Moje poslední jízda autem

Když jsem měla tak hodnou chůvu, začlo mě to zase táhnout ven. Sníh už roztál a začínalo jaro. Jednoho dne panička naložila bednu s Laky, koťaty a mou a jeli jsme na výlet. Samozřejmě jsem se uvelebila na svém obvyklém místě na rameni a koukala ven. Děti spaly a Laky je vystrašená hlídala, něvěděla totiž, co se děje, protože jela poprvé autem. Přijeli jsme k příteli páničky. Laky se od děti ani nehla, ale já to hned prošmejdila, kočkám jsem dala najevo, že tady to je moje, i když jen nachvilku. Pak mě nalákali do bedny a jelo se zas někam. Táto jízda se mi ale vůbec nelíbila, byla jsem zavřená, což vůbec nesnáším. V tom velkém domě bylo plno zvířat, hlavně pejsci, které nemusím, tak jsem ani nedutala, aby o mě nevěděli. Pak jsme přišli na řadu, tam mi vypsali kartu a dali datum narození, protože to pánička nevěděla, tak to určila paní doktorka. Statečně jsem vydržela to píchnutí a víc nevím. Odpoledne si pro mě přišla, já byla ještě ospalá, unavená a bolelo mě bříško. Co mi to udělali? Vzali jsme bednu s rodinkou a jeli domů. Do týdne jsem byla v pohodě, Laky se starala o moje mladé, což bylo moc fajn, když se mi trochu ulevilo, mohla jsem dál kojit. Po dlouhé době chtěla jet se mnou zase na návštěvu, ale do auta už mě nedostali. To víte, já pojedu a zás budu mít nějaké stehy, tak to teda né!!! Moc dobře si to pamatuji.
Příště náš společný život s koťaty. Mňauky