Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Co chlap, to kočka

Datum15. září 2016  |  AutorHaniK  |  Zobrazení celkem/dnes1 392x / 3x

Ahoj kočkomilci,

určitě si teď říkáte, zvlášť ženy, že titulek nesedí. Vždyť žen s kočkami je přece mnohem víc. Je jich podobně jako vtipů o tom, že osamělé ženy mají v posteli tak maximálně kocoura čtyřnohého.

Hlavní je ale neklesat na mysli. Muži, co milují kočky, mezi námi jsou. Jen nejsou tak úplně moc vidět. Všichni kluci (a muži), co jsem potkala, měli rádi kočky. Můj první kluk v patnácti dokázal hodiny řešit povahu bengálských koček. Kupodivu mi toto plemeno nikdy neznechutil, ale naopak jsem ho začala mít radši než jeho. Na první lásku se prý nikdy nezapomíná a já si podle ní nastavila hodnoty.

Měřítko jsem tedy měla zadáno – chlap, co miluje zvířata a kočky bere jako automatiku.

Můj první manžel byl fyzik. Chtěl mít v životě všechno naplánováno do detailu. A pokud vám v hlavě zní jedna známá hláška, tak to byl přesně on. Část plánů nám vyšla. Od začátku chození jsme měli jasno v tom, že chceme dvě kočky. Pokud si myslíte, že jsme od začátku chtěli černou a bílou kočku, tak se pletete. Vyhrává tip číslo dva. Ano, přesně tak, byla jsem natolik ovlivněná, že moje srdce i v tomto vztahu patřilo bengálkám.

Člověk míní a život mění. Tehdy před svatbou jsem se nechala ovlivnit citovým vydíráním a škemrala tak dlouho, až jsme si pro dvě kočky, obyčejně neobyčejné, jeli na druhý konec republiky. A tak začala éra Vločky a Saze. Můj exmanžel se vyloženě viděl ve Vločce. Na mě zbyla přitroublinka Sazinka. Teď zpětně ale vidím, že obě kočky braly fyzika prostě jako spolubydlícího. A také mu, zvlášť Vlóča, dělaly naschvály. Pokud se fyzik nějak provinil, Vločka nelenila a počůrala mu jeho stranu postele. Moje vždycky zůstala suchá.

HaniK a smečka
Kamarád

Doma jsme moc návštěv neměli, vlastně k nám chodila jen jedna návštěva. Kamarád, kterého jsem měla moc ráda. Toho kočky braly trošku jinak. Bylo to pro ně zpestření. Kamarád kočky miloval a moje holky si velmi rychle oblíbil. Vlastně teď nevím, jestli chodil na pokec za mnou, nebo jsem měla brát vážněji jeho zprávy. Ty povětšinou zněly jako: „Už se těším, až si podrbu Vločku,“ nebo „A těší se na mě Saze?“ Když k nám přišel a kočky ho oblehly, na obličeji se mu usadil spokojený úsměv. A já si do paměti vryla další věc – že co neprojde přes moje kočky, nemá šanci ani přese mě. Tedy to, co je u žen tak často kritizováno.

S druhým manželem jsem si to vyjasnila hned na začátku. Já zase za odměnu musela projít sítem jeho psa. Prošla. Můj muž miluje zvířata nade všechno na světě. Na stejné úrovni bych teoreticky mohla být i já. Přesto ale muž po příchodu z práce nepromlouvá něžně ke mně. Prvně totiž potká psa nebo kočku. Než se prodrbe až k HaniK, nemá sil.


HaniK a smečka
Nošení


HaniK a smečka
Se Sazí

Zcela běžně si s kočkami povídá, létá s nimi po pokoji a nechává se „ukecat“ k nošení po celém bytě. Jeho jasným favoritem je Pláma. Na Plámu je vymyšleno už dobře dvacet písníček a aspoň patnáct básniček. Takže když mu Pláma spokojeně vrní na hrudníku, tak je možné zaslechnout něco jako: „Plamínek – má v botě kamínek (a Flekoušek mu strčil něco do oušek),“ nebo: „Teď k nám přiletává kocour Plámááá,“ a při drbání rytmické: „Pla-mí-nek-Pla-mí-nek-Pla-mí-nek.“ Občas taky zaslechnu: „To neposlouchej, maminka závidí...“

Vsuvka. Další verše mi muž odmítl říct. Prý bych z něho měla srandu. U toho se ale stihl zeptat: „Kam se plazíš, Plámo?“ a „On by ti nezavazel, on by si lehl před počítač, ale překáží mu ten tvůj lahváč.“

Další věc je drbání Sazinky. Sazinka má totiž na drbání jasného favorita. Většinou kouká a vrní tak dlouho, že můj muž je prostě donucený drbat na bříšku. S rukou mezi packami, což vypadá dost divně, tak vydrží i déle než hodinu. Aspoň, že Saze na tu noc chodí pořád ke mně.

Podobné rozhovory jako s Plámou má muž i s Flekoušem. U něj to ale začíná oslovením „Flekoooooouš“ a pak je slyšet série nepopsatelných zvuků. Asi něco jako porouchaná formule.

Není nad to, když váš muž vašim kočkám rozumí.


HaniK a smečka
Dělení


Tady měl být nějaký oduševnělý konec, ale jednodušší bude přepis rozhovoru.

Já: „Nikdy nevím, jak to mám ukončit...“
Muž: „Nazdar.“
Já: „A to je jako všechno?“
On: „Jo.“
Já: „Ech...“
On: „A co bys tam chtěla psát? Nazdar, puntík, tečka, kupte kočce křečka?“

Po chvíli

Já: „Jak to bylo? Nazdar, puntík, křečka?“
On: „Jo, shrnula jsi to značně.“
Já: „Tak já to ukončím a dám si lahváč.“

A tímto se s vámi, milí kočičí přátelé, loučím. Příští týden vám povím o tom, jak Pláma snášel balení věcí.





Tagy ?

HaniK a smečka


Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+




Související Kočkočtení >

Síťování balkonu a oken aneb Tvoření kočičího lágru 2

Ahoj kočkomilci, jak jsem slibovala, tak dnes tu máte docela ...

8
  |  Počet zobrazení2 258x
Datum8. září 2016

Ze všech lásek nejupřímnější je láska k jídlu

Ahoj kočkomilci, dnešní článek se ani nemůže jmenovat jinak ...

4
  |  Počet zobrazení1 238x
Datum1. září 2016

Tvoření kočičího lágru

Ahoj kočkomilci, dnes psaným slovem jen krátce. Čím jsem starší, tím víc ...

20
  |  Počet zobrazení1 564x
Datum25. srpna 2016



8 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Honza Uličník
KočičákHonza Uličník  Datum19. září 2016 7:52

Chlap a kočka jdou k sobě. Ale já poznal i ženy, které kočky nemusí.

Lenka Macháčková
KocouřákLenka Macháčková  Datum18. září 2016 11:30

Moc pěkné :))))
Taky jsme oba prdlouši a tak to má být....Je málo mužských,kteří jsou v tomhle směru na stejno :))

evelinas
Kocouřákevelinas  Datum16. září 2016 19:35

Je dobré ked obaja majú spoločných miláčikov.

Annie626
KocouřákAnnie626  Datum15. září 2016 20:37

To je skvělé, že si takhle rozumíte, já už tedy potkala hodně mužů, kteří říkají, že kočky jsou zlé.

Maud
KocouřákMaud  Datum15. září 2016 12:15

Je to fajn, že jste "prdlí" oba! :-))))

viera
Kocouřákviera  Datum15. září 2016 9:43

niekedy zabudnem ,že som na vašej časkej stranke a čitam prirodzene ako slovenčinu a rozosmiala ma veta ,,Prvně totiž potká psa nebo kočku. Než se prodrbe až k HaniK, nemá sil." :) potom som ju ja blondyna už spravne pochopila,,,jasne,že Hanik nema doma zoofila,ale mačkomila :) krasny članok :)

Míša (6)
KocouřákMíša (6)  Datum15. září 2016 8:28

Krásný článek, díky.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum15. září 2016 8:08

Mám moc ráda, když chlapi mají rádi zvířata, zvláště kočky :-)
Mám pocit, že spíš se bere, že psi jsou pro chlapy a kočky pro ženské. A přitom mi připadají chlapi s kočkama víc chlapáčtější, že jsou takoví víc srovnaní se životem a sami se sebou.
Přítel předtím kočky moc neznal, doma žádnou nikdy neměli. Tak mám ohromnu radost, že se naučil je mít rád, teď mi vypráví, kde jakou potkal, volá mě, když najde na netu článek s kočkama a hlavně má rád Dorotku :-)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
Seznam kočičích kaváren (208x)
2
Kočičí jména (142x)
3
Zažívací potíže koček (zvracení, průjem, zácpa) (76x)
4
Mrouskání kočky (říje) (74x)
5
Oči koček a možné problémy (71x)
6
FIP - kočičí peritonitis (65x)
7
Britská krátkosrstá kočka (62x)
8
Veterinární poradna: Kotě a potíže s dýcháním (54x)
9
Rostliny jedovaté pro kočky (48x)

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2017

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top