Modrý kocouř.cz
Zlatá kniha koček > Obsah Knihy > Honzík ze Zdemyslic


Honzík ze Zdemyslic

Honzík ze Zdemyslic

*14. 6. 2015

Honzík ze Zdemyslic: Tak to jsem já :-)Plemeno:
Neobyčejný obyčejný zrzounek

Adresa pelíšku:
Zdemyslice

Místo na spaní:
Kdekoli, kde je příjemně teploučko - na gauči, v posteli, na vnitřním parapetu, když přes okno hřeje sluníčko, ve skříni, ve špajzu, v botníku... prostě kdekoli

Nejoblíbenější místo:
Asi ve špajzu - schovávám se tam, když dvounožci luxují, nosím jim tam myšičky (občas nějakou živou, kterou pro větší legraci pustím a přestanu se o ní starat), voní tam mňaminky a když chci, je tam klid i na spaní

Nejoblíbenější místo na spaní:
Kdekoli, kde mám klídek

Nejoblíbenější činnost:
Lovení myšiček venku na louce, loupení dobrot odkudkoli (hlavně, když mě nikdo nevidí), vyhřívání na sluníčku, drbání kožíšku válením v hlíně a spousta dalších lumpáren

Nejoblíbenější hra:
Asi ty myšky - to je taková kočičí slast, když je můžu na louce lovit a pak je nosit domů!

Nejoblíbenější rošťárna:
No vždyť říkám - to nošení myšek domů! A když není myška, tak občas i nějaký ptáček nebo ještěrka, ale to vždycky dostanu vynadáno

Nejoblíbenější místo na škrábání drápků:
škrabadlo, a pak taky ještě lezení po stromech, tam se taky dobře škrabe

Nejoblíbenější jídlo:
No, když se povede ukrást kousek šunky! A z oficiálních jídel samozřejmě masíčko, dobré kapsičky a nepohrdnu ani dobrou granulkou


Od malička jsem tak trochu pošuk - psychicky labilní (tak to říká moje dvounožka). Jako kotě jsem si ukousal ocásek - mám ho 4x amputovaný, než paní doktorka konečně došla na délku, která mi přestala vadit. Tak mám teď asi 10ti cm "štětku", kterou když naježím, hodila by se bezvadně na čištění lahví. Veterinářka ze mě byla tenkrát úplně paf, že prý něco takového ještě neviděla... tak pátrala, až vypátrala, že mám nějakou psychickou poruchu či co - prý nesnášenlivost vlastního ocasu. No jo, když to byl takový začarovaný kruh - kousl jsem se - bolelo. Tak jsem logicky útočil - na to, co mi ubližuje, tzn. na ocásek. A čím víc jsem útočil, tím víc mi to ubližovalo. Tak jsem o to víc útočil... no děs. Moje dvounožka se o mě tenkrát hodně starala, spala se mnou na gauči a udržovala mi ten zakrácený ocásek ve vzduchu, aby mě to nebolelo. Až se to konečně zahojilo a já jsem jí mohl všechnu tu péči vracet svým mazlením, vrněním a spoustou lumpáren.



Tato stránka využívá kočkostyl Modrý kocouř.cz - Zlatá kniha originál
Následující stránkaPředcházející stránka
(c) 2003-2020 Modrý kocouř.cz. Všechna práva vyhrazena. | O stránkách | Reklama | Novinky | RSS | Nápověda | Hledání | E-mňau | Nahoru ^
Hledat:
7. 3. 2019
Pamatuji se je kočičí deníček Sněhurky (2). A Veterinární poradna řeší, zda může FeLV pozitivní kocour chodit ven.

Modrý kocouř.cz je na facebooku!