Mám to za sebou, byl jsem asi na operaci hlasivek!

A mám to za sebou! V pátek chvilku před osmou večer jsem si poslušně vlezl do přepravky a jeli jsme za panem doktorem Prokešem. Ten si mne pěkně prohlédl a pak mi píchnul injekci. O té jsem skoro nevěděl a zalezl jsem si zpátky do přepravky, tam se mi ale začala trochu točit hlava a já nevěděl, co se děje, byl jsem trochu zmatenej. Pak přišel ještě jednou pan doktor a píchnul mi, au au, druhou injekci. Ta už mne bolela, tak jsem sebou cuknul, ale panička mne pevně držela... Pak mne dala zase do přepravky a mně se najednou chtělo spááááát.... No a probudil jsem se, to už byla hluboká noc, nic mne nebolelo, ale byl jsem omámený... Tak jsem si vlezl do postele k páníčkům a tam jsem spal až do rána. Teď už jsem v pořádku, už si zase hraju jako dřív, před chvíli jsme páníčkovi z nářadí kradli s Nitkou hmoždinky, to byla legrace! Teda spíš pro nás, jemu se to moc nelíbilo. :-)
Jen se mi teď všichni smějí, že když mňoukám, mám o dost vyšší hlas. No co, ať se smějí, Nitce to nevadí a mne je aspoň dobře slyšet.
Tak zatím čau váš Aaron Baaron