Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum2. února 2008  |  KočičákBertrand  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 208x / 3x

Jak jsem obelstil zelenou příšeru

Jak jsem obelstil zelenou příšeru

Páníček na víkend odjel a já mám najednou plné tlapky práce. Do jeho nedělního návratu musím stihnout spoustu věcí, pro které páníček nemá pochopení. Už od časného rána jsem tudíž skákal po rádobyspící paničce a nosil jí do postele své kutilské potřeby. Krabička od vitamínů a pingpongový míček ji nechaly chladnou, ale když dostala do obličeje ránu gumičkou, kterou jsem zapřel o přední tlapy a pak zubama natáhnul a pustil, rozhodla se, že konečně vstane.
Zatímco panička v koupelně marně hledala svůj zubní kartáček (chachá, o tom já něco vím:-)), rozhodnul jsem se, že budu pořádat dostihy. Nejdřív jsem nanečisto proběhl obvyklou trasu se závěrečným prudkým stoupáním: jeden pokoj – druhý pokoj – postel – komoda – knihovna, pak jsem se jal celou trasu pomalu procházet a zjišťovat organizačně slabá místa. Protože jsem nechtěl, aby byl průběh závodů čímkoli narušen, zpacifikoval jsem v cestě ležící koberec stočením do úhledné hromádky a několikrát si vyzkoušel prudkou zatáčku kolem křesla. Nezbývalo než zahájit dostihy.
Vyrazil jsem jako první (byl jsem ostatně hlavním favoritem i černým koněm – totiž ocelotem – závodu). Běželo se tam a zpět, na tři kola. V prvním jsem byl jasným vítězem, ve druhém jsem ale při seskoku z knihovny na komodu zavadil o květináč s hyacintou, což mě dost zbrzdilo. Navíc padající květináč neunikl pozornosti paničky, která se právě vrátila do pokoje a v nohách své postele objevila svůj zubní kartáček (neříkal jsem, že o tom něco vím?). V třetím kole jsem měl tudíž co dělat, abych zvítězil nad náhle se zapojivší paničkou, která trasu k hyacintě zvládla v rekordním čase.
Zatímco jsem oslavoval své vítězství a odpočíval na garnýži, dole pode mnou se panička rozhodovala, jestli má nejdřív oživovat hyacintu nebo trestat ocelota. Brzo jí došlo, že na ocelota stejně nedosáhne, i kdyby vylezla na židli, a že hyacinta se už nevzpamatuje, i kdyby jí celý den zpívala „Rozvíjej se, poupátko“.
A pak se to stalo: na pomoc s úklidem povolala panička zelenou příšeru. To je tak: v jednom koutě máme velkou krabici, a v ní je zavřená strašná příšera, která občas chodí za paničkou, řve, polyká, na co přijde, a zádama vyfuňuje vítr. Je to bestie dost nevypočitatelná, všude strká svůj dlouhý chobot a často jeví zájem o různé kouty a ocelotí skrýše. Hnedka jsem slezl na komodu, kterou se panička jala čistit, uložil se tam na už vyčištěnou část na háčkovanou dečku a sledoval, jak blízko si ke mně ta zelená příšera troufne.
Troufala si teda hodně. Nejdřív spolykala rozsypanou zemi, pak si smlsla na slabé vrstvičce prachu a pak se rozhodla pro masitější sousto... Blížila se ke mně... Už jsem cítil, jak mi ta bestie čucháním načechrává srst... A dostal jsem skvělý nápad: Nadzvedl jsem se a tlapkou přisunul k nenasytnému otvoru háčkovanou dečku. Hnedka zmizela. Pak bestie zachrochtala. Pak panička zařvala. Pak jsem si řekl, že bude lepší vylézt zase nahoru na garnýž.
Z výšky jsem sledoval, jak panička kuchá bestii a vyndává jí z útrob kus špinavého hadru, ze kterého padají chuchvalce prachu. Příšera už vůbec neřvala. Cha. A máš po apetýtu, příšero zelená!

Foto: Přistižen při kontrole zubních kartáčků.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







9 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Sněhurka (2)
KočičákSněhurka (2)  Datum3. června 2023 15:06

To dole jsem psala já, Sněhurka! Panička to jen špatně nadepsala, To víte, nestačila jsem to zkontrolovat!

Ludmila Vostrá
KocouřákLudmila Vostrá  Datum3. června 2023 15:04

Za těch patnáct let, se nic nezměnilo: My máme příšeru vínově rudou a jen ji panička vezme do ruky- já zdrhám, co nejdál! Škoda, že Bertránd již není mezi námi, ale byl to fantastický a milovaný kocourek! Pozdravujeme ho za duhový most!

Maxik
KocouřákMaxik  Datum11. února 2008 20:00

Naše myšopožírací příšera je šedivá a já beru roha jakmile se ukáže. Jenou jsem tu vyhrál takový hžeben na chlupy, ty se česaly rovnou do té obludy. Ani jsme to nevyzkoušeli. Nic pro mne. Kravál a příšery nemám rád.

Micínek
KocouřákMicínek  Datum9. února 2008 16:27

Tak kočičenky a kočičáčci, ani nevíte jak mě narostlo sebevědomí. Všichni o mě říkají že jsem posera. Že jsem babochlap. Posuďte sami. Když babička nebo děda začínají vysávat, vyskočím na topení - mám tam udělaný pelíšek - a koukám co s tou zelenou příšerou dělají. Tahají ji na všechny strany z místnostni do místnosti a... A co? Nevidím žádný výsledek. Nevím, co z toho mají. Babička říká že vysává moje chloupky. Copak jí nestačí že si je z kožíšku vylížu? Pak tu příšeru zase postaví vedle ledničky do kouta. Jakápak příšera? To je přece hračka, na které co nejdřív začnu jezdit.

Roni
KocouřákRoni  Datum9. února 2008 11:20

My máme doma příšerku šedou, Mikuláš utíká, sotva ji dvounožci vezmou do ruky, ale já jsem hrdinka, vždycky se dívám, když příšera šmejdí po koberci a vůbec se nebojím, že mě taky pohltí!
Floppy

Chillhousová
KocouřákChillhousová  Datum9. února 2008 8:52

Jako obvykle, perfekt...
My doma měli modrou příšeru, byla sice malá, ale dělala hroznej brajgl, teď máme červenou, ta už na nás tak nekřičí, ale stejně se jí bojím. Milhouse se jí nebojí, klidně stojí vedle ní a kouká, jak sežere všechno co se kolem povaluje. Myslím, že si z ní vzal příklad a taky žere všechno, co vidí.
Chilli

Lucka
KocouřákLucka  Datum2. února 2008 19:37

Pozor,pozor,varování Ligy na ochranu dvounožců : při čtení Bertrandových zápisků jest velmi nebezpečné požívat jídlo či nápoje!!Hrozí akutní zadušení v důsledku vdechnutí ! Pozor!
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Piškot (2. února 2008 19:10)

pewis
Kocouřákpewis  Datum2. února 2008 19:26

Super zápisek! :-))Navíc mám až chorobnou představivost, tudíž jsem si k příběhu přehrávala v hlavě i film. Sice jsem před chvíli jedla, ale aspoň se mi to všechno pod návaly smíchu protřepalo. Těším se Bertrande na další zářitky .-)

Piškot
KocouřákPiškot  Datum2. února 2008 19:10

Bertrande, nemysli,že jsem zapomněl, jak se kvůli tobě minule dvounožkyně málem udusila...ohrozil jsi mi pravidelný přísun potravy a mazlení..ale dnešním zápiskem sis u mně výrazně vylepšil reputaci.Seš fakt dobrej,žes tu obludu zlikvidoval!My máme doma příšeru oranžovou, nesnáším ji! Doufám,že nemáš postup zneškodnění příšery patentovanej..Hodlám ho brzy použít.Tak říkáš..dečku přistrčit k čumáku obludy? Díky za návod! Dám vědět,jak to u nás dopadlo. Piškot
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Lucka (2. února 2008 19:37)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (13x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top