Mami už se nezlobí

Fakt jsem neutekl schválně, příroda mě volala!
Mami už se nehněvá, ven mě pouští s holkama.
V patách je nám ale pořád, hlídá mě, však vím.
A říkám vám zodpovědně: "Já už nezlobím!"



Tudy se ven nedostanu, zavřená jsou vrátka.
Počkám, třeba někdo přijde, snad nebude hádka.
Nechtěl bych zas něco zkoušet, třeba prolézt plotem.
Určitě bych běžel domů s kočičím brekotem.



A teď jako v pohádce.
Stojí tady jedna vrátka, zvířátka jsou na ně krátká.
Proč tu stojí? Čekají? Přeci klíček nemají!



Jaffa, Žofi, Agina, jedna velká rodina.
Stojí tu a čekají, štěkají a mňoukají.
Klíč tu býval na provázku!
Chtěli jsme jít na procházku.



Raději se vrátíme, tlapky už nás zebou.
Až se vrátí domů táta,
řeknem: "Jdem ven s tebou!"

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama