Já a Sissinka

Dnes je mi přesně rok a sedm měsíců! Narodila jsem se v Dobraticích u Frýdku-Místku, odkud si mě v třech a půl měsících přivezli do Olomouce mí současní páníčci. Mám je moc ráda a oni mají moc rádi mě. Panička mě často češe, to se mi moc líbí, a říká mi u toho, že jsem její princezna. To se mi taky líbí. Protože já princezna jsem – dělám jen to, co chci já, a ne to, co chtějí ostatní.

Nejsem jejich kočička jediná, mám nevlastní sestřičku Sissi, takové střelené torpédo. Celý den si s něčím hraje a lítá za vším, co se pohne. Je to pěkná divoška, jsem zvědavá, kdy dospěje, zrovna dnes má přesně rok. To já jsem byla v roce už mnohem klidnější a rozumnější. Jakmile se něco šustne, hned je u toho. Já se jdu samozřejmě podívat také, ale hezky pomalu a rozvážně, přece se tam nepoženu jako zběsilá, však ono to tam na mě počká.

Dost času prolenoším, ráda koukám z okna na ulici a úplně nejraději ze všeho koukám na naši kočičí televizi. Máme totiž se Sissou báječnou zábavu - páníčci chovají ve velkém teráriu samičku burunduka, která tam celý den běhá a všelijak poskakuje. Nás to děsně provokuje, no představte si, jak si veverka klidně louská nějaký oříšek hned u čelního skla a vůbec jí nevadí, že bychom ji nejraději sežraly! Asistujeme u každého ranního doplňování krmení, protože to je nejlepší příležitost dostat se v nestřeženém okamžiku dovnitř. Mě se to podařilo jednou a Sisse už dokonce třikrát! Bohužel to ale bylo brzo ráno, když veverka ještě spala ve svém domečku, takže žádná sranda se nekonala. Akorát jsme byly celé od pilin a dostaly jsme pořádně vynadáno. Hrabat se v pilinách, to je taky dobrá zábava! Jenže to nám nechtějí dovolit :-(

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama