Není kuře jako kuře!

Jedna paní tady napsala hezky o své kočičce (panička nemůže najít, která to byla), že je útulnička! Já jsem taky útulnička. V lednu budu mít přineseniny zase já, Kačenka.

K Matýskovým přineseninám dostal Dárek na krk obojek s rolničkou. To byl pro Matýska dobrý podarunk.
Jednak byl od Dárečka půl dne pokoj, než situaci prozkoumal a zvykl si na ni. Jednak už jeho útok tak snadno nepřekvapí.
My jsme dostali míčky. Chápete to? Na co já potřebuju míček? Vždyť se to při prvním doteku odkutálí a nevidím ho, dokud ho panička zase nepřinese! A panička aportuje nedbale a moc dlouho jí to nadšení pro sport nevydrží!

Taky jsme dostali kuře. Ale řeknu vám, bylo to zklamání!
Celá léta panička kupuje kuřecí prsa a poslouchá, že je to rozhazovačnost, a že kuřecí prsa jsou suchá a mnohem lepší maso je ze stehen.
Takže tentokrát koupila KUŘECÍ stehenní řízky bez kosti a kůže.
Že aby byla změna a taky, přiznejme si to, se ulakomila na cedulku o slevě!
My byli natěšení a čekali jsme, co bude...

Nejdřív cvakla dvířka od mrazáku. To je vždycky dobré znamení. Balíček zmizel ve špajzu, aby rozmrzl.
Navečer zazvonilo skleněné prkénko na maso. To už jsme seděli v kuchyni. Kocouři pod linkou a já v bezpečí pod stolem. Miluju šustění igelitu, když se rozbaluje a najednou zavoní maso!
Dárek rozčíleně švihal ocasem a párkrát vyskočil nahoru na pult.
Matýsek takové hlouposti nedělá. Samozřejmě, je líný, i když pokud jde o maso, rád by se trochu přemohl. Jenže jako zkušený kocour ví, že to dorážení na první linii jenom zdržuje. Tak spokojeně seděl pod linkou a hlídal, jestli něco neupadne.

Panička začala krájet a hned přestala. To mě zneklidnilo.
Jednou nám každému dala třetinu prsa a to mě pěkně otrávilo. Byla s tím strašná práce, než se mi podařilo kousek uhlodat a odnést si ho do předsíně, abych ho mohla v klidu sníst. Jestli jsem někdy v životě snědla myš, tak nakrájenou a s příborem...

Panička zkoušela nabrousit nůž. Vydával nepříjemné zvuky. Teprve potom pokračovala v krájení.
Když jsme dostali první várku, nevěřili jsme svým očím. Místo úhledných kostiček takové kundrfály!
Nedůvěřivě jsme to očichávali. Nakonec nenažraný Dárek ochutnal.
Kousal jak o život. Přesto to v něm mizelo těžce a  pomalu. Ale vonělo to jako kuře!
Taky jsem pár kousků snědla. Měla jsem hlad. Bylo to kuře. Ale to kousání bylo nekonečné! Nejsem na to zvyklá!
Oslavenec Matýsek to za chvíli vzdal a šel žrát kotěcí granule.
Panička z toho byla zasmušilá.
Když plné misky zklamaně opustil i všežravec Dárek, vyklopila nešťastné maso do hrnka a vařila do měkka.

Umíte vařit na dálku?
Panička neumí, ale praktikuje to často a ráda.
Když v dětství u maminky v neděli před obědem zazvonili sousedi s dotazem, jestli něco nevaří, nebyl to takový nesmysl, jak by se na první pohled zdálo.
A maminka, která nikdy neužívá hrubá slova, zvolala s uzarděním:
"A sakra – ptáčky!"
To poslední slovo se měnilo podle toho, co jí jediný místní řezník ve čtvrtek, protože jindy se maso neprodávalo, přidělil.
Maminka byla na vaření na dálku specialistka.
Cokoliv postavila na kamna nebo vrazila do trouby a odešla si číst, případně se koukat na sport v televizi.
Obývací pokoj dělila od kuchyně chodba. Připáleninu většinou zjistili sousedi dřív, než se zápach propracoval až do pokoje v takové intenzitě, aby ho maminka vzala na vědomí.
Teď už si to nedovolí, aby ji nenařkli ze stařecké demence. Ale dokud byla mladá, připadalo jí vaření jako ztráta času.

Panička vstoupila do dějin jedné pražské ubytovny, protože nechtěla čekat naprázdno sedm minut, až se uvaří vejce natvrdo.
Po hodině někdo seškvařený kastrůlek vyhodil do odpadků, ale zápach se z kuchyně větral ještě tři dny.

Tady je nutno podotknout, jak skvělý je technický pokrok.
Aby se dal vyčistit babiččin plynový sporák od vzkypělého mléka, musel se celý vršek rozebrat.
Umýt mámin plynový sporák po bramborách, co utekly, taky nebyla žádná legrace.
Paničce uteče polívka každou chvíli. Ale na varné desce se připálenina umývá skoro sama!

Po vychladnutí hrnečku zahájila panička druhý pokus.
Na vařené maso nejsem zvyklá. Ale v misce bylo kolem kousků masa nabryndáno trochu vývaru a ten mi chutnal.
Dárek spokojeně baštil.
Nám to moc nejelo, ale panička postupně po lžících přidávala vývar.
Kdyby byla co k čemu, měla to umlet, na paštiky jsem zvyklá!
Potom panička přísahala, že už to víckrát nekoupí a my jsme padli únavou do hajan.

Můžete si říkat, jak chcete, že jsme pacholci rozežraní, rozmlsaní, rozmazlení, válku na nás a co děti v Indii, ale copak vy jíte všechno?
Když vám v závodce nejede, skočíte si do kantýny pro něco onačejšího.
My jsme odkázaní na to, co nám uloví panička.
A metodu pokus a omyl ať si zkouší na někom jiném!

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama