Buchty

Ahoj kočky a kocouři,
tak jsem to dneska pěkně schytala... Ale já za to nemůžu, že mi chutná sladký! Nedávno se náš tatí lekl, že jsem něco nepěkného utrousila na našem novém pelíšku (vzpomínáte, naši nám koupili nový gauč a křeslo). Když přišel blíž, zjistil, že je to ožužlaná sušenka, která zůstala v mističce na stole. Byla móóóc dobrá - chi!!
No, a v neděli upekla mami ohromný kopec buchet. Tatí jel někam daleko (prý tam bude pracovat), tak dostal buchty do ranečku jako ten Honza z pohádky, co šel do světa na zkušenou. Buchty, které už neuvezl, dala mami na stůl a přikryla je utěrkou. Ono to tááák vonělo!!! Chtěla jsem taky ochutnat, tak jsem jednu buchtu chytla a odnesla si ji k mističkám, kam nám mami dává granulky. Ale měla jsem smůlu, Jitka mě načapala a buchtu mi vzala. Prý že kočičky buchty nesmějí... to bych ráda věděla proč, když kočičkám - tedy kočičce - chutnají!! Tak jsem druhý pokus naplánovala na druhý den, ale zase blbý - můj lup odhalil Honza! Ach jo, já snad nikdy neochutnám tu voňavou dobrotu!!! Poslední pokus byl dnes ráno, ale to už byl takový zoufalý pokus, protože jsem ani nepočkala, až mami s Jitkou odejdou z kuchyně a pustila jsem se do buchty sotva se otočily od stolu, takže šustění mě hned prozradilo. Mami zbylé buchty (a to už tam byly jen tři!!! A já si skoro ani nezobla!!) schovala do skříňky.
Suzi mi domnouvala, že jsem strašně mlsná, ale copak za to kočka může, že mami peče takový dobrý buchty, který voněj pod čumáčkem až se mi sbíhají všechny sliny!!!
Mám ale ještě šanci! V neděli mami zase peče buchty - třeba budu mít víc štěstí!!! Držte mi drápky, Vaše Nancy - lovec buchet