MŇOUŠOU 2011

že nic neuvádí.



CHA!!
A je to!
To koukáte, že nemáte na co koukat, co??

Cože?? Kdo to tam vzadu řekl, že to je nějakej hloupej vtip a stejně se vysílat bude??

Nebude!! Fakt nebude, jakože se Modrizia Mňauvézová jmenuju!! Ovšem jestli se někdo radoval, že se nebude vysílat a tedy se zbavíte i mě, Modrizie, tak to se teda radoval úplně zbytečně, protože mě se hned tak nezbavíte, ať se se mnou bavíte nebo nebavíte! Sem řekla.

No nic, máme zde slavnostní večer, poslední den roku a právě proto, že je slavnostní, chtěli jsme, aby byl úplně nejnejnejslavnostnější. A úplně jiný, než všechny ty večery, kdy se akorát všichni nekultůrně válíte před modrými obrazovkami. To je nějaká kultůra, tohleto?? Není!!

Takže, račte se zvednout z gaučů, křesel, pohovek, postelí, sofa, pelechů, stolů, rozhýbejte svalstvo, dámy si ráčí přepudrovat kožichy, přelakují drápky, pánové si kožichy přičísnou a nagelují fousky, nasaďte mňauapartní kloboučky a cylindříky a vyrážíme!!

Protože dnes... v dnešním slavnostním večeru... žádná televize!

Dnes JDEME DO MŇÁURODNÍHO DIVADLA!!



To koukáte, co? Tak se hezky usaďte...

Tááák, krásně hačinkáte, výborně! Takže pozoor, začínáme! A kromě toho, že se nerozvalujem před tou modrou bednou, tak je tu ještě jedna novinka – a to ta, že dnes jsme na vás dvě!! Ano, mám tu posilu, tak moc nemňauchrujte, nejsem tu sama!! Je mi ctí vám představit kočlegyni, mňouderátorku a nadanou animňaumtorku, která je mňautorkou nejzdařilejších obrazů a scén. Ano, dámy a pánové, je tady... POTLESK pro MODRANII EVAMŇOUZOVOU!!

Čau kočlegyně, to je dost, kde se flinkáš... jo ještě jsi upravovala hercům a hééérečkám kostýmy... tak to jo! Tak to rozjedem, ne? Totiž, eh... Již můžeme zahájit naši slavnostní premiéru.

V našem slavnostním večeru je pro vás jako první v programu ukázka ze světoznámé divadelní romňauntické hry Šípková Kočenka. Jde o nejznámější scénu, která nastane poté, co oprsklá zvědavá Kočenka tak dlouho lezla kolem toho šípkovýho keře, až se, můra nenechavá, píchla o trn a... všichni hodili chrupku, totiž, eh, usnuli začarovaným spánkem. Račte ocenit náročné herecké výkony všech účinkujících, tyto role jsou jedny z nejnáročnějších a svedou je jen skuteční veleumělci.















Ježíšmňaurjáááá, nespěte nám tam v těch ložích, nebo aspoň nechrápejte tak nahlas, pak není slyšet chrápání herců na jevišti...

A po romňauntice je na řadě trošku ostřejší žánr!! Ano, světoznámé dílo Viliama Mňaukspíra Hrabě Kočkula!





Ano, toto jest vskutku skvost světové dramňautické tvorby!! A ze života tajemných bytostí je i další ukázka, náš divadelní soubor si pro vás připravil nejoblíbenější scénu ze hry Kocouř na koštěti! Ano, jde o populární scénu s kouzelnou prodlouženou packou kradalkou... éééé, šmátralkou.





Co je, co je?? Co je to tam nahoře v loži za povyk?? Že vám madam někdo ušmátrnul kabelečku s chutnými granulkami? Jooo, to víte, kdo umí, ten umí a naši herci umí hodně!! A vůbec, nemáte se v divadle cpát, je to nekultůrní!! A ne že nám budete házet papírky od kočtyčinek pod sedadla, kdo to má uklízet??

Tak to bylo malé zdrženíčko a my můžeme pokračovat v našem slavnostmím programu. Následující hra je jako stvořená pro ty, kteří mají pocit, že se musí cpát a cpát a cpát... Ano, světoznámá hra Mňoutesánek je nejen velmi zajímavá, ale také výchovná, protože její závěr varuje před nadměrnou konzumací... Děj všichni známe, že, netřeba jej příliš připomínat, prostě, byl jednou jeden Otesánek a ten jedl a jedl! Snědl všechno hovězí, kuřecí, krůtí, snědl kočlegy, kočlegyně... a jak to dopadlo, to ukazuje závěrečný obraz!!







ANO! Nakonec leží Mňoutesánek v komoře, nožky má nahoře a spíná, tlapky spíná a o snížení hmotnosti úpěnlivě prosí!!

(Zde je na místě vyslovit VELKÉ poděkování našemu slovutnému herci Luciášovi, který, ač jinak statný, svalnatý a celkově neobézní jedinec, uvolil se tuto roli pro vás výjimečně ztvárnit... anoooo, chce to potlééééésk, je dobrééééj, bráááávoooo, hraje to skvěle!)

No mňoument, madam, kam se jako hrnete?? Pro mňautogram od Mistra? Nic, až po představení (Luciáši, nezapomeň včas zdrhnout, jdou po tobě!!)

Tak prosím už zase o klid, dámy se přestanou chvět rozrušením, ovládejte se, jste přece dámy... pánové přestanou syčet nevolí a závissstí, ovládejte se, jste přece gentlemňauni... a soustřeďte se na další skvost ze světové pokladnice dramňautických děl!

Nyní uvádíme: O Chlupaté Mňaurlkulce.

Bylo nebylo. Byla jednou jedna bytost a ta se jmenovala Chlupatá Mňaurlkulka. Možná to byl i Chlupatý Mňaurlkulek, to dosud nebylo upřesněno a kdo by taky řešil detaily, když skoro každej Mňaurlkulek je bez k... eh, no to je jedno... No a tahle bytost měla laskavé srdéčko, a tak se jednoho dne rozhodla, že udělá radost své chlupaté babičce a navštíví ji. Chtěla babičce něco donést, aby měla radost, a usoudila, že největší radost udělá babičce sebou. I nelenila a hbitě se nadekorovala do košíku.



Po krátké meditaci v košíčku ale pochopila, že těžko ponese košík se sebou. Tak z něj vylezla a začla shánět vhodný dopravní prostředek.



Nakonec všechny mňoubilní prostředky zavrhla a vydala se za babičkou pěšky! A to neměla dělat, protože po cestě na ni číhal...



... číhal na ni podivný čtvernožec, který se jí pokoušel namluvit, že je vlk. Tak mu Chlupatá Mňaurlkulka musela jednou dobře mířenou na čumák vysvětlit, že z ní si nikdo psinu... ééé, legraci dělat nebude! Celá rozčilená došla k babičce a než jí stihla říci, jak jsou ti dnešní čtvernožci oprsklí, vyprskla smíchy! Kouká na babičku a nevěří vlastním zrakovým čidlům. A hned se ptá:

„Babičkooo, proč máte tak velké oči??“



„Jo tááák, abys lépe viděla na televizi. Tak to jo. A babičko, proč máš tak velikou tlamku?“



„Jo tááák, abys u té televize mohla lépe křičet GOOOOOOL, když koukáš na fotbal. Tak to jo. Hele, a babiiii... proč máš tak veliké uši?? A kde máš chlupy??“



„FAAAAKT?? Fakt máš tak velké uši, abys lépe slyšela drzé otázky oprsklé vnučky a chlupy jsi shodila, protože místo do klubu důchodců chodíš do Klubu mňudistů?? Týýýýý joooo... bááábííí, já chci takýýýý, vezmi mne s sebou!!“

A protože babička byla hodná, obětavá babička, tak svou vnučku do Klubu vzala, jenže od té doby už Mňaurlkulka nebyla Chlupatá, ale Nahatá, a to už je úplně jiný příběh, který se do repertoáru našeho Mňáurodního divadla nehodí.“

A nyní, vážení a milí naši diváci, čas pokročil. Náš večer se již ku konci chýlí, je čas pro slavnostní chvíli... je čas pro mňouperu naši slavnou...

Ano. Je to tady! Kněžna Kočkuše a její slavná věštba...



„A vidím místo veliké,
jehož sláva hvězd se bude dotýkati,
tak bylo vždy a navždycky to platí
a provždy ono Modrým kocouřem zváno bude,
a jeho vzácnost a věhlas budiž šířeny všude,
jeho úžasnost nikdy neskoná
ani až dnes spadne opona,
a jeho půvab nikdo nezničí,
protože v něm je – srdce. Kočičí.“

A proto:

Proč bychoooom se neeetěšili,
proč bychom se netěšili,
když nám Kocouř radost dá, radost dá,
když nám Kocouř raaaadooost dááááá!



Vážení a milí diváci!!

Dovolte, abychom vám v závěru našeho představení popřály do nového roku hodně radosti... a lásky. Lásky v srdcích kočičích i v srdcích našich vlastněných, dvounožkyň, dvounožců, mazliček, mazličů, holek, kluků, krmiček, krmičů a nedej, Velký Mňaunitou, někdy i ošetřovatelek a ošetřovatelů. Těch, kteří nikdy neví, kde končí jejich srdce a začíná to naše... nebo kde končí naše srdce a začíná jejich. A i když té lásky pro nás mají spoustu, my stejně víme, že co nezařídíme, neumňoukáme a neuvrníme, to jako by nebylo.

Takže... ať je i ten další rok ve znamení našeho hesla – KOČKY SOBĚ!

Vaše Modrizia Mňauvézová a  Modranie Evamňouzová.

Sdílejte!  |  O sdílení

38 komentářů

Reklama