Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Kočkonormální jevy v bytě

Datum30. června 2016  |  AutorHaniK  |  Zobrazení celkem/dnes1 422x / 1x

Ahoj kočkomilci,

než se pustím do svého vyprávění, tak bych ráda poblahopřála žákům a studentům k vysvědčení. A pokud není k čemu blahopřát, tak stejně nevěšte hlavy. Já jsem třeba na prvním gymnáziu, zcela rebelsky, prolítla. Sice v prvním pololetí, ale učitelka mě pak dusila celé druhé, takže to bylo stejně na principu reparátu. A vidíte to, žiju i tak a dneska se tomu směju.

Abych se vrátila ke kočkám... Ale stejně to vezmu ještě oklikou.

Já sice tedy byla na prvním gymnáziu (skoro) rebel a o hodně učitelích a spolužácích jsem si myslela svoje, ale taky jsem, a vždycky asi budu, fakt velký závislák na svých rodičích. Jako dítě jsem se od mamky odmítala hnout a dnes, pokud nezavolám dvakrát týdně, jak se mají, cítím se divně.

Jelikož nemám děti, tak logicky jsem tyto pocity musela přenést ještě někam jinam. V rámci „podle sebe soudím tebe“ si myslím, že kočky beze mě strašně trpí a taky, a to hlavně, dělají za naší nepřítomnosti hrozné blbiny. V mých představách se celý den a noc honí po bytě, skáčou po záclonách (kde se můžou uškrtit), po lustru (kde se můžou uškrtit), lezou za linku (kde se můžou uškrtit), nebo se škrtí navzájem.

HaniK a smečka
Hlavně nenápadně...

Když byly holky malé, tak jsme je převážely k mým rodičům i tehdy, pokud se jednalo o jednu noc. Postupem času jsem zjistila, že cesta je stresuje víc, než když jsou v bytě beze mě, takže jsem je začala cvičit na samotu. Protože přes den byly doma samy běžně, odcházela jsem večer třeba na hodinu, aby si zvykaly. Je pravda, že půl hodiny jsem stála u venkovních dveří, ucho nalepené, co se tam děje, takže to asi nemělo ten správný efekt. Hádám, že Vločkoule a Sazina byly z druhé strany v úplně stejné poloze, akorát z toho měly srandu. Každopádně s dostatkem žrádla, pití a písku jsme zjistili, že jedna noc se přežít dá. Holky to zjevně vždycky prospaly. Akorát se jim pak na pár dní obrátil režim a v noci mě budily urputným zíráním. Nebo skákáním mi na hlavu.

Když přišel do rodiny Pláma, začala jsem znovu s výcvikem. Jestli jste četli dřívější články, tak víte, že kočky nemohly kocoura tak úplně přijmout, takže mi trvalo asi půl roku, než jsem si troufla je nechat samotné víc jak 24 hodin. Ale i to jsme zvládli.

Pak nastala ta chvíle, kdy už jsem neměla k dispozici auto, ale za to mi vznikla rodina na druhé straně republiky, což znamenalo, že odjíždět jsme museli už v pátek a návrat byl v neděli. Obracela jsem to ze všech stran. Prosit někoho, aby smečku odvezl k mým rodičům? Všechno bylo moc komplikované, tak jsem se rozhodla, že to riskneme a budou sami doma dvě noci. Obnovila jsem další záchůdek, dala o misku víc s vodou a granulemi, ráno před odjezdem jsem je všechny přežrala masem a vyrazili jsme. Mobil jsem po celý víkend měla v ruce a čekala jsem hovor od naší domácí, že kočky podpálily dům, ale nic. Po návratu se mnou sice Pláma nemluvil, ale zvládli to. A tak už nemám strach je nechávat samotné takhle dlouhou dobu.


HaniK a smečka
Kryj se!


Nervy přišly ale z jiné strany. Tedy ze dne a ne z noci. Protože máme koše na normální odpad, plasty a papír volně v kuchyni, tak někoho ze smečky (všechny kočky a pes) to začalo lákat. Bylo období, kdy jsme nacházeli odpadky rozházené po celém bytě a všichni se tvářili, že už to tak bylo. Nadávky nepomáhaly, takže jsme se museli holt přizpůsobit my. V koších nemáme skoro nic, pokud víme, že většinu dne nebudeme doma. Nechce se mi po celém bytě sbírat na centimetrové kousky roztrhaný alobal a bůh ví, co ještě.

Otázkou ale zůstávalo, kdo měl v těchto zločinech jakou funkci. Jistá byla poslední fáze. Do postele dotáhl všechno pes. Někdo musel ale jemnou prací odstrčit víko (obvinili jsme Flekouše, ale nemáme důkazy). Takže buďto to byl někdo z koček, nebo máme doma duchy. Víc pravděpodobná mi přišla první možnost. Blbé bylo, že jsem to nemohla nijak dokázat. Vždycky, když jsem nastražila „pasti“, někdo dal echo a ten den se nic nedělo.

Takže rabování koše pořád zůstává záhadou. Jediné, co vím, je to, že na okně dává signály Pláma. Kouká, když odcházíme nebo když přicházíme. Takže když otevíráme dveře, všechna zvěř je už na svých místech a dělá, že spí.


HaniK a smečka
Tak co je s tou kamerou?


V úterý jsem se naprdla. Intuitivně jsem tušila, že dneska budou zase rabovat, takže jsem nainstalovala kameru a namířila čočku na koše. Když jsem vítězně zamknula dveře a odešla na nákup, říkala jsem si, že se dnes dozvím pravdu. Třicet minut videa mi všechno osvětlí.

Co jsem se dozvěděla a co ne, uvidíte na tomhle zrychleném videu. Mám pocit, že i naše zvířata mají intuici, jinak si to nedovedu vysvětlit...



VIDEO: Co se děje doma


Příště o tom, jak jsme bojovali s horkem a jaké jsou výhody sklepa. Tak ahoj!




Tagy ?

HaniK a smečka


Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+




Související Kočkočtení >

Vůně dezinfekce

Pro oživení bude čtvrteční článek poněkud odlišný od ostatních ...

13
  |  Počet zobrazení1 308x
Datum23. června 2016

Jak jsem sundala mříže

Ahoj kočkomilci, pohled ven mi evokuje rýmovačku, co vždycky říkala moje babička ...

11
  |  Počet zobrazení1 371x
Datum16. června 2016

Potkal jsem ho u klece

Ahoj kočkomilci, po minulém „těžším“ článku tu máme něco menšího, ale za to ...

7
  |  Počet zobrazení1 495x
Datum9. června 2016



8 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Annie626
KocouřákAnnie626  Datum3. července 2016 14:58

My nemůžeme ani jednu noc, kočky totiž když nejsme doma, vůbec nejí ani nepijou.

Pája6
KocouřákPája6  Datum1. července 2016 15:53

Na jednu noc jsou zvyklí, dvě už mám strach, ale s potěšením čtu, že to můžu zkusit :-).
Pokud jedeme např. na týden, vezu kočky k rodičům, ale 100 km cesta je horor. Nadchlo mě, jak cestuje Bellinka, není v přepravce, ale v postroji na bezpečnostní pás, to určitě zkusíme.

Andorea
KocouřákAndorea  Datum1. července 2016 8:18

Úplně vidím sebe. Taky jsem kočky tahala k rodičům s sebou, než jsem zjistila, že jim tím vlastně ubližuji. Jedna noc je úplně v pohodě a nemám stresy ani já a ani kočky. =o)

HaniK
KocouřákHaniK  Datum1. července 2016 6:47

Díky za komentáře. :-)

My už tady moc věcí neřešíme, na tři měsíce to nemá už smysl. V novém domově budou koše schované v lince a hotovo. Smečka se psem bufeťákem najde všechno, ale linku na zámek neotevře. :-D

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum30. června 2016 22:44

Opět suprové povídání :-)))

katyp50
Kocouřákkatyp50  Datum30. června 2016 21:08

Jinak u nás se do košů neleze. Leze se až do tašek, připravených k odnosu do kontejneru. Ty drápou a dobývají z nich prázdné kapsičky apod. Pak drápou pytle s použitým stelivem, takže vše, co chci vyhodit, to musím vyhodit opravdu okamžitě.

katyp50
Kocouřákkatyp50  Datum30. června 2016 21:05

Mívala jsem pocit, že beze mne umřou steskem, tak chodila v mé delší nepřítomnosti 2x denně "chůvička" - kamarádka hlídat, krmit, čistit záchůdky..... telefonů hafo jak se mají apod. Nakonec jsem zjistila, že přežijou naprosto bez problémů, hlavně jsou VE SVÉM DOMA! Jen jednou jsem svěřila Melíška I do kočičího hotelu a byla to katastrofa. UŽ NIKDY! Když jsou doma, 2 noci vydrží, na další halt je nutno zajistit ošetření. Jsou v pohodě a těší se na můj návrat, mazlení nebere konce.

Pája6
KocouřákPája6  Datum30. června 2016 20:28

Jo, je to šikulka, ten Flekouš.
Jinak, dobré na tříděný odpad jsou kontejnery z IKEY, skladné na sebe, kočky do nich nevlezou, možná do té dole? Ale naše to nelákalo, a to obyčejný odpaďák taky nenechají v klidu.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Předchozí díl

Vůně dezinfekce

HaniK a smečka

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2017

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top