30. července 2007  |  Suzi  |  1 025 480 131x / 1x

Ztracena

Hojky, kámoši a kámošky,
musím se vám svěřit s děsně napínavým a úplně čerstvým zážitkem. Fakt jsem měla docela nahnáno, jestli se z toho dostanu, ale fšecko dobře dopadlo!!!
Jak nás mami po návratu z dovolené u babičky (psala o ní Nancy ve svém deníčku) pozorovala, čím dál častěji říkala, že s tím bude muset něco dělat. Ptáte se s čím? No, zkrátka, jak bych vám to ... No, byly jsme s Nancy trochu pohodlnější a celé dny jsem prospaly. Mami měla strach, že budeme tlusté, ošklivé kočky - teda hlavně Nancy!! Tak nakonec zavolala babičce a dohodla se s ní, že přijedeme ještě jednou na sportovní dovolenou.
Měly jsme s Nancy radost. Hned v autě nám mami otevřela dvířka našich cestovacích domečků a my jupíííí, hned běžely prohnat všechny hmyzáky, které jsme na zahradě potkaly. Celý týden pak mami seděla u notebooku a kámoška Jíťa ležela vedle a četla takovou úplně novou, tlustou knížku o nějakém klukovi čarodějovi - prý se jmenuje Harry.
Zkrátka obě měly dost práce a my jsme tak měly volno a celé dny jsme šmejdily po zahradě. Mně se párkrát podařilo proniknout i k sousedům, u kterých jsem byla na průzkumu už i minule. K sousedům na druhou stranu jsem si netroufala. Mají tam takové neposedné štěně - úplně stejné jako je malá Akinka v Pařezově, kde bydlí mamka a taťka naší Nancy.
Pak mi ale moje zvědavost nedala a zkusila jsem hupsnout na střechu sousedovic kůlny. Koukala jsem, jak by se dalo to divoké štěně podfouknout, abych to tam mohla trochu prozkoumat, ale když jsem viděla, jak prohnalo naši kamarádku Mazlilku, která je tam vlastně doma, tak jsem to vzdala. To už mě ale zahlídla mami. Moc se ale nezlobila, protože jí bylo jasné, že dolů ke štěňátku se neodvážím skočit, a tak dál připravovala masíčko na grilování. Chtěla jsem jí jít pomoct a masíčko ochutnávat, aby na oheň nedávala nic špatného, když se to stalo!!! Nějak nešikovně jsem stoupla, ujela mi tlapka po šikmé plechové střeše a já sjela do hlubokánské ďoury, která je mezi babiččinou garáží a sousedovic kůlnou. Stráááášně jsem se lekla!! Jen úplně nahoře nad hlavou jsem viděla trochu světla dírou, kterou jsem propadla a jinak tam byla tma. Zkusila jsem trošičku mňouknout, ale z té hloubky mě nikdo neslyšel. Bála jsem se, a tak jsem se schoulila do koutka a čekala...
Až za dlouhou dobu, když už jsem začala ztrácet naději, že mě někdo najde, jsem slyšela mami a Jíťu, jak mě volají. Po chvíli jim bylo jasné, že jsem ZTRACENÁ.
Volaly, číčaly a já jim odpovídala, ale mám takový tenounký hlásek... Slyšela jsem, že mě hledají i u sousedů, protože to děsný štěně strašně ňafalo a to je jasný, že mě nemohly slyšet. Mami ale nějak tušila, že nebudu daleko, protože i Mazlilka ji stále vodila do rohu ke garáži. Mami s Jíťou pořád chodily kolem, až mě uslyšely. Nejdřív si myslely, že se jim to jen zdá, ale pak už to bylo jasné - někde tam jsem!!
Ještě dlouho trvalo, než zjistily, odkud to moje slabounké mňoukání přichází, ale pak už hned začaly odrovnávat dřevo, které je u garáže narovnané. Tý brďo, to jsem byla ráda, když mě mami vytáhla!! Málem mě umačkala, jakou měla radost - a já taky. Vždyť já se tak ráda mazlím a v té ďouře nikdo na mazlení nebyl, a taky žádné granulky! Možná by se časem našla nějaká ta myška, ale já mám radši plyšové...
Tak si příště dám větší pozor, kam šlapu, fakt, slibuju - ale na průzkumy budu chodit dál...

Sdílejte!  |  O sdílení

April  6. srpna 2007 17:00

Ty jsi teda průzkumnice! :-) Tak hlavní je, že tě našli dřív, než ty LOSTy na ostrově :-)