V kočičí kavárně, díl šestý: Mačkafé, Bratislava

Druhá moje návštěva slovenských kočičích kaváren vedla do Zámocké ulice č. 24. Když vyjdete příšerný kopec (v horku to byl infarkťák, protože jsem spěchala), tak uvidíte cedulku Mačkafé. Tato kavárna leží přímo v centru města, v historické části (teda dle mě).

Na dveřích jsou upozornění a musíte pak projít ještě přes jedny dveře přímo do kavárny. Což je podle mě dobře, měla bych jinak strach, že kočky zdrhnou. Na druhých dveřích je napsán asi vnitřní pořádek, ale popravdě jsem ho úplně přehlédla.

Tato kavárna je od pohledu méně alternativní, ale už na první pocit strašně příjemná. Také je uvedena jako relaxační a to se jim povedlo na jedničku. Je tu klid, i když jsou tu lidi, a tak nějak milo.

Vybrala jsem si místo u stolečku (ještě si můžete zvolit gauče) a za chvíli u mě byla slečna. Měla jsem už vybráno z lístku, že si dám klasicky mátovou limonádu, ale slečna mě překvapila, protože mi přinesla nějakou kartičku na vyplnění s tím, že oni fungují jako klub, do kterého se musím na 24 hodin zaregistrovat. Je to prý kvůli kontrole. Byla jsem z toho tak vyvalená, že jsem se nezeptala na detaily, ale muž mi doma vysvětlil, že je to třeba proto, že je to klička, aby mohli mít kočky bez omezení. Zajímavé.

Na stole máte nápojový a jídelní lístek v jednom. Na tomto lístku na jedné straně jsou jména a fotky kočiček. Pak také na stole leží návod, jak použít antibakteriální gel na ruce. No a také je tu zakamuflovaný právě ten gel. To se mi líbilo hodně. Ale zase žádná pravidla jako v českých kavárnách. Ta jsem později objevila na stěnách. Respektive jen o tom, že se kočky nemají krmit.

Kočiček tu mají hodně. Střídavě polehávají na odpočívadlech, zemi nebo gaučích, ale taky se prochází mezi hosty, skáčou na stůl a prostě jsou aktivní. Jen škoda, že v mé přítomnosti jejich max bylo, že mi očuchaly tašku a ruce. Mazlit se nechtěly.

Jak jsem pochopila, i tato kavárna je umisťovací a kočičky jsou z útulku. Slečna, která obsluhovala, se s každým ochotně bavila. Když jsem si objednávala limonádu, tak mi dokonce doporučila, co si do ní ještě naporoučet, aby nebyla mdlá. Tak jsem ji poslechla a wau. Toto byla nejlepší mátová limonáda, co jsem kdy měla. Přinesla mi ji v krásné sklenici s nálepkou a víčkem. Prostě zavařovačce, co teď letí na pití.

Vůbec všechna jídla tu mají s poklopem. Mladík odvedle si dával tousty, a tak právě jsem na to přišla. Kočky jsou prostě asi mlsné všude.

Také tu najdete koutek, kde je spousta her. Prostě všechno je tu zaměřené na relax a také na pomáhání. Můžete tu koupit třeba trička. Četla jsem a i automaticky předpokládala, že je to na podporu útulku.

Co mě hodně potěšilo, bylo to, že heslo na WiFi bylo konečně napsané na lístku. Mně je totiž vždycky strašně trapné se ptát. Když jsem v kavárně sama, tak si ráda v klidu přečtu zprávy. Ale při ptaní se na heslo si připadám jako vyvrhel společnosti.

Vstup dětí je povolen jen v doprovodu rodičů. Rezervace nejsou nutné, pokud je pod pět osob. Nad pět už rezervujte.

Toalety jsou čisté a navoněné. Pobavilo mě, že je mají popsané jako „Mačky“ a „Kocúri“. Za mě super nápad.

Kavárna je opravdu krásná a vyloženě relaxační. I sem se ráda někdy vrátím.

Další informace

Kavárna na Facebooku
Internetové stránky kavárny

Tagy ?

kočičí kavárnarecenzereportáž

Sdílejte!  |  O sdílení

Související Kočkočtení >



6 komentářů

Reklama