tam nějaká paní a říkala, že jestli tam bude ještě odpoledne, že si ho vezme. A tak přišel Mourínek. No tak úplně nepřišel, byl šoupnut do tašky a pádilo se s ním domů. Odpoledne ho představili Amálce. Mourí se k ní nadšeně hrnul s výrazem „jéé maminkáá“. Houby maminka, lítá saň, která ho chtěla zlikvidovat. Tak ho museli dát zvlášť.

Ašinka - No a pak už jsem se přistěhoval já. Když jsem se uzdravil, dali mě k Mourínkovi. Já jsem se nadchl a on zděšeně prchal a povykoval. Ale rychle jsme se skamarádili, učil mě, pořádali jsem přátelské řeckořímské zápasy. Uměl bááječně chytat mouchy, vyskočil a v letu splácl pacičky a měl úlovek. Někdy mi dal mouchu před čumáček, abych si taky užil, ale když jsem na to koukal jako vrána, tak s výrazem „moušle, uletí Ti“, ji sežral. Přesto, že byl jen o pár měsíců starší, byl moje chůvička. Moc se o mne staral, lízal mi hlavičku a já vždy vrněl až jsem se zajíkal. A byl úžasný v otevírání dveří, lehounce hopnul na kliku a potichu otevřel. Pak servisáci otočili kliky, ale Mourínkovi stačilo pár pokusů a zase jsme měli volný průchod. Mourínek byl sportovní atletická postava a já typ dobře živený sedlák v kožichu, spinkali jsme spolu tak, že já jsem ležel na něm a on nic nenamítal. Mourí byl moc společenský i k lidem, každého vždy při příchodu pozdravil a důkladně zkontroloval přinesená i balená zavazadla.

Servisní postupně trénovaly Amálku na naši společnost, prohazovaly záchůdky, nás dva k ní nosily, pod dozorem na chvíli pouštěli a doby pobytu postupně prodlužovali. To dělaly nějaký 2 měsíce a potom nás daly dohromady. Amálka byla naštvaná, že vetřelce už tam má natrvalo, mne si celkem nevšímala, ale s Mourínkovou přítomností se nikdy úplně nesmířila. Když Mourí dospěl, vracel jí její nevraživost tím, že ji zlobil. Nahnal ji do rohu a chvíli ji dráždil, vždy přesně odhadl moment, kdy by po něm vyrazila, a ustoupil. Amíček byla vždy vzteky bez sebe.

Angeles - Po roce přibylo další kotě. Pocházelo z pouliční kolonie, jako malé si je vzala známá. Po 2 týdnech, ale servisní zjistila, že paní dala kotě pryč do jiného města, protože prý čůrá v koutě. Bodejť ne, když mu dali záchod hned ke vchodovým dveřím, kde se bál a neměl klid. Tak pro něho hned jela, tam bylo hejno koček na zahradě u silnice. A tak kocourek putoval k nám. Byl malinký, měl jednobarevný světle šedý kožíšek, vypadal jako stříbrný andílek, a tak dostal jméno Angeles. Nebyl chovací, ale zbožňoval česání za pochodu po parapetu a servisní s kartáčem musela s ním. Miloval aport, na pokyn: „Endžíku aport!“ se choval jako brankář a míček nadšeně nosil.

Vzali jsme ho s Mourínkem mezi sebe. Spávali jsme v jednom klubku, byli jsme bezva kocouří parta.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







5 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

PaschaMami
KocouřákPaschaMami  Datum18. září 2017 21:47

Hezký deníček, popisuje nejen kočičí ale i lidské charaktery.

evelinas
Kocouřákevelinas  Datum16. září 2017 19:48

Krásny deníček,teším sa na pokračovanie.

Reda
KocouřákReda  Datum16. září 2017 19:26

Moc hezký deníček.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum16. září 2017 17:36

Opravdu moc pěkné povídání :-)

micousa
Kocouřákmicousa  Datum16. září 2017 14:07

Moc pěkné ☺ se těším na pokračování 😆

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější  |  Nejkomentovanější

1
Veterinární poradna: Do jaké teploty může být ... (90x)
2
Kočičí jména (85x)
3
Mrouskání kočky (říje) (68x)
4
Creepy kočky: Už máte napečeno? (53x)
5
Výběr článků o kočkách 13. prosince 2017 (46x)
6
Britská krátkosrstá kočka (46x)
7
Zažívací potíže koček (zvracení, průjem, zácpa) (45x)
8
Rostliny jedovaté pro kočky (42x)
9
Vyhlášení NEJ fotky listopadu 2017 (37x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2017

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top