Kdy je možné odebrat kotě od kočky? A proč to tak je?
27. července 2016 |
Filip |
140 180x / 29x
Když vám chovatel ukáže šestitýdenní kotě a řekne, že už je dost staré na to, abyste si ho vzali, uvěříte mu? Víte, kdy může kotě odejít od své kočičí mámy?
V obvyklém případě platí, že kotě může odejít od své matky ve věku 12 týdnů, a nikdy by to nemělo být dříve než v 8 týdnech. Proč to tak je?
Pravidla chovatelských organizací stanovují minimální věk odběru koťat (v tomto případě tedy koťat čistokrevých, s průkazem původu) na 12 nebo 13 týdnů věku.
Co říkají zákony?
Česká legislativa (konkrétně se jedná o vyhlášku č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček, § 2) stanovuje, že „minimální věk pro odběr koťat od kočky je 84 dnů“ (tedy 12 týdnů). Toto platí ale pouze pro následující případy:
- sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, nebo
- podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat.
Věk pro odběr koťat v ostatních případech (tedy od neregistrovaného chovatele a nepodnikatele v chovu zvířat) není nijak ošetřen.
Mimochodem, stojí za to zmínit, že v 8. týdnech je obvyklé také první očkování, přeočkování potom v 11. nebo 12. týdnech. Pokud si vybíráte kotě, věnujte určitě pozornost i tomuto.
Koťata se toho musí hrozně moc naučit. Obvykle se uvažuje a uvádí hlavně přechod na pevnou stravu, ale tohle je jen jedna z opravdu mnoha věcí.
Učení jde obecně vždy lépe mladším a koťatům to jde nejlépe od 2 do 8 týdnů věku. Právě v tomto období si koťata nejlépe zafixují, jak být v bezpečí, jak používat záchůdek, jak se domluvit s ostatními kočkami, s dalšími domácími zvířaty a s lidmi, a vytvoří si k lidem vztah. A to všechno pozorováním své matky.
Studie ukazují, že pokud se kotě v tomto věku ocitne mimo svou matku, ale má jiné kočky, od kterých se může vše také učit, učí se pomaleji.
Jakýkoliv stres, kterému je kotě v tomto věku vystaveno, se s ním ponese celý život. Jedním z největších stresorů je právě přestěhování, takže do 8 týdnů věku skutečně není vhodné kotě od matky oddělit.
Kojení není jen krmení. Kotě při kojení získává také pocit bezpečí, ale učí se i komunikovat a učí se učit se.
U divokých koček je časování podobné jako u chovatele. První pevná strava, se kterou se koťata setkají asi ve 4 nebo 5 týdnech, je usmrcená kořist, kterou k nim matka přinese a před nimi ji sežere. Koťata vidí, jak na to, a časem také ochutnají. Později matka přináší zraněnou kořist, a pak i zdravou, aby se na ní koťata učila lovit.
Čím více mají koťata pevné stravy, tím méně mateřského mléka vypijí. Kojení obvykle končí mezi 8. a 10. týdnem věku, pokud by kočka kojila až do 12 týdnů, nebude už mléko obsahovat pro kotě dostatek živin. Přechod na pevnou stravu se samozřejmě nesmí uspěchat, ale nesmí se ani příliš oddalovat. Pokud je kotě na mateřském mléku ještě ve 12. týdnu života, chovatel patrně něco nedělá dobře.
Z pohledu kojení je pro odchod od kočičí mámy v obvyklém případě bezpečný věk 10 týdnů.
Ilustrační fotka. FreeImages.com/Thomas Keller
Hra není jen dětinské bláznění, ale je to prostředek, jak se naučit mnoho dovedností, které kotě nijak jinak nezíská. Že si také s kočkou hrajete? Jen těžko ale nahradíte hru s ostatními koťaty.
Při hře se kočky učí lovit a koordinovat své pohyby, učí se prozkoumávat okolí. Hra podporuje vývoj nervové soustavy a pomáhá budovat sociální vazby s ostatními kočkami. A koťata se také učí, že mohou ostatním způsobit bolest.
Starší koťata si hrají tak, že to vypadá jako boj – nerozlišíte to. A to je právě okamžik, kdy už umí poznat, čím mohou ostatním ublížit a jak to včas zastavit. Tohle období nastává mezi 10. a 12. týdnem, a pokud o něj kotě přijde, mohou to mít potom jeho dvounožci těžké (minimálně pokousané a podrápané ruce a podobně).
Doporučuje se tedy ponechat koťata spolu do 12 týdnů věku, kdy si začínají hrát s hračkami.
Nakonec
Vezmeme-li to postupně, socializace probíhá do 8. týdne věku. To je skutečný limit – nikdy byste si v normálním případě neměli brát kotě mladší.
Mezi 8. a 10. týdnem věku by mělo postupně skončit krmení mateřským mlékem, přechod na pevnou stravu je samozřejmě různý u každého kotěte.
Do 12. týdne věku se koťata se sourozenci učí hrou dovednosti, které budou potřebovat. 12. týden věku je tedy ideální doba, kdy si kotě můžete z jeho původního domova odnést.
Učení samozřejmě dále pokračuje, takže zvažte, zda si nechcete z jednoho vrhu vzít koťata rovnou dvě :-)
Tagy ?
kotěvěk
| O sdílení
Našli jste kotě? Potřebujete zjistit, jak může být staré? Pokud je kotě zdravé ...
1
|
27 050x
7. září 2015
Každá kočka, i když nechodí ven a je výhradně bytová, by měla být očkovaná ...
24 012x
22. června 2015
Následující tabulka uvádí orientační ceny koťat některých plemen s průkazem původu (PP) ...
3
|
36 347x
2. prosince 2015
Ája0804 29. července 2019 9:44
Wendi, já bych řekla, že máte správnou úvahu a je fajn, že je kočička zachráněna:-)
Wendi 19. července 2019 11:57
Měla bych dotaz, nejspíš hloupý. 8.5. Se nám narodila koťátka. Byly 4 opravdu pěkné, dve byly zabrane hned po narození, překvapivě kocouri. Čas běžel dál, asi před týdnem jsem si všimla, že kočka nejmenší a nejslabší nekrmi, necisti a narozdíl od ostatních si ho na noc neodvadi. Respektive začala mi ho nechávat u dveří. Kočička postupně hubla. Nemám iluze o tom ze z jídla ji sourozenci nic moc nenechali.. Dala jsem teda inzerát s tim, že kočička musí vyrazit do nového domova ihned, protože polodivoky život les, louka, zahrada pro ni není. Do dvou hodin kočička našla nový domov a dnes ráno do něj i přes věk cca 10 týdnů, vyrazila. Máma kočka, která zbylá koťata vždycky bránila na obranu kočičky nepohnula ani brvou jako by ji nechtěla. Kočička byla jinak zdravá jediný rozdíl proti sourozencům, byl v absenci čehosi jako lovecky instinkt. Pochopila jsem správně, že ji kočka vyřadila z vrhu? A že dřív nebo později by to pro ni neskončilo dobre? Nebo to ode mě bylo opravdu drakonicke?
Anessska 1. října 2018 20:28
Tyjo, tenhle článek se snad top devítky nikdy nepustí :D
Anessska 16. června 2018 21:11
Jak naučit kotě na koupání a fénování jsem se teda ještě nenaučila:D Našim je dneska 8 týdnů a nevypadá to že by chtěli přestat sosat, Lajka byla včera na kastraci, a pak měla do rána zákaz ke koťátkům, no a ti se málem zbláznili, Lajka taky, celou noc na sebe pištěli přes dveře:) Pak ráno, když jsme je k sobě pustili to vypadalo že jí Láskou, nebo možná hlady sežerou:)
Andrea Klegová 6. prosince 2016 14:56
K "problému" mačka a iné zvieratá...
Naše mačatá ale aj dospelé mačky žili s morským prasiatkom .Prvé aj druhé sa dožilo viac, ako 8 rokov, čo je na morča dosť. Bežne sme morča vypustili behať z klietky von, hoci ju mal veľkú. Nie raz sa stalo, keď sme h na noc išli zatvoriť, že sme ho nevedeli nájsť. Až po pár razoch, keď sme zistili, že spí pod mačkou, alebo spolu s mačatami v porodnici, sme rovno išli najskôr k nim...
Spolužitie bez jediného problému, dokonca ani mačka, keď boli mačatá malé, nikdy neprotestovala, ked sa k nej usalašilo aj morča.
Filip 6. prosince 2016 13:32
Celý článek je postaven na tom, že předpokládáme, že kotě je s mámou a sourozenci... Samozřejmě, v jiných případech důvody uvedené v článku třeba ani neexistují.
Andrea Klegová 6. prosince 2016 11:59
V danom veu ale mačiatko odovzdám majiteľovi prehliadnuté veterinárom deň vopred, plne socializované, komunikatívne a nebojácne, naučené na rozmanitú stravu a naučené na wc a kúpanie a fénovanie....
Andrea Klegová 6. prosince 2016 11:58
Nikdy od nás neodišlo mačiatko mladšie, ako 13 týždňové, väčšinou však malo cca 14-15 týždňov, prípadne ešte neskôr a to aj napriek tomu, že ma nalamovali na skoršie odovzdanie. Jednak to je chovateľom zakázané a jednak by som to nurobila ani keby nebolo.
Popravde ale, keby bolo mačiatko v útulku, alebo u dočasky, snažila by som sa dostať ho čím skôr, keby nebolo pri mame pretože sa viem spoľahnúť na svoje skúsenosti a viem mu dať všetko potrebné. takže aj Miška, aj malá Zoyka sú u mňa od cca 8 týždňov veku. Pixie, žiaľ, bola ešte skôr, ale to sú už iné príčiny :-(
Momenálne mám "konflikt" s kolegnkou ktorá by vľmi odo mňa chcela alé perzské mačiatko, ale skôr, ako v spomínaných 13 týždňoch veku. Odmietla som s tým, že sa s ním môže chodiť hrať hoci aj denne, ale nedám jej ho prv, ako v 13 týždňoch.
Pritom viem, že sa u nej majú mačky super, krmivo berie cezo mňa...
PaschaMami 29. července 2016 17:16
Ježíš, to snad není pravda - dlouho se nic nedělo a teď tohle - omlouvám se všem.
PaschaMami 29. července 2016 17:07
Pro E.v.a: Ilustrační foto Belami před "pacičkováním".
PaschaMami 29. července 2016 17:07
Pro E.v.a: Ilustrační foto Belami před "pacičkováním".
E.v.a Novotná 29. července 2016 16:59
Díky, ulevilo se mi, že ta naše Ája ( léta už nazývaná Kvíkvek) není jediná kočka, co nemňouká. Ale vrní a přede o stošest. A nikdy nikoho ani neškrábla ani nekousla. Je to kočička přítulka.
PaschaMami 29. července 2016 16:47
Belami skutečně krákorá a vříská, jako kdyby ho někdo podřezával - to jsem v životě u čočky ještě neslyšela! Také to se mnou vždy cukne, i když vím, že se mu nic neděje. Když spolu hrajeme "paci, paci, pacičkyˇ - leží na mne mezi žaludkem a břichem s ke mně nataženými packami a já je hladím a lechtám - zapne vrnící traktor, ale jak!
PaschaMami 29. července 2016 16:41
Belami skutečně krákorá a vříská, jako kdyby ho někdo podřezával - to jsem v životě u čočky ještě neslyšela! Také to se mnou vždy cukne, i když vím, že se mu nic neděje. Když spolu hrajeme "paci, paci, pacičkyˇ - leží na mne mezi žaludkem a břichem s ke mně nataženými packami a já je hladím a lechtám - zapne vrnící traktor, ale jak!
E.v.a Novotná 29. července 2016 14:58
V útulku byly kočky pohromadě v suterénním bytě. V tom problém nevidím, ani s jinýma kočkami neměla problém s komunikací. Vlastně ani s lidmi, ale i po těch letech co spolu bydlíme (je jí 18), tak žádost např. "chci ven" či "chybí jídlo" pokud je doprovázena skřekem hodným tyranosaura, mne vždy poněkud vyvede z konceptu. Jinak je ale mazel.
PaschaMami 29. července 2016 14:54
Belami si neumi hrat ani mnoukat - jsou to jen skreky jako vrana a kviky. Jinak ma nervovou soustavu v poradku, říká vet.
Annie626 29. července 2016 14:17
Ano, teď jsem se ještě dívala na internet, je možné, že má vaše kočka poruchu nervové soustavy.
Annie626 29. července 2016 14:15
A může mít také poruchu nervové soustavy.
Annie626 29. července 2016 14:14
Zajímavé, Bublu v útulku našli jako několikadenní kotě a krmili ji z flašky a všechno je OK, myje se normálně, mňaučí přímo ukázkově a vodu nemá ráda. S vaší kočkou je to možné pouze pokud kočky v útulku mněli v klecích a kočky neměly žádný kontakt s ostatníma kočkama.
E.v.a Novotná 29. července 2016 12:25
Tento článek je moc pěkný a poskytuje informace pro všechny, kteří si pořizují kotě s PP nebo se známým, byť prostým původem. My jsme si vzali asi 8mi měsíční kočičku z útulku. Byla tam prý asi 1 týden (vybrala si nás, ani nám jí dát nechtěli, prý potřebuje veterinární dohled, ale to jsme zařídili a usmlouvali). A teď ten příběh - kočky jsem znala, ale co nám kočička ˇAja předvedla - mazlení, hraní, spinkání, záchůdek, vše OK. Pak jsme ale postupně zjistili, že neumí mňoukat (pouze vydávala a vydává jen skřeky a kvíky), neumí si pečovat o kožíšek - tj. nemyje se, neolizuje, také jí nikdo nevysvětlil, že kočka nemá ráda vodu - tak při dešti courá po zahradě a nevidí v tom nic divného ... atd. Jeden veterinář nám řekl, že je to tím, že byla od matky oddělená příliš brzy, takže jí prostě určité informace chybí (a už se je nikdy nenaučila). Jinak s dvounožci i čtyřnožci vychází skvěle.
Annie626 29. července 2016 0:35
No mně překvapilo, jak všichni v pohodě přijali našeho psa.
Filip 29. července 2016 0:33
Já jsem zažil jen zvědavost koček, směrem ke králíkům, nikdy žádný konflikt. Něco jako vzájemný respekt. Takže nevím. Mám vlastně pocit, že moje kočky (do 1 roku) si vůbec moc změny nebraly, přijaly tehdy kromě zakrslého králíka docela v pohodě i psa.
Annie626 29. července 2016 0:16
Tak to nevím, Rozu když jsme našli, mněla 3 měsíce a to jsme mněli ještě i křečka a Roza ho okamžitě považovala za kořist a chodila se na něho dívat.
Filip 28. července 2016 23:55
Na facebooku se v komentáři pod upozorněním na tento článek objevila myšlenka, zda není lepší, když si chci vzít kotě k dalším zvířatům (králík), vzít si ho v 10 týdnech, když kotě ještě není "hotová osobnost" a na soužití si prý lépe zvykne. Kotě ve 12 měsících by snad už mohlo považovat ostatní za potenciální kořist. Osobně s tímto nemám zkušenost, uměl byste toto někdo okomentovat?
PaschaMami 27. července 2016 18:40
Pravděpodobně se již vědomě a záměrně nepřivedu do situace, že bych si pořídila kotě. Přesto je článek velmi cenný pro ty, kteří se třeba pod vlivem půvabných kotěcích nebo kočičích fotek na webu pro kotě rozhodnou. Jako městské dítě jsem kočky zažila pouze občas na prázdninách nebo i kratších pobytech na venkově u příbuzných. Mohla jsem pozorovat koťata a jejich mámy, podmínky pro ně byly (alespoň co jsem u mých příbuzných viděla) dobré. Kočky měly klid, místa kam se mohly věnovat samy sobě a svým potomkům. Potkávaly se na dvoře, koťata různých matek si spolu hrála. Občas přinesla některá kočka kořist - zpočátku mrtvou (to mi tak nevadilo), později živou. Na to jsem se dívat nemohla, ale chápala jsem, že to pro koťata je nutné, alespoň pro ta venkovní, která se později musí sama obživit.
Pro budoucí kočkaře je tento bezvadně názorný článek velmi důležitý. Všude je tolik nabídek koťat - darování, levný prodej, od chovatelů a těch co se za ně vydávají. Otázkou je, že když přijde zájemce ať s vědomostmi nebo bez nich, jestli se dozví pravdu.
U Paschy bylo jeho "dětství" absolutně v pořádku, Belami byl chudáček, nezažil od mala nic dobrého. Jeho poslední pobyt by byl sice dobrý, nebýt staré nemocné kočky, ta ho trápila. Vzala jsem si ho přesto (nebo možná právě proto!), že mi to jeho ex-panička řekla. Trvalo to skoro dva roky, než se stal bezmezně důvěřivý. Hrát si neuměl vůbec ani s hračkami, ani s Paschou.
Na tom ještě pracujeme - měním hračky, má pořád co poznávat. S Paschou se honí, přepadají se, ale nikdy se nezranili. Ale určitě se mají na jejich způsob rádi - když jeden druhého chvíli nevidí, hledají se. Rozhodně je volba již socializovaného kotěte pro spokojenější spolužití lepší.
sanny 27. července 2016 17:31
Filipe, výborný článek :)
Annie626 27. července 2016 16:09
Super článek.
Ája0804 27. července 2016 15:49
Článek je super. Oba kočičáky jsme si přinesli jako hodně malinké. I když jsem počítala, že si Fouska vezmeme nejdřív v 10 týdnech, původní majitelka nás velmi překvapila. Fouska nám předala asi v 6 týdnech, že už sám jí.... S pomocí rad veterináře jsme ho vypiplali. Mikiho jsem přinesla asi na 8 týdnech, ale za jeho mamčou jsme dál docházeli:-), protože bydlí nedaleko.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
