7. dubna 2007  |  Valentýnek  |  1 025 480 124x / 1x

Reflexy I.P.Pavlova

O ruském vědci jsme se učili ve škole, ale kde a co se o něm dověděl náš kocour Valentýn, to opravdu nevím. Jedno je však jisté, Pavlovovy metody zkouší náš kocour na mně.
Abyste však byli v obraze:
Nejmilejší zábavou našeho kocoura Valentýnka je jezeni, papání, prostě pořádný žvanec. Né, že by byl tlustý, spíš naopak. Má dlouhé tělo i štíhlé nožičky, postavu kočičího manekýna. Ale znáte to i u lidí. Někdo přibere z jednoho rohlíku, jiný může spořádat mísu špaget a nic, váha se ani nehne. A tak Valentýnka spíš preventivně krotíme, aby z něho nebyl "Váleček". Někdy je to moc těžké odolat jeho výmluvnému kočičímu proslovu. Když nepochodí u mě, jde si stěžovat mamince anebo dědovi. Vždy se nad ním někdo slituje a v nejhorším dostane jako náplast na svou chuť smradlavou sušenou rybičku. Ne, že by je vysloveně zbožňoval, ale rybička mu poslouží nejdříve jako hračka, protože se dobře schovává pod koberce nebo pod skříň, a až si pohraje, rybičku zbaští.
Největší hlad mívá Valentýnek ráno kolem 6. hodiny. Jelikož ještě všichni spí a on má přístup jen do mého pokoje a k mé posteli, odnáším to já. Valda začne doslova pochodovat po pokoji a mručet si pod vousy. Dělám, že nic. Valda vyskočí na mou peřinu a slabě zamňouká. Nic. A teď to příjde! Kocour maže do předsíně a začne packou mlátit do dlouhého zrdcadla na stěně v předsíni. Zrdcadlo se chvějě a řinčí. To je ono! To je ten rexlexní zvuk, při jehož zaznění vyskakuji z postele a běžím nakrmit chlupatého otravu. Vždyť by všechny pobudil!
V poslední době je to se mnou stejné, jako s Pavlovovými psy. Jak uslyším řinčet zrdcadlo, vyskočím s postele a běžím do kuchyně k ledničce. Před ledničkou sedí spokojený kocour a očekává věcí příštích...

Sdílejte!  |  O sdílení

Matýsek z Kočičí naděje  3. června 2011 20:48

Mazaný kocour! Moc se bavím!