Blog: Jak jsem "nezachránila" jednu malou kočičku

7. října 2017  |  PaschaMami  |  4 672x / 1x

Bylo léto 2016 a já jsem se rozjela do ČR navštívit část mých příbuzných a přátel. Bydlela jsem u mé švagrové Hely v jedné vesnici nedaleko MB. Tam se nachází jeden velký hospodářský dvůr s chovem krav. A jako ve většině takových objektů tam žije hodně koček.
Byla jsem nadšená, když Hela s vnučkou Viktorkou a já za pozdního odpoledne jsme vyrazily, vyzbrojeny granulemi a kapsičkami \"na kočičky\" do toho statku.
Ale i našeho \"vstupného\" by nehladověly, majitelka statku se o ně příkladně stará - dostávají krmení a v případě potřeby zavolá doktora nebo k němu kočku doveze. Stará se i personál a i jiní lidé tam chodí, nosí něco na (imaginární) přilepšenou. Ubytované jsou perfektně - v seníku v teple a vůni sena. Když se dojí krávy, všechny číčy uhání do chlíva a dostanou čerstvé mlíčko. Jsou na něj zvyklé, nemají žádné potíže. Většinou jsou to kočičky, kocourků je tam méně.

Vytáhla jsem můj obolus a dala trochu do mističky. Seděla jsem \"na bobku\" a přiběhla ke mně malinká tříbarevná kočička (nejmenší ze všech), vydrápala se mi po bundě rychlostí blesku až na rameno a začala mi lízat tvář. Vzala jsem ji na ruku a hladila, předla jako traktor. Postavila jsem ji na zem, ale zase jsem ji měla hned na rameni, papání ji vůbec nezajímalo.

Hela říkala, že když si mne \"Lízinka\" vybrala, ať řeknu majitelce, určitě si L. můžu vzít sebou domů. Tam totiž chodí lidi a buď nosí \"přebytečné\" (hrozný výraz, ale pravda) nebo si se souhlasem majitelky vezmou vybranou kočku - hlavně koťata - domů.

Hela mne \"naočkovala\" - potřebovala k tomu max.
2 minuty. Začala jsem rozjímat jak by to moji lumpové asi přijali. Druhý den jsem chtěla jet domů, ale celý večer jsem přemýšlela: \"Zítra se dovolím majitelky, vezmu L. do košíku s víkem, zajedu do MB k vetovi a když bude kotě dravé, nechám jí vystavit průkaz a stavím se v Kauflandu pro menší přepravku.
Srovnávala jsem co jsem viděla - fůra koček, velké i malé, hrají si, honí se, jídla dost, střechu nad hlavou, velký výběh i do polí, ale bohužel i asi 200 m vzdálenou silnici na které jich již za ta léta pár dožilo.
A co by měla u mne? Velký byt sice s dvěma zasíťovanými balkony, dva kocoury o kterých nevím jak se zachovají....
Odjížděla jsem bez Lízinky s těžkým srdcem, ale s dobrým svědomím, že jí neomezím její volnost. Hela mi potom vždy referovala, že L. se vede velmi dobře.

Letos jsem tam byla znovu, pokračování s foto příště!

Sdílejte!  |  O sdílení

gwen  10. října 2017 12:18

Ty jo, to by bylo zajímavé sledovat, jak si Pascha a Belami zvykají na novou slečnu. Třeba by převrátili byt.o)

PaschaMami  10. října 2017 12:04

Oprava:...Ale i BEZ našeho....když bude kotě ZDRAVÉ....