18. listopadu 2016 | Lilly | Filip | 1 025 480 147x / 2x
Jak jsme jeli k veterináři (a zase zpátky)
Nejezdíme k veterináři často (musím zaklepat), takže když se doma objevila přepravka, vyvolalo to u kočičáků spíš údiv, co to je za další hračku? Charlie by do ní i vlezl, Lilína se koukla a pak se uvelebila do krabice na gauči – ano, na gauči mají teď na chvíli kočky svoji krabici :o)
Přepravku jsem vymyl, vysušil, dal dovnitř deku – jako podle příručky na převoz koček. Došel jsem pro Lilínu, že už jako jedeme, říkám. Koukla z krabice a nijak ji to nevzrušovalo. Tak jsem ji vzal, donesl do přepravky, kam vlezla jakoby nic, a pak se zavřela dvířka.
Než jsem se obul, mňoukala.
Na chodbě se mňoukání rozléhalo ještě víc.
Mňoukala i celou cestu výtahem.
Mňoukala, než jsme došli k autu.
Mňoukala v autě.
Mňoukací video
Už dlouho jsme nikam necestovali, tak jsem chvilku hledal, co by mňoukání zastavilo. Povídání? Hudba? Fungovalo jen, když auto zastavilo. Což za chvíli bylo častější, než že jsme se pohybovali. Cíl, vzdálený dvacet osm minut, zůstal skoro na hodinu vzdálený minut dvacet. Blanka sice je, ale nic na ni nenavazuje. Tak se na vjezd do toho zázraku čeká.
Zbylých 20 minut uběhlo jako nic. Deka se hodila, vyndal jsem ji, sbalil a do ordinace jsme šli už i bez mňoukání. Čekala tam jen jedna paní s pejskem, Lilína koukala skrz otvory v přepravce, co tam je, co se tam děje, pak jsem otevřel dvířka a to se nechala drbat...
Prohlídka, nemocné rameno, asi jen měkké tkáně, asi jen nějak špatně skočila? Injekce, něco protizánětlivého, možná něco jako ibalgin pro lidi, na doma chcete prášky nebo emulzi? Hlavou mi proběhl obrázek všeho doma zapatlaného od emulze, a tak ze mě automaticky vyjelo: „Prášky!“
Zajímavé je, že Lilína byla tak zaujatá ordinací, že do přepravky jsem ji musel trochu strčit. Vzpomněl jsem si, jak jako malá nešla někdy ani vyndat, ale to jsme byli v ordinaci až moc často. Jednou jsem kvůli ní musel přepravku u veterináře až rozebrat :o)
Cesta domů trvala 28 minut podle plánu. Otevřel jsem dvířka, dáma vykráčela, Charlie očichal přepravku a bylo všechno jako vždycky.
Tak nakoniec dnes u vet. som zistila ,že ALT je 5.6 ,no AST som do telefonu zle rozumela a je 1,87 takže sme dostali recept liek na obnovu pečene a budem varit ostropestrec mariansky a hlavne nesmiem dovolit sa prejedat.Dnes som bola na krv so Smudlinkou a Jonym.Smudli preplakala cestu,Jony bol ukážkový.Výsledky budem vediet zajtra a už ostala len Fionka na budúci týždeň.
Má velmi vysoké hodnoty Alt 5.6 Ast 8.7.Od mačiatka je velmi pažravý,ked som ho maličkého brala bol vychudnutý a odvtedy sa prejedá.Neviem si predstavit pri 5 mačkách schované granule ,že bude dostávat menej.Zajtra nám vet. povie viac.Zatial okrem prejedania ,za 4 a pol roka nemal žiadne problémy,no pred rokom na preventívke nás internista varoval,že má vela podkožného tuku.Začala som obmedzovat a on pribral dalšie kilo.Ak nemá plné brucho ,tak celu noc chodí a plače,škrabe dvere,krabice.
Dnes sme aj my šli k veterinárovi na preventvne vyšetrenie krvi.Tažkú prepravku sme nechali doma,lebo by som ju so 7 kg kocúrom neuniesla a napratala som Aldarka do Elinkinej prenosnej tašky a Lejdušku do novej velkej látkovej prepravky.Lejduška plakala ako o život,celú cestu k veterinárke,do laboratoria a domov.Aladarko bol v pohode,vôbec mu nevadil stiesnený priestor.Aladarka som dala za predné sedadlo a Lejdušku za neho a šla som pomaly.Prevencia sa oplatila,Aladarko má problém.
Aha, no, já s kočičáky nikdy neletěl, znám tohle všechno jen teoreticky :o) V praxi by to asi bylo hodně zajímavé, s mňoukající kočkou :o) Fakt klobouk dolů, pokud jste to zvládali absolvovat často :o)
napríklad Austrian má kdesi napísané, že mačka byť na palube môže (resp. akékoľvek zviera), ale treba to nahlásiť dlho dopredu, my sme domov na Slovensko lietala v zásade "na poslednú" chvíľu - trebárs v pondelok sme si povedali, že v piatok letíme a to nám akosi neprechádzalo :-)))
Ona myslím snad každá letecká společnost povoluje, aby byl kočičák na palubě, ale samozřejmě v přepravce a pod sedadlem. Jak píšete, s ruskou společnosti... tady jsem si nutně vzpomněl na Svéráz národního lovu a krávu v bombardéru, a pak také na další příběhy, co a jak se vozí/vozilo letadly v Rusku normálně :o)
Ale tedy máte můj obdiv, takhle cestovat, a chápu, že i s malým dítětem. Muselo to být fakt náročné.
Filip, kým sme boli v areáli letiska, musel byť striktne v prepravke, kt. spĺňala všetkyodmienky platné v Rusku a aj v EÚ ale lietali sme v zásade s ruskou spoločnosťou, pretože tam nebol problém s mačkou na palube, teda nemusel ísť k "batožine", to by som nezvládala ja, predsa je to člen rodiny, nie kufor.... do lietadla sa tiež dostal v prepravke (batoh so sieťkami), ovšem podľa pravidiel musel by mal byť zapravený pod sedadlom (to by ale musel byť trpaslík) alebo pri nohách, prašť jak uhoď, ako sme sa to začalo hýbať začal vydávať zvuky od bežného mňau po meluzínu v komíne, takže vždy keď už sme boli vo vzduchu a nemali problém ostatní cestujúci, bol pekne na kolenách, našťastie to 3hoďky bez problémov zvládal :-) Nikdy sme nemali problém, že by sa sťažovali iní cestujúci alebo niekto zo spoločnosti keď som si kupovala letenky 3-tí krát, už vedeli, že to je tá s tou mačkou, tak ak sa dalo nikoho k nám neposadili...ono kočík s dieťaťom a prenoska s mačkou je docela záhul aj tak :-)
Mňaukajúcu prepravku máme cestou k vetovi tiež, máme to síce len 10min pešo od bytu, ale o zábavu je postarané aj tak. V Rusku sme k vetovi a kade tade jazdili autom - ja prepravku s kocúrom na kolenách, neskôr keď sa zvuky z prepravky dali prirovnať k cirkulárke cestoval Micoch voľne ležiaci na zadnom sedadle, pri dlhšej ceste si sám našiel miesto pri nohách...bezpečnosť nula bodov, pri každom otvorení dverí som mala strach, že mi zdrhne, ale našťastie sme vždy prišli všade v pohode a bez problémov, v lietadle sa doniesol nna palubu v prepravke, kde mi hneď po štarte prišla letuška povedať, že si mám to kvíliace strašidlo vybrať na kolená alebo si sadnúť pod sedadlo k nemu :-) - prežili sme, medzi SR a RU sme pendlovali skoro 2 roky
Stojím si tedy asi za umístěním na zemi a zaklíněno opěradlem předního sedadla - když tedy jedu sám a po městě. Jinak zatím nevím... když budete mít fotku 4bodového pásu na přepravce, určitě mě to bude zajímat.
Arčínek cestování autem přímo miluje, na delší cesty jezdí v přepravce, na krátké přejezdy má kšírky a pás na kočky zacvaknutý do bezpečnostního pásu v zadu na sedadle. Kontrola orgánu bezpečnosti proběhla v pořádku, okukovali pásy a jak je to "udělané". K dotazu pana Filipa a přepravky držené bezpečnostním pásem. Neudrželo to 3,5kg kočičku a 1,2kg přepravku, když jsem musela opravdu na dálnici brzdit i očima. Zůstala zaklíněná mezi přední a zadní sedačkou, praskla dvířka, no hrůza. Problém vyřešen 4bod pásem, co se používá na rally, je to trošku složitější, ale na dlouhé cesty není nad bezpečnost. O Jasmínce příště... hezký den všem
Můj Míša, když byl maličký, jezdil občas autem a bylo mu to jedno. Pak několik let nejel a zřejmě odvykl. Ta cesta do Prahy z Rokycan byla katastrofa, slíbila jsem mu, že už nikdy, když to nebude třeba. Sice nemňoukal, ale proslintal molitanovou tašku, moje kalhoty i sebe a na Smíchově se doslova po... Takže sice jsem byla o hodinu dřív doma než vlakem, ale další hodinu jsem dávala do pořádku kocoura i tašku. Bylo mi ho strašně líto, takže už NIKDY.
Tak my máme naštěstí vete ob blok, takže to maskuju jako procházku směr maso-uzeniny, kde se tedy pro odmění dobrůtku stavíme po cestě zpět. Je to dobrý v tom, že Miouš hezky tlapká po svých, takže bez problémů, jen musíme vyrazit s předstihem, aby stihla po cestě vyšplhat na své oblíbené stromy a trošku poškádlit holuby. Až půjde na kastraci, tak bude muset v batožku, ale na ten už je naštěstí zvyklá, a naopak ho má ráda, protože v něm jezdí do Poděbrad, kde je chůvákama neuvěřitelně rozmazlovaná.
Súhlasím s Annie,keby som mala prepravky v izbách ,len by som ich stresovala.Majú velmi dobrú pamät a niesu to už mačiatka.Dobre vedia na čo slúži a nechcú do nej vojst,no u veterinára nechcú zase z nej vyjst.Tiež sme ju už neraz museli rozoberat.
My chodíme ke dvoum vetům - ke každému se čtyřma kočkama. Jednoho máme od domu 5 minut cesty autem a druhého 100 metrů od domu. Vždy, když je u nás spatřena přepravka, po jediné kočce není ani vidu, ani slechu. Všichni u nás moc dobře vědí, že s přepravkou se jede k jejich největšímu nepříteli.
Veterináře mám blízko, s tím problém není. Předchozí trojka už běhá za Duhou a ti noví, co po nich zabrali místečko cestují relativně v pohodě, ale jen na delší cesty. Když jedu na víkend, zůstávají doma, chodí k nim "chůvička" - kočičí kamarádka, která vyčistí záchůdky, doplní granulky a vydá kapsičku a mlsky a pohraje si, pomazlí. Je to pro ně vhodnější, aby zůstali ve svém prostředí, kde sice nejsem, ale jsou tu mé věci a oni se nestresují.
Ja som roky kôli Kasperkovi a Fionke pozývala veterinára raz ročne k nám domov.Prezrel,skontroloval,zaočkoval.Máme len 2 prepravky,tak by sme museli íst k veterinárovi na trikrát.Ked Kasperko ochorel a boli nutné návštevy ordinácie bola som prekvapená ako dobre to zvládal.Chvílu mňoukal a nakoniec zaspal a Jony s Aladarkom sa správajú tak isto.Smudlinka s Lejduškou preplačú celú cestu ako Lilí.
Nainstaluje přepravku do bytu jako jeden ze stálých pelechů, kočeny z ní pak nejsou tak nešťastné. Náš kočičák moc cestování nemusí, tak mu docela pomáhá, že je jede ve svém pelechu :-)
No, koukám, že nejsem sám, kdo má cestování s kočičáky trochu zajímavější :o)
Veterináře bych mohl mít blíž, ale jezdím k osvědčenému. 28 minut cesty mi přišlo OK, kdyby nebyla Praha totálně ucpaná :o)
Hrozně moc jsem řešil bezpečnost koček v autě a pořád v tom nemám úplně jasno. A to bez ohledu na policii, jak by se jim to nebo ono líbilo, jde mi fakt jen o bezpečnost. Při úvahách o připoutání přepravky pásem mi došla teď v praxi další věc - pás potřebuje nějaké zrychlení, aby se aktivoval - a sepne se, když bude držet jen asi 4kilovou kočku v lehké plastové přepravce? Stále mi nejde vygooglit odpověď... takže Lilly jela na podlaze za předním sedadlem, které jsem sklopil dozadu tak, aby tam přepravka byla docela pevně "zašprajcovaná" :o)
my to naštěstí máme k veterináři jen asi dvě minuty pěšky, takže se to mňoukání, které občas spíš přechází ve vzteklé řvaní, dá vydržet. Na převážení kočkourů na "letní byty" jsme dávno rezignovali, ten řev nám dvounohým za to nestojí ;)
Dobře to dopadlo, jsem ráda že jí není, tedy nic vážnějšího a přeji jí brzké uzdravení a bezbolestné dny.
Lilly, jsi šikovná a krásně jsi to zvládla ;-) tleskám!
katyp50: to máme podobný zážitek, měli sme malého Nii asi půl roku a jeli s ním na dovolenou k Mariánkám a cesta vypadala stejně....mňoukal a mňoukal a mňoooukaal - cesta asi 160km. Seděla sem s ním vzadu, přítel řídil. Už na příteli bylo vidět že nejen že je nervózní z řidičů okolo, ale hlavně z Nii..zkusila sem Niihau vyndat na benzince ven a on se mi ten drobek stočil do klína a začal vrnět a pochrupkávat a když sme se zase rozjeli dala sem ho zpět, nechceme porušovat pravidla...ale on začal znovu a úpěnlivěji, častěji a hlasitě...no tak to dopadlo (k naší nespokojenosti) tak že sem seděla vzadu připoutaná pásem, tak jako vždy a k pásu jsem na volno, aby to při prudkém zastavení netrhlo s Nii přidělala jeho kšíry....byl spokojený a vrněl a tulil se a mazlil. Bylo to špatně, měla sem strach že se něco stane, že nás zastaví policie, ale nedalo se nic dělat :( přítel už se nemohl z toho mňoukání ani soustředit na řízení...Nii zvítězil.
Přikládám foto z hotelového pokoje chvilku po očuchání a prozkoumání to zalomil a druhé foto z výletu na Kladskou :)
Hezký popis a velmi pohodová cesta i přes mňoukání. To já mám zážitek, na který nelze zapomenout. Tehdy 3 kocourci - Melíšek I, Zrzínek a Ríša (už běhají všichni za Duhou, bohužel) jeli se mnou na 2 týdny domů do Krkonoš. Z Prahy. Každý ve své přenosce, teple vystlané. Jen jsme vyjeli z garáží, vypukl hromadný jekot. Ječeli celý 150 km tam tak vehementně, že jsem měla chuť je vypustit za Hradcem do přírody a mít konečně klid. Do toho se Zrzínek posr....., takže deku vyměnit... dojela jsem a rovnou si lila panáka do hlavy. 2 týdny pohodička, cesta zpátky stejná, ne-li horší. Za rohem na hlavní ulici ve směru k nám policie. "Kontrola dokladů paní řidičko". Vytáhla jsem doklady, z auta se ozývaly zvuky, jako kdybych vezla napůl zavražděného, který tam dožívá své poslední minuty. Policistka se jala obcházet auto s nedůvěřivým pohledem, policista kontroloval. Pak se slečna opatrně zeptala, co to v tom autě vezu. Odkryla jsem deku, kterou byly přenosky přehozeny a kočičáci se zoufalými xichtíky vztahovali tlapičky skrz dvířka přenosky. Slečna policistka se dojala, vyškubla kolegovi doklady a zavelela: "Jeďte ať se tak netrápí!" Ráda jsem jí poslechla. Jak ti tři nesnášeli cestování!!!
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
18. listopadu 2016 | 
1 025 480 147x / 2x
