Jak kotě našlo nový domov a dostalo královské jméno

Dnes ráno jsme se probudili už celkem klidní. I když... Filip říkal, že když se vzbudil, uviděl mrňouse rozvalenýho na Ringově pelechu a Ringo a Kitty na něj ze zdola bezradně a nešťastně koukali. Pak na Filipa, co on na to, jako by říkali: „Hele, on si klidně zabral náš pelíšek, udělej s tím něco!“ Ale Filip se prý jen otočil a spal dál. Takový věci si kočičáci musí umět vyřešit sami.

Byl klid, a tak už jsem měla spánek klidnější. Hned jak jsem vstala, začala jsem rozdávat snídaně. Samozřejmě, že kromě mrňouse se zase nikdo nepřihlásil. No nic, jejich smůla. I když Kitty už se dopoledne osmělila a vyrazila vykouknout z ložnice. Ringo už to měl dávno pod kontrolou a jen sledoval, co si ten novej dovolí. Ten si však klidně hleděl svýho, jen by se pořád tulil a choval, což naše trochu znervózňovalo. Našel si už dokonce i hračky ledabyle poházené po zemi. Oblíbil si další hračku. Byla to, kdysi velice pěkně vyhlížející, peříčková a pískací ryba, dnes už bez očí a ocasu s kouskem gumičky, kterou jí Kitty nechala. Líbilo se mu, jak ho šimrala do nosánku a jak se do ní daly pěkně zarýt drápky. Rozhodli jsme se, že mu jeho dvě oblíbené hračky dáme jako výbavičku do nového domova. Pro naše už byly stejně omšelé a jemu ještě nadělají radosti.

Vypravili jsme se bez problémů, jen mrňous zpočátku v autě trochu mňoukal, ale po chvíli se uvelebil v přepravce a usnul. Aby ne, doteď pořádně ani nemohl. Bylo na něj dohlíženo ze všech stran a to kocouře, natož takové kotě, může pěkně znervóznit.

Když jsme dorazili na místo určení, pustili jsme ho pomalu ven. To bylo ale místa. Ne jako u nás, v tom malém bytečku a ještě s dvouma kočtkama na krku. Pěkně se porozhlédl a vybral si, že jako první samozřejmě prozkoumá kočičí místnost. To vám byla krása. Jeden celej pokoj a jenom pro kočky. Bylo tu škrabadlo s kočičí hlavou, odpočívadlo a lezadlo a dokonce starý gauč, který si mohl, kdyby ovšem chtěl zlobit, vyzkoušet. A co víc, byl tu balkon plný pěkných kytiček a taky jen pro kočky. Tam byly dva záchůdky, krásně čisté a připravené k použití. Od nové paničky – maminky dostal hned konzervičku s masíčkem a to tedy bylo něco. Ne ty chroupací granule jako u nás. „Jak to ti kocouřové můžou pořád jíst? Není nad pořádný dlabanec.“ Mističku vylízal do poslední kapky a začal čmuchat kočičinu. No ano, byla to Štěpánka, zalezlá za gaučem. Trochu se bojí cizích, a tak nevylezla a nevylezla. Zato mrňous si ji šel za gauč pěkně prohlídnout. Vrátil se bez následků, a tak jsme usoudili, že to seznamování snad nebude tak zlý.

Za to, že jsme mrňouse přivezli takovou dálku, jsme dostali výtečný oběd – slibovanou svíčkovou. To vám byla dobrota a ještě k tomu šlehačka a brusinky. Mňam, ještě teď se olizuju až za ušima. Mrňous vycítil, že tohle bude jeho nový domov a s úlevou, že ho nikdo nesleduje, usnul s námi v kuchyni na lavici.

Došlo na vymýšlení jména. Ani jednoho z nás nic nenapadalo, až paní Ludmila z legrace zmínila jméno jednoho známého televizního hlasatele tmavé pleti. „No jasně! To je dobrý nápad, bude se jmenovat jako on!“ Tak jsme ho pojmenovali Roi, protože není nad originalitu.

Nechtěli jsme Štěpánku moc stresovat a tak jsme brzy vyrazili na cestu zpět. Doma už jsme našli naše kočičáky v pohodě. Ale stejně, když jsme se objevili s prázdnou přepravkou, pořád si mysleli, že Roi je s námi taky. Ringo to očíhnul, ale Kitty byla obezřetnější. Pak pomalu zjistila, že tu opravdu kromě Ringa jiná kočka není, a tak si oddychla, a vše zas bylo jako dřív.

Večer nám od paní Ludmily přišel e-mail, kde nám podávala zprávy o prvním seznamování. Štěpánka prý prskala a syčela, ale na boj nedošlo. Roi se samozřejmě hned přitulil k nové mámě a to jí možná trošku štvalo. No jen si to vemte, klidně si příde takovej nějakej černej mrňous a hned si zabere to nejlepší místo v posteli. No uvidíme, jak to bude dál :o)