Milý deníčku!

Jsem dospívající kočičí slečna a ty mívají u dvounožců ve zvyku psát si deníček. Tak jsem se rozhodla být aspoň trochu „in“...
Ani nevím, kde jsem se narodila, jen to, že jedno zářijové ráno mě dvě lidské slečny našly v krabici hozené do kontejneru na odpadky. Na to radši nevzpomínat, dneska bydlím v bytě společně s několika dvounožci a jedním Velikým Kocourem Mikulášem.
Je mi tady dobře, rozmazlují mě nejen lidé, ale i kocouř, nechává mi lepší kousky masíčka a tak různě, i když na mě vrčí a syčí, stejně vždycky podlehne nevinnému pohledu mých okouzlujících oček :-)
Taky s ním občas hraju fotbálek. To dvounožci vyhrnou zpod postele všechny oříšky, špunty a jiné malé hračky a my je postupně zase tlapkáme zpět do díry pod postelí.
Moje dvounožkyně nám založila stránečky na Modrém Kocouři a tak jsme se seznámili s mnoha dalšími hodnými lidmi i kocouři...
Třeba tuhle, prohlížely jsme s paničkou fotky a obě nás okouzlily snímky krásného koťátka. Byl to kocourek a jmenoval se Micínek.
Tak jsme mu hned napsaly a od té doby si pravidelně dopisujeme, vyprávíme si o našich kočičárnách, rošťárnách a zážitcích. Dnes už samozřejmě není malé koťátko, ale dospělý kocouř, a je to velký fešák a gentlekocouř...
Dokonce mi dovolil založit si jeho dopisky do mého deníčku...
Takže se máte na co těšit ;-)