Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Proč byl Pláma oholený?

Datum3. prosince 2015  |  AutorHaniK  |  Zobrazení celkem/dnes1 584x / 1x

Přeji krásný den všem kočkomilcům, minulý týden jsem vám představila naše dvě kočičí madam (Vločku a Sazi). Dnes to bude příběh o tom, jak jsem se rozhodla adoptovat koťátko z útulku.


První den u nás
První den u nás


Nejsem zrovna člověk, který nad něčím dlouho přemýšlí. Pokud se do něčeho „zfanfrním“, konám hned. A u Plamínka se mi to vyplatilo hned několikanásobně.

Začalo to tím, že jsem během letních prázdnin pořád koukala na web útulku Městské policie Brno. Koček a koťat tam přibývalo a zase ubývalo, jak si je lidé brali. Pořád jsem si říkala, že přece nemůžu mít další kočku, že dvě už jsou i tak dost. Navíc holky byly na mě dost závislé a nevěděla jsem, jestli se dokážu věnovat naplno i kotěti. Jenomže...

10. září 2014 jsem náhodně klikla na fotku zrzavého koťátka. A v té chvíli jsem se rozhodla, že prostě bude moje. Nikdo nic nevěděl, snad jen pár kamarádek, které jsem žádala o inspiraci ohledně jména. Nakonec jsem se rozhodla, že zrzavý kocourek se bude jmenovat Plamínek.

11. září ráno jsem sbalila přepravku, našla si trasu směr Palcary, napsala evidenční číslo kotěte a odkráčela na tramvaj.

Chvíli jsem v cíli bloudila, než jsem se dostala k bráně (cestou přenesla šneka z jedné strany cesty na druhou, což si myslím, že byl jeden z důvodů, proč mi nakonec kotě dali, protože na mě hleděli hned dva „útulkáři“) a následně předstoupila před pána na vrátnici.

Když jsem si zpětně přehrávala rozhovor, byl pěkně ujetý, ale co je u mě normální?

Probíhal zhruba nějak takto:

„Dobrý den, prosím vás, já jsem si přišla pro koťátko, tady jsem si napsala jeho evidenční číslo.“

„Dobrý den, volala jste si?“

„Nevolala, já jsem nevěděla, že se to má...“

„No, nemusí se to. Takže, vy jste si prostě přišla jen tak?“

„Ano.“

„Vy asi jednáte hned, že?“

„Přesně tak.“

Mlhavě mám pocit, že následně mě požádal o občanský průkaz a zavolal mi paní veterinářku. Veterinářka přišla, sjela mě přísným pohledem (to už jsem se začala potit, byla to taková od pohledu rázná žena) a suše mi oznámila, že kocour, kterého jsem si vybrala, je už zamluven pro někoho jiného. Co jsem na to měla říct? Byla jsem zklamaná a chystala jsem se rozloučit. Paní veterinářka se zamyslela a řekla mi, že kdybych měla zájem, tak mají ještě jednoho zrzka, problém je v tom, že není zrovna „estetický“. Ptala jsem se proč a bylo mi prozrazeno, že kocourek má oholený celý bok a ocásek, protože ho někdo topil v něčem lepivém. Proto ho museli oholit, lep nešel jinak dolů.

V té chvíli mi přišlo, že osud zasáhl, a řekla jsem, že si ho vezmu. Veterinářka si vzala přepravku, mě poslala do čekárny a odešla pro kocourka.

Za pár minut se vrátila, přepravku ke mně položila a otevřela ji. Koukalo na mě nejhubenější a nejvíc vykulené koťátko, co jsem kdy viděla. Ale hned jsem věděla, že je to láska na první pohled. Veterinářka mi řekla, že nás dva nechá samotné, abychom se oťukali. Když za nějakou dobu přišla, Plamínek mi už spokojeně vrněl v náručí.

Pronesla jen: „Je to jasný, je váš.“

Vyplnila jsem formuláře, mockrát za něj poděkovala a šla jsem zpátky na tramvaj. Připadala jsem si v té chvíli jako celebrita. Koukal za mnou vrátný, nějací dva policisté a dalších pár pracovníků. Všichni s úsměvem a měla jsem pocit, že kdybych na ně zamávala, s radostí mi oplatí.

Cestou domů se Plamínek choval víc než ukázkově. Tiše jsem k němu mluvila a vysvětlovala jsem mu, že ač nevypadá, že v půl roce je už skoro velký kluk a musí být rozumný, protože jedeme za dvěma ségrama. Vtipné mi přišlo, že jsem si „založila“ na sbor kastrátů. Holky byly vykastrované dávno a Plamínka kastrovali už v útulku.

Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, jak ho Vločka se Sazí přijmou. Já se prostě rozhodla, že to půjde, a hotovo. Tak jsem doma Plamínka vzala z přepravky, položila ho na gauč a kočky se zaprskáním pozdrhaly do všech koutů. Proto jsem Plameňáka vzala a dala ho do ložnice, kde měl a má od té doby hlavní centrum. Nejdřív se s ním smířila Sazinka. Už jsem o ní psala, že rány osudu snáší nejlépe. Ne, že by ho milovala, ale po čase si s ním dokázala i hrát.

Hraní s Plamínkem je vlastně kapitola sama pro sebe. Nikdy nezapomenu, jak jsem ho posadila mezi horu myšek, kuliček, balonků, kolotoče a jiného, co byl pro moje kočky vždycky standard.

Plamínek na to všechno nešťastně koukal, a kdyby to bylo možné, tak se snad rozpláče. Bylo na něm vidět, že si honem nemůže vybrat, s jakou hračkou si má hrát. Ve svém zuboženém stavu byl nalezený u popelnic, kde nic takového samozřejmě neznal.

Pak se ale oťukal a od té doby je to ten nejhravější kocour, co znám.

Seznamka s Vločkou byla ta horší stránka. Vločka zuřila. Vrčela na něj, sekala packou a chtěla ho kousat. Taky jsem jednou našla malou ranku v Plámově ocásku. Kdo byl autorem, bylo pro mě zcela jasné. Bála jsem se, že se nesmíří, že jsem udělala chybu. Do toho Sazinka onemocněla rýmou, asi přece jen Pláma něco z útulku donesl. Byla jsem z toho nešťastná.

A pak se jeden den spojili, když si mňoukali o jídlo. Sazinka seděla vlevo, Vločinda vpravo a uprostřed... Pláma. Rychle jsem běžela pro foťák, vyfotila to a tato fotka doteď patří mezi moje nejoblíbenější.


Odbory
Odbory


Dnes rozhodnutí, že si pořídím oholeného zrzka, v nejmenším nelituju. Je to náš ukecaný mazel. Ze sedmi set gramového půlročního koťátka je šest a půl kila vážící kocour s krásnou srstí, který tvoří s ostatními kočkami a psem báječnou partu.


Dospělák Plameňák
Dospělák Plameňák


Příště o tom, jak jsem se stěhovala a zradila kočky a kocoura psem...


Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





16 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

viera
Kocouřákviera  Datum6. prosince 2015 14:46

pekny spolok..tu mame ak rátam nejedlú zver iba tri mačky a jedného psa-psinu..ostatné zvery sú jedlé :)

HaniK
KocouřákHaniK  Datum6. prosince 2015 14:42

Né, není. :-D Náš spolek Gryntpeace čítá čtyři kočky, psa, ježka a pár šneků... :-D

Pavla5
KocouřákPavla5  Datum6. prosince 2015 13:32

Cože, nejnovější kocourek? Tak ono to pořád ještě není všechno? Těším se na další pokračování!!! :)

HaniK
KocouřákHaniK  Datum5. prosince 2015 17:04

Pláma děkuje a já s ním. Kočky jsou prostě moje děti. My pořád držíme ty samé barvy. Pes je bígl tricolor (bílá, zrz, černá) a nejnovější kocourek je černobílý. :-)

Pavla5
KocouřákPavla5  Datum5. prosince 2015 14:27

Překrásný příběh. Plamínek je fešák! Všechny tři kočky vedle sebe vypadají báječně. Mají snad ty nejkrásnější a nejkontrastnější barvy, jaké mohou mít. :)

PaschaMami
KocouřákPaschaMami  Datum4. prosince 2015 16:07

Moc hezký příběh ze života, obě fota pěkná, všichni kočičáci krásní, Plamínek úžasný.

mdeknight
Kocouřákmdeknight  Datum4. prosince 2015 15:11

Vůbec se nedivím, že je tato fotka všech tří pohromadě Vaše oblíbená. Ten pohled Plamínka je prostě úžasný :-)

Míša (6)
KocouřákMíša (6)  Datum4. prosince 2015 12:16

Moc hezky napsané. Láska ke kočkám z toho jen čiší.

Micubiši
KocouřákMicubiši  Datum4. prosince 2015 9:54

Taky jsem si jela vybrat do útulku , taky odjela s jiným kocourem, byla to láska na první pohled, nedovedu si představit, že by tam Jarynek zůstal.

HaniK
KocouřákHaniK  Datum3. prosince 2015 23:07

Žradlo a spaní, dvě činnosti, kdy prostě drží všichni basu i se psem.. :-D

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum3. prosince 2015 21:39

To je tak pěkné povídání.
A fotka je bombastická :-)

Maud
KocouřákMaud  Datum3. prosince 2015 19:49

Jste dobrý člověk! Mimochodem ty "odbory" vypadají hodně odhodlaně a vyloženě jsou spojené! :-)))

HaniK
KocouřákHaniK  Datum3. prosince 2015 18:53

Děkuji. Na Plameňáka jsem dost pyšná, přišel ke mně v dost žalostném stavu a teď je vážně fešák.. :-)

mdeknight
Kocouřákmdeknight  Datum3. prosince 2015 15:21

To je moc hezky napsané..jsem z toho naměkko. Pokaždé mám radost, když se dozvím, jak nějaká dobrá duše zachrání kočičku, která neměla právě šťastný start do života. Už se těším na pokračování :- )

Reda
KocouřákReda  Datum3. prosince 2015 8:19

Krásné čtení.

gwen
Kocouřákgwen  Datum3. prosince 2015 7:20

Hani, to bylo bezvadný čtení.
Plamínek vyrostl v krásného kocoura a možná platí heslo:" kočky celého světa spojí žrádlo, v tomhle případě granulky":-o)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
Veterinární poradna: Do jaké teploty může být ... (34x)
2
Bachova květová terapie pro kočky (23x)
3
Siamská a orientální kočka (23x)
4
Výběr článků o kočkách 13. prosince 2017 (18x)
5
Mrouskání kočky (říje) (14x)
6
Vyhlášení NEJ fotky listopadu 2017 (14x)
7
Creepy kočky: Už máte napečeno? (13x)
Předchozí od autorky

Představení smečky

HaniK a smečka

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2017

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top