15. září 2007  |  Samson Swift May blobs, CZ  |  1 025 480 136x / 3x

Horolezci, horolezkyně, horolezčata

Ahoj kočičákové! Nebudete věřit, co se mi před chvílí stalo. Normálně se ze mě, kocourka britského červeného tečkovaného, stal horolezec. Ale jaký!
Moje horolezecká kariéra začala asi tak před půl hodinou poté, co Martinka otrevřela dveře na balkon a pustila mě a mojí psí kamarádku Mášenku na balkon, abychom si užili sluníčko. Máša si hned lehla a nasávala sluneční teplo, ale já? Já se nejdřív motal kolem kytek (ty já rád koušu) a pak HOP! A už jsem byl na skleníku, který je napojený na balkon. Tyyyy jooo, to jsem to ale vyvedl! Martince bylo hned jasné, co se stalo, vyběhla na balkon a začala běhat a volat na mě. Co je, vždyť já jsem horolezec, říkal jsem si. Ale ono nééé, musela odstranit kytky z kraje balkonu a začít mě tahat zpátky. Jenomže já nechtěl. Málokdy se dostanu na balkon a ještě míň na skleník, tak toho musím využít. Takže jsem se samozřejmě jen tak lapit nenechal, to je jasné.
Najednou se Marti ztratila. To jak běžela ven. V patách jí byl taťka a oba na mě hulákali ze zahrady. Já si to spokojeně štrádoval po střeše skleníku, chytal mouchy a vyklápěcí okýnka se jen třásla. Připadal jsem si jako ten největší borec. Lezl jsem dokonce i po šikmých stranách skleníku a oni pobíhali kolem, nadávali, prosili, slibovali a snažili se mě odchytnout. Ale smůla! Já se vždycky vysmekl a pelášil zpátky na střechu.
Má sláva ale nazářila dlouho. V nestřeženou chvíli, kdy jsem se opět přiblížil k okraji, mě Martina chytla za packu a už mě táhla dolů. Néééé, já nechciiiii, já jsem horolezec! Moje protestující výkřiky vůbec nepomohly a násilím jsem byl odtažen domů, do koupelný, kdy mi umyla špinavé tlapičky a nezapomněla mi pořádně vyčíst můj horolezecký výkon. Ale já si z toho nic nedělám, jsem totiž kocour pohodář a slibuju, že hned jak zase otevřou balkon a bude vhodná chvíle, tak si svůj akrobatický - horolezecký výkon zopáknu:)))

Sdílejte!  |  O sdílení

Pavla5  19. září 2007 14:18

Ty jsi ale číslo, Samsonku. Ale není se čemu divit, když si uvědomím, jaký kočičí tatínek tě má na svědomí :-)))